Slavy Dcera – Ján Kollár

Slavy Dcera – Ján Kollár

Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícim,
nékdy kolébka, nyní národu mého rakev.

Stůj, noho! Posvátna místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
neb radeji k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosavadé časům.

Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou
v těchto krajích na tvou, Slávie, šijí chopil.
Horší nežli divé války, kromů, ohne divější,
zaslepenec na své když zlobu pléme kydá.