Zvony – Andrej Sládkovič

Zvony – Andrej Sládkovič

Slyš ty zpěvy, Otče s nebes výsosti!
Víc dát neví vděk náš Tvojí milosti:
Slyš volání, když první hlas zvona
k Tvé cti zove lid Tvého Siona.

Slychej prosby, když v den vezdejší z rána
k Tobě vést nás bude posvatná hrana:
Když světlo v tmu, v pokoj pot se změní,
vděčné naše slýchej díkčinění!

Dej slyšet nám zvuk nábožné ocele,
volající k poctám svaté neděle:
Slovu svému uděl požehnání,
naše přijmiž chvály a vzývání.

Nedej slyšet, pro věčné smilování,
zvonů strašné v prostřed plamenu lkání:
Však když ztřesceš hříchy Babylona,
nedej srdce jako srdce zvona.

Lásku dej nám nehrdou, nestudenou,
lásku s vírou a nadějí spojenou;
ať slovo to: Jsme evanjelíci!
není při nás jako zvon znějící.

Když nad hroby našich aneb našími
zvony s věže zní zvuky lkajícími,
těš nás a vznes duše s hlasy zvonů,
k milým našim nad nebes oponu.

Tak když jednou zamlknou všecky hlasy
a utonou v věčnosti naše časy,
uléč srdce v hříších rozbolené,
Otče! a přijm’ mezi své zvolené.