Zóny pre každého študenta

Pohybová soustava živočichů a člověka

Pohyb živočichů, pohybová soustava živočichů a člověka

· pohyb je velmi nápadným projevem živých organismů
· zahrnuje jakoukoli aktivní změnu tvaru jakékoli součásti organismu nebo lokomoci buňky (pohyb z místa na místo za různými účely)
· aktivní změna tvaru znamená, že pohyb bezprostředně využívá energie dodávané buňkou buď ve formě energie chemické nebo gradientu iontů (nepočítají se sem tedy pohyby rostlin vyvolané pružností struktur apod.)
· lokomoce je pohyb za účelem vyhledávání potravy, druhého pohlaví, úniku před nebezpečím
 
Mechanismy pohybu
· pohyb pomocí bičíků
-  lokomoce bakterií, prvoků, larev vodních živočichů, spermií
-  transport látek určitým směrem (přívod vody, potravy, odvod odpadních látek) u nálevníků a řasinkových epitelů bezobratlých i obratlovců
-  může k němu docházet pouze ve vodním prostředí
bakteriální bičíky
•  bičíky umožňují lokomoci bakterií ve vodném prostředí
•  struktury odlišné od bičíků eukaryotních buněk
•  jsou to podlouhlá, šroubovitě stočená vlákna, tvořená jedním proteinem (flagelinem), uložená v membráně bakteriální buňky v jakémsi ložisku, v němž jsou uváděny do točivého pohybu tokem protonů zvenčí do buňky
•  podle signálů zvenčí může bakterie měnit smysl otáčení bičíku a tím i způsob svého pohybu
eukaryotické bičíky
•  jsou to protáhlé útvary o průměru 250 nm, jejichž základem jsou mikrotubuly (trubicovité útvary tvořené dimery tubulinu a komplexy dyneinu a kinezinu), které tvoří soustavu o 9 dvojicích
•  je vybavena dvěma řadami dyneinových komplexů a dvěma centrálními mikrotubuly
•  bičík je kryt cytoplazmatickou membránou a v cytoplazmě pod povrchem buňky jsou periferní mikrotubuly zakotveny bazálními tělísky
•  pohyb bičíku je podmíněn klouzáním dyneinových ramének jedné dvojice mikrotubulu po raménkách dvojice jiné
•  tento pohyb ale neprobíhá u všech dvojic souběžně, musí se střídat podle určitých pravidel a tak vzniká poměrně složitý pohyb eukaryotických bičíků
•  tento pohyb podmiňuje spotřeba ATP
· améboidní pohyb
-  závisí na funkci mikrofilament, což jsou bílkovinná vlákna aktinu, velmi často spolupracující s myozinem
-  při améboidním pohybu se tvoří tzv. panožky, kdy vnější vrstva cytoplazmy přechází ze solu v gel
-  v solu jsou mikrofilamenta volná a v gelu se mezi nimi tvoří vazby z dalších proteinů
-  sol je hnán kontrakcí mikrofilament na opačné straně buňky a následně se po okrajích panožky mění v gel, který je tužší
-  tvorbou těchto panožek se organismus „odstrkuje“ a dochází tak k lokomoci
-  u měňavek, kořenonožců nebo bílých krvinek
 
· svalový pohyb
-  pohyb pomocí specializované svalové tkáně, kde dochází k interakci bílkovin aktinu a myozinu
-  na pohybu se podílí i skelet (pojivová tkáň), neboli opěrná soustava
bezobratlí živočichové
•  podkožní svalový vak se upíná zevnitř na vnější kostru po celém obvodě
•  zajišťuje lokomoci i pohyb tělních tekutin
•  je tvořen většinou hladkou svalovinou
•  najdeme ho u měkkýšů, kroužkovců a dalších bezobratlých
obratlovci
•  podstatná je vnitřní kostra, jejímž základem je struna hřbetní, později se kostra stává chrupavčitou nebo kostní
•  útrobní svalovina je většinou hladká a funguje na principu peristaltiky
•  kosterní svalovina je příčně pruhovaná, upíná se zvenčí na kostru a má segmentární uspořádání
 
Pohybová soustava živočichů a člověka
· její funkce je podmíněna opěrným systémem a svalovým systémem
· svaly se upínají na kostru a společnou spoluprácí může docházet k pohybu
 
