Mnohobuněčné organismy

Mnohobuněčné organismy

A) Obecná charakteristika

B) Mnohobuněční – rostliny

C) Mnohobuněční – živočichové

A) Obecná charakteristika

– mnohabuněčné organismy jsou složeny z jednotlivých buněk

– soubory specializovaných buněk s podobnou funkcí se u živočichů nazývají tkáně a u rostlin pletiva

– tkáň (nebo pletivo) může být sestaveno buď z morfologicky stejných či různých buněk

– jednotlivé orgány sestávají z více tkání (pletiv)

– orgánová soustava je soubor orgánů s určitou funkcí.

– Mnohobuněčné organismy mají větší specializaci buněk, než jednobuněčné organizmy

– Vytvářejí se spolu se vznikem tělních tekutin – ty zajišťují to, že i buňky, které nejsou v kontaktu s okolím organismu, jsou zásobovány živinami + odvádění odpadních produktů, transport látek na větší vzdálenosti, těl. tekutiny vytváří také vnitřní prostředí, fungují jako regulační mechanismy, které udržují stálost chemického a fyzikálního složení prostředí

– homeostáza = schopnost udržovat tuto stálost

– Základní funkcí mnohobuněčných organismů je rozmnožování.

– Nepohlavně (vegetativně, asexuálně) :

– vzniká nový, dceřiný jedinec z tělních buněk rodičovského organismu, dělením či pučením

– dělení – fisiparie: rozpad rodičovského orgánu na dva či více dceřiných organismů (př. kroužkovci), či se z rodičovského orgánu odškrcují orgány dceřiné (polypy medůzovců)

– pučení – gemiparie: dceřiný jedinec z malé skupiny buněk rodičovského orgánu, dceřinný jedinec se oddělí, či po celý život žije s rodičovským organismem (houby, polypovci)

– Pohlavně (generativně, sexuálně) :

– pohlavní buňky (gamety)

– splynutí spermie a vajíčka – meióza buněk – v dceřinných buňkách polovina genetického materiálu

– pohlavní buňky se vyvíjejí v pohlavních orgánech (gonádách) :

– samčí pohlavní buňky ve varleti (testis)

– samičí ve vaječníku (ovarium)

– gonochoristé – na 1 jedinci pohlavní orgány 1 typu (př. obratlovci),

– hermafrodité – oba typy pohlavních orgánů na 1 organismu (vajíčka oplozují dva jedinci navzájem – př. žížaly a hlemýždi)

– páření – chování živočichů při oplozování vajíčka spermiemi,

– kopulace - samec vpravuje pohlavní buňky do těla samice – v těle oplození

– mimotělní oplození : u ryb, páření = tření, ryby vypouští samčí (mlíčí) a samičí (jikry) pohlavní buňky do vody – splynutí zygota

– Zárodečný vývoj = embryogeneze

– Období od vzniku zygoty po vylíhnutí či narození, ryhování zygoty – změny a tvorba orgánů (na základě zděděné informace obsažené v DNA)

– Rýhování zygoty: opakované dělení, vznik nejprve shluku buněk = morula, – vznik dutiny – tvoří se prvotní tělní dutina (blastocoel) a vrstva buněk na povrchu (blastoderm) = blastula

– Gastrulace: vznikají dva či tři zárodečné listy: vnější ektoderm, vnitřní entoderm, střední mezoderm = vzniklý útvar tzv. gastrula

– Diblastica – mají dva zárodečné listy, vnější ektoderm kryje povrch těla, vnitřní entoderm vystýlá tělní dutinu (př. houby)

– Triblastica – 3 zárodečné listy, mezoderm, všichni jsou dvoustranně souměrní (Bilateralia), výjimka ostnokožci (paprsčitá souměrnost)

– formování zárodečných listů = základ pro tvorbu orgánů

– Organogeneze: růst a vývoj orgánů rozmnožování a diferenciace buněk – vznik tkání, formuje se tvar těla

– Z ektrodermu vzniká: pokožka, nervová soustava.

– Z entodermu: plíce, trávicí žláza, brzlík, příštítná tělíska a výstelka trávicí trubice.

