Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícim,
nékdy kolébka, nyní národu
mého rakev.
Stůj, noho! Posvátna místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
neb radeji
k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosavadé časům.
Však času ten horší je člověk, jenž
berlu železnou
v těchto krajích na tvou, Slávie, šijí chopil.
Horší nežli divé války, kromů, ohne divější,
zaslepenec na své když zlobu pléme kydá.