Svalová soustava
· svalová tkáň
-  svalová tkáň je mezodermálního původu a vyskytuje se v několika typech
-  tyto buňky mají u jednotlivých typů svalovin různé tvary, ve všech případech však obsahují fibrilární proteiny aktin a myozin a blokační látku troponin (většinou)
· příčně pruhovaná svalová tkáň
-  aktin a myozin jsou fibrilární proteiny, které tvoří vlákna, zvaná filamenty
-  tyto aktinové a myozinové filamenty se do sebe navzájem zasouvají a poskládáním za sebe vytváří vlákna zvaná myofibrily
-  myofibrily jsou členěné na sarkomery, které mezi sebou spojují tzv. Z-disky
-  sarkomera je tedy úsek myofibrily, který je ve střední části tvořen molekulou myozinu a po okrajích částmi molekul aktinu
-  celý filament aktinu je tedy uprostřed vždy rozdělen Z-diskem
-  zasunutí filament aktinu do filament myozinu brání troponinové komplexy, které obtáčí aktin a tak brání vazbě mezi aktinem a myozinem
-  myofibrily jsou umístěny v cytoplazmě tzv. rhabdomyocytů, což jsou svalové buňky
-  tyto svalové buňky jsou vlastně syncytia, tedy jsou velkých rozměrů a mnohojaderné
-  soubory svalových buněk tvoří svalová vlákna, svalová vlákna jsou tenkou vrstvou vaziva spojena ve svalové snopečky
-  svalové snopečky opět tenkou vrstvou vaziva tvoří svalové snopce a ty se sdružují do celého svalu
-  celý sval je kryt vazivovou vrstvou zvanou povázka, fascie
-  tenké vnitřní vazivo, zvané endomysium obsahuje i nervy a síť vlásečnic, vyživující sval
kontrakce
•  v klidovém stádiu je vazba mezi aktinem a myozinem blokována troponinovým komplexem, sval má své klidové napětí (tonus)
•  svalové vlákno má také sarkoplazmatické retikulum (endoplazmatické retikulum), které obsahuje vápenaté kationty
•  na svalové vlákno dosedá nervosvalová ploténka na níž se uvolní při příchodu nervového signálu neurotransmitter acetylcholin, který vede ke vzniku tzv. ploténkového místního potenciálu
•  tento místní potenciál vyvolává vznik akčního potenciálu ve svalovém vlákně
•  v tu chvíli sarkoplazmatické retikulum uvolní vápenaté kationty a ty se navážou na troponin
•  tím způsobí posunutí troponinu z vazebných míst jinam, už tedy nekryje vazebná místa aktinu pro myozin
•  nastává vytvoření vazeb mezi jednotlivými bílkovinami a ke stahu svalu
•  ve chvíli, kdy akční potenciál ustane, vápníková pumpa velmi rychle vápník odčerpá zpět do sarkoplazmatického retikula a stah se okamžitě uvolní
•  na jeden podnět odpovídá kosterní sval jedním svalovým záškubem
•  přichází-li podněty rychle za sebou, neodpovídá sval záškuby ale jedním dlouhotrvajícím stahem, tzv. tetanický stah
-  příčně pruhované svalstvo slouží k pohybu a je ovládáno vůlí, nachází se však i v některých vnitřních orgánech (u soustavy trávicí např.)
-  z mozku je řízeno mozkomíšními nervy kdy jedno nervové vlákno inervuje určitý počet svalových vláken, tzv. motorickou jednotku
-  její velikost je dána rozsahem pohybu svalu, ten se totiž nemůže smrštit jen na půl, chceme-li tedy napůl ohnout ruku, dojde ke kontrakci poloviny svalových vláken, nikoli všech jen na půl
-  je však řízeno také na reflexním základě, ať už ve formě jednoduchých nebo složitých reflexů, podněty k této činnosti vznikají ve smyslových orgánech a někdy i přímo v receptorech pohybové soustavy (proprioceptory, ovlivněno svalovými vřeténky, které monitorují napětí svalu)
-  kosterní svalstvo je schopno pracovat velmi rychle, ale snadno se unaví