– Z mezodermu: svalová tkáň, vnitřní kostra, vylučovací soustava, krev, cévy, pohlavní žlázy

– Pozárodečný vývoj = postembryonální

– Probíhá v základní linii: Po vylíhnutí či narození, dosažené dospělosti, rozmnožování, stárnutí, umírání

– nepřímý vývoj: nejprve vzniká stádium larvy, u živočichů, kde vajíčka nemají dostatek žloutku, zárodek není vyživován matkou, larva prochází přeměnou (metamorfózou) v dospělce, u hmyzu, obojživelníků (pulec)

– přímý vývoj: vylíhlý či narozený jedinec podobný dospělému, ne metamorfóza

B) Mnohobuněční – rostliny

– Pletiva = soubory buněk stejného tvaru a funkce u rostlin

– Spojení buněk pomocí cukerných složek a plazmatických můstků = lazmodermy

– Symplast – propojení obsahu buněk, apoplast – mezibuněčná hmota

– Rozdělení:

– dělivá (meristémy) :

– primární – nacházejí se na vzrostném vrcholu kořene a stonku, v úžlabině listu, buňky děl. pletiv jsou malé a mají velké jádro a hodně ribozómů a mitochondrií

– sekundární – kambium – nachází se mezi dřev. a lýkovou částí svazku cévního, podmiňuje druhotné tloustnutí stonku (do středu stonku dřevo, směrem ven lýko), felogen – kůra (borka) – vzniká pod pokožkou

– trvalá :

– tvořena buňkami, které ztratily schopnost se dělit, rozdělují se z hlediska tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn:

– parenchym – bezová duše – neztloustlá buněčná stěna, stejné buňky , prozenchym – typ parenchymu, buňky protáhlé v 1 směru

– kolenchym – v rozích ztloustlé, podporuje tloustnutí stonku, např. u hluchavky

– sklerenchym – chrání a obklopuje svazky cévní, sklereidy – hrušky v jadřinci – soubory sklerenchyvních buněk

– aerenchym – v rdestu, sítině

– Pletiva můžeme rozdělit i podle funkce:

– krycí : podzemní část = rhizodermis, nadzemní část = epidermis – ploché buňky – z nich vyrůstají chlupy (latinsky trichomy) – ochranná funkce či obsah entymů , chrání před zářením, u růží – výběžky (papily) – sametový vzhled, trichomy krycí - jestřábník , trichomy žláznaté - masožravek, chlupy u kopřiv – žahavé, hlošina úzkolistá, u divizny – mnohobuněčné

– nasávací: kořenové vlásky – vstřebávání minerálních látek a vody

– provětrávací: v mezibuněčných prostorech – průduchy – mezera většinou na spodní straně listů, u vodních rostlin navrchu, H2O, nejprvě do normální buňky – do ledvinné buňky – ty se zvětší – H2O do štěrbin (uzavírání), vydávání H2O, provětrávání, hydatody – průduchy, které ztratily schopnost se uzavírat – vydávání H2O v kapičkách = gutace, dochází tam, kde je velká vlhkost vzduchu, u dřevin – lentycely (čočinky) – na zimu se zavírají (čárky u břízy)

– vodivá: rozvod minerálních látek ve vodě:

– z podzemní do nadzemní části rostlin (transpirační proces),

– rozvod produktů fotosyntézy opačně (asimilační – sestupný proud),

– xylém – dřevní část D, floém – lýková část L

– dřevní část: odumřelé buňky, cévice – ještě trochu zachované, přepážky, cévy – úplně mezibuněčné, přepážky vymizely, vývojově pokročilejší

– lýková část: sítkovice – proděravění přepážek, živé buňky (malé), asimilační proud

– 4 typy cévních svazků:

– soustředné ( koncentrické)

– lýkostředný (leptrocentrický)

– dřevostředný (hadrocentrický)

– paprsčité ( radikální) – v kořenech

– bočné (kolaterální) ve stonku a listech semen rostlin

– dvoubočné (bikolaterální) lilkovité

– letokruhy: aktivita kambia – tlustostěnné buňky ( v létě) ,tenkostěnné (jaro)

– vyměšovací: vylučování a hromadění produktů metabolismu rostlin, mají vodní skuliny (kontryhel), medníky – vylučují nektar, mléčnice – tekutina latex