-  tréninkem se dá vypracovat, je-li někdo „svalnatý“, má ve svalech více myofibril, počet svalových vláken se ale nemění
-  při namáhavé a dlouhotrvající práci dochází k vyčerpání všech zdrojů ATP ve svalu, tj. glukózy a tak se začne zpracovávat svalový glykogen (zásobní látka)
-  jako druhý posel v těchto dějích funguje cAMP
-  při anaerobní glykolýze (nedostatek vzduchu) glykogenu dochází ke vzniku kyseliny mléčné a ta se pak musí odbourávat zpětně (kyslíkový dluh)
· hladká svalová tkáň
-  v hladkém svalu není troponinový komplex
-  v inaktivním stavu je zde udržován myozin, který je schopen reagovat s aktinem jen ve fosforylovaném stavu
-  základní jednotkou hladkého svalstva je jednojaderná vřetenovitá buňka myocyt
-  aktin a myozin nejsou natolik pravidelně uspořádány jako v příčné žíhaném svalstvu
-  vzhledem k tomu, že myocyty netvoří tak dlouhá vlákna jako rhabdomyocyty, dochází k šíření vzruchu peristalticky od buňky k buňce a tedy pomaleji než u kosterní svaloviny
kontrakce
•  na myozin je vázáno ATP a ve chvíli, kdy dojde k fosforylaci, ATP s odpoutává a může dojít k navázání myozinu na aktin
•  k aktivaci dochází pomocí vápenatého komplexu, který do buňky vniká zvenčí nebo z endoplazmatického retikula
-  u bezobratlých hladká svalovina tvoří útrobní i pohybové svalstvo
-  u obratlovců hladká svalovina tvoří vnitřní orgány
-  hladké svalstvo je řízeno vegetativním (autonomním) nervstvem, nelze jej vědomě ovlivnit
-  pracuje dlouho, pomalu, bez únavy
· srdeční svalová tkáň
-  strukturou odpovídá příčně žíhané svalovině, řízením ale hladké svalovině
-  skládá se z krátkých, příčně pruhovaných vláken, která jsou spojena elektricky vodivými můstky, tzv. interkalárními disky, které zlepšují elektrické šíření vzruchu v myokardu
-  je řízena vegetativním (autonomním) nervovým systémem a zároveň je schopna se udržet při životě ještě nějakou dobu po odumření mozku (automacie srdce, speciální elektrické nervové kanály)
-  pracuje bez únavy, rytmicky, intenzivně
· svalová činnost se projevuje trojím způsobem
-  zkrácením neboli aktivitou izokinetickou
-  zvýšeným napětím (bez zkrácení) neboli aktivitou izometrickou
-  aktivitou brzdící (excentrickou)
-  při aktivitě izometrické dochází k výraznému zbytnění svalových vláken (hypertrofii)
-  střídavá aktivita izokinetická je typická u cyklických pohybů, jako je chůze nebo běh
-  nedostatek fyzické aktivity vede k ochablosti svalstva, svalové hypotonii
· svalová soustava
-  pohyb živočicha je zajišťován svalovými
•  synergisty: svaly působící stejným směrem
•  antagonisty: svaly s protichůdnou funkcí
-  v nejjednodušších případech se jedná o
•  protraktory: retraktory (zatahovače) a extraktory (vysunovače)
•  sfinktery: konstriktory (svěrače) a dilatátory (natahovače)
adduktor: přitahuje končetinu k tělu případně uzavírá schránku
abduktor: odtahuje končetinu od těla případně otevírá schránku
flexor: ohýbá končetinu v kloubu
extenzor: natahuje končetinu
levátor: zdvihá
depresor: sklání dolů
pronátor: rotuje končetinou ventrální částí k podkladu
supinátor: rotuje končetinou ventrální částí navrch
-  svaly se upínají na úponová místa na vnitřní či vnější kostře úponovou tkání zvanou ligament, u obratlovců se používá název šlacha
-  s přechodem na souš se u živočichů svalstvo modifikovalo do dvou skupin, svalstvo somatické a viscerální
somatické svalstvo lze odlišit na svalstvo trupu (axiální) a svalstvo končetin (apendikulární)
viscerální svalstvo je svalstvo hladké a srdeční
 
Opěrná soustava
· pojivová tkáň
-  mezodermálního původu, společným znakem všech pojivových tkání je přítomnost speciálních buněk a mezibuněčné hmoty
-  buňky jsou fixní (produkují mezibuněčnou hmotu) nebo volné (bloudivé, fagocytóza)
-  mezibuněčná hmota je amorfní (ze sacharidů, které vážou vodu) nebo fibrilární (hlavně z kolagenu)
-  kolagen je skupina fibrilárních proteinů, udržuje tvar pojivové tkáně, zpevňuje ji
-  pojivová tkáň je vazivová, chrupavčitá nebo kostní
vazivová tkáň
•  řídké vazivo: převaha amorfní hmoty, vyplňuje malé prostory mezi svaly a pod kůží nebo v mediastinu (mezihrudní prostor)
•  husté vazivo: mezibuněčná hmota je vláknitá, převažuje nad specializovanými buňkami (šlachy, vazy, okostice – periost)
•  tukové vazivo: velmi měkké, převaha specializovaných buněk, zásobní a ochranná funkce (téměř pod všemi povrchovými tkáněmi)
chrupavčitá tkáň
•  převaha extracelulární hmoty s vysokým obsahem vody (ochrana proti nárazům), kterou produkují chondrocyty
•  hyalinní (kloubní): průsvitná, kloubní plochy
•  elastická: ušní boltec, nos
•  vazivová: přechod mezi hyalinní a elastickou, kloubní menisky, disky apod.
•  chrupavka roste apozicí (přirůstá)
kostní tkáň
•  nejorganizovanější typ pojivové tkáně, může vznikat z vaziva, z chrupavky i z jiných tkání
•  kost obsahuje tři typy buněk, osteoblasty, osteocyty a osteoklasty
•  dále ji tvoří mezibuněčná hmota z osseinu a anorganické složky (fosforečnan a uhličitan vápenatý)
•  kost dermální (krycí): vzniká osifikací (činností osteoblastů) přímo ze škáry, tedy osifikací vaziva (osifikace endesmální) – povrchové kosti lebky atd.
•  kost chondrální (náhradní): vzniká osifikací chrupavky (osifikace enchondrální), ve finále její vznik zahrnuje přeměnu vaziva na chrupavku činností chondroblastů a posléze chondrocytů a přeměnu chrupavky na kost činností osteoblastů
•  po přeměně na kostní tkáň se osteoblasty uzavírají do kostní hmoty a mění se na vlastní kostní buňky, osteocyty, případně na osteoklasty, které kostní hmotu likvidují z důvodu např. zvětšování dutiny pro kostní dřeň
•  kostní tkáň kompaktní: hutná, pevná, tvrdá, souvislá tkáň, chrání povrch kostí a tvoří střední část dlouhých kostí
•  kostní tkáň trámčitá (spongiózní): skládá se ze sítě uspořádaných trámců, sloupců, tvoří vnitřek kostí krátkých a plochých a hlavice dlouhých kostí
•  trámce při osifikaci přirůstají kolem cév, tak vznikají Haversovy kanálky
•  kost plochá je tvořena spongiózní tkání (lopatka, kost lebeční)
•  kost krátká je stavbou podobná ploché kosti (obratle, zápěstní kůstky)
•  kost dlouhá je např. kost stehenní, ramenní, tvoří jí kost spongiózní i kompaktní
•  okostice (periost): vazivová blána prostoupená cévami a nervy obalující kost, podporuje růst kostí do šířky (inervace způsobuje bolest při úderu do kosti)
•  epifýzy: spongiózní hlavicovité zakončení kosti
•  diafýza: pevná střední část kosti, pokryta silnou vrstvou kompaktní kostní tkáně
•  chrupavka: kryje epifýzu, podporuje růst kosti do délky (pomocí růstové chrupavky mezi epifýzou a diafýzou)
•  kostní dřeň: krvetvorná tkáň vyplňující dutinu střední části dlouhých kostí, v mládí červená kostní dřeň žloutne, ztrácí schopnost krvetvorby a místo ní se tam usazuje tuk
•  růst kostí také ovlivňuje hormon zvaný somatotropin
kostní spojení
•  kloub: dotykový typ spojení, kosti si tvarově odpovídají, dále jsou obaleny vazivovým pouzdrem a mezi nimi je kapilární dutina obsahující maz (synovie, synoviální tekutina), často jsou klouby podpořeny šlachami a vazy, existuje mnoho typů kloubů (kladkovité, válcovité, spirálovité)
•  složený kloub: složitější kloub se složitějšími kloubními pouzdry (menisky, disky apod.)
•  synchondróza: spojení kostí chrupavkou, souvislé (žebra)
•  syndesmóza: spojení silnou vazivovou blánou, souvislé (kosti v lýtku, srůst stydké kosti)
•  synostóza: spojení kostní, souvislé (lebka v dospělosti)
kostra
•  u nižších živočichů (bezobratlých) je kostra vnější a svalstvo se na ní upíná svrchu
•  bývá chitinózní nebo vyztužena anorganickými látkami
•  obratlovci mají kostru vnitřní
•  vzpřímená lidská kostra má páteř esovitě zakřivenou  skládá se z krční a bederní lordózy a hrudní a křížové kyfózy
•  objevuje se tu také uložení lopatek do roviny čelní, soudkovité klenutí hrudníku a typická konfigurace kostí pánevních, které spolu s kostí křížovou vytvářejí pánev
•  na nohou se pak vzhledem k přenesení váhy vytváří podélné a příčné klenby nožní
-  onemocnění související s kostmi a svaly či kostrou obecně
•  artróza: opotřebování chrupavek
•  osteoporóza: odvápnění kostí
•  atrofie: ochabnutí těla
Zones.sk – Najväčší študentský portál
https://www.zones.sk/studentske-prace/biologia/5095-pohybova-soustava-zivocichu-a-cloveka/