– asimilační: parenchym s hodně chloroplasty, těsně pod pokožkou, fotosyntéza

– zásobní: v kořenech, oddenku, hlízách, semenech, voda, cukry, tuky, bílkoviny

– zpevňovací: kolenchym, sklerenchym, hlavně u dřevin

C) Mnohobuněční – živočichové

– Tkáně

– soustavy buněk stejného tvaru, původu, funkce

– KRYCICEPITELY

– kryje povrch těla či vnitřní dutiny, buňky ploché, kubické či cylindrické, nejsou mezibuněčné prostory, tkáň, bezcévná, mohou se smrštit, vstřebování, příjem podnětů

– jednovrstevné:

– dlaždicový, pohrudniční a břišní dutina, stěna cév,

– krychlový – kryje oční čočku,

– cylindrický – může mít řasinky, v trávicím traktu

– víceřadý – může mít řasinky, v dýchacích cestách

– mnohovrstevné: dlaždicový – kůže, vrchní vrstva rohovatí – odlupuje se přechodné – z jednoho tvaru do druhého = podle tvaru, močový měchýř

– podle funkce:

– krycí: kryje tělo, orgány, vnitřek orgánů

– žlázové: buňky přijímají z cév látky – zpracují je a vylučují na povrch – extrakt – odpadní látky, nejsou využívány potní žlázy, sekret dále potřeba např. sliny, inkret – produkován žlázami se vnitřní sekrecí, ztratili souvislost s povrchem – hormony, různý tvar: tabulární, větvené, složený, albeloární, buňka epitelu, tubuloalveloární

– resorbční (vstřebávací): ve střevech, vstřebává rozložené látky, u nefronu

– smyslový: na povrchu receptory, čichový, chuťový

– svalový: zabezpečuje pohyb organismu, v oku – duhovce

– v dýchacích cestách: výměna dýchacích plynů, tenký, v plicích

– POJIVA:

– funkce spojovat různé orgány v lidském těle, buňky a mezibuněčná hmota, buňky typu makrfogů, mezibuněčná hmota – kalogenní vlákna – za tepla měkká, za studena uthá, zajišťují pevnost, elastická – pružná, výplň a opora

– vazivo:

– nejměkčí: síťovitá (v lymf. uzl.), řídká (obklopuje hrtan, průdušnici, svalové buňky),

– kalogenní i elastická vlákna, tahové vazivo (hnědý tuk – termoregulační funkce)

– tuhé

– elastická – je pevná (šlachy....)

– kalogenní – meziobratlové vazy

– chrupavka:

– tužší, odolná proti tlaku, vlákna v mezibuněčné hmotě – kalogenní (odolná proti tlaku, chladu, mezi obratli), elastická - žlutá barva, v nose, na uchu, hyalinní - bílá barva, kloubení plochy, konce žeber, vyztužení dýchacích cest

– kostní tkáň:

– vláknitá, u člověka

– hutná (kompaktní) – lamel ( vnitřní a vnější mezeřené),

– houbovitá – uspořádané podle tlaku v kosti, osteocyty (osteoblasty)

– SVALOVÁ TKÁŇ:

– hladká – vřetenovité buňky (jedno jádro), neovladatelná vůlí, vnitřní orgány řídí automaticky svalstvo,

– příčně pruhovaná – střídá se aktin a myozin, mnohojaderné buňky, ovladatelné vůlí, motorické řízení

– SRDEČNÍ TKÁŇ:

– řídí vlastní převodní systém srdeční, buňka 1-2 jádra, příčné propojení vláken

– NERVOVÁ TKÁŇ:

– neuron – tělo, výběžky – dentity – krátké, do těla nervové buňky, axon (neurit) – dlouhý, z těla nervové buňky,

– synapse – spojení 2 neuronů (červené víno podporuje obnovení spojů),

– gliové (podpůrné) buňky – ochrana, výživa

– TĚLNÍ TEKUTINY:

– voda – 60% hmotnosti dospělého člověka

– voda:

– vnitrobuněčná – 40 % (cytoplazma)

– mimobuněčná – 20 % (tělní tekutiny)

– udržují stálé vnitřní prostředí tzv. homeostázu

– tělní tekutiny:

– cévní (krev, míza)

– mimocévní (tkáňový mok)