Buňka a buněčná stěna
Buňka
Velikost eukaryotických buněk se pohybuje obvykle v rozmezí 0,01 až 0,1 mm. Avšak
délka buněk některých vláknitých řas dosahuje až 5 cm a sklerenchymatických a lýkových vláken rostlin až 30 cm. Tvar
buněk bakterií a rostlin je většinou stálý, daný pevnou buněčnou stěnou (kulovitý, vláknitý, mnohostěny...).
Chemicky je buňka tvořena zejména vodou (60 - 90 %), organickými látkami (10 - 40 %) - bílkovinami, sacharidy, nukleovými
kyselinami, lipidy aj., a látkami anorganickými (0,5 - 3 %). Prvky, skládající tyto sloučeniny, rozdělujeme na makrobiogenní (C, O, H, N, S,
P, Ca, Fe, Na, K, Mg, Cl) a mikrobiogenní - stopové (Cu, B, Co, Zn, I, Mn...).
Cytoplazmatická membrána je jednotková, 7 nm tlustá
biomembrána na povrchu cytoplazmy, složená z bílkovin a fosfolipidů (např. lecitin). Je semipermeabilní (polopropustná), takže řídí
transport látek mezi buňkou a okolním prostředím. Vyskytuje se u všech prokaryotických a eukaryotických buněk.
Buněčná stěna
Jádro (nucleus, karyon) je ústřední strukturou buňky, u eukaryot je obaleno dvojitou
membránou (karyotékou) s póry. Zabezpečuje především dvě významné funkce: řídí činnost buňky tím, že určuje, které molekuly
bílkovin mají být buňkou produkovány a kdy, a dále uchovává genetickou informaci a přenáší ji na dceřinné buňky v průběhu
buněčného dělení. Vnitřní hmota jádra (dříve nazývaná karyoplazma) má cytoskeletární strukturu, dnes hovoříme o tzv. jaderném
skeletu. Základní funkční jednotkou je DNA. Jádro obsahuje jedno i více jadérek (nucleolus) tvořených RNA, bazickými bílkovinami,
fosfolipidy a především ribonukleoproteiny. Tvar, velikost i struktury jadérek jsou dosti variabilní předevšm v závislosti na funkci a
diferenciaci buněk. Nápadně velká jadérka jsou především v buňkách syntetizujících intenzivně bílkoviny. Při dělení buněk se
vyvíjí z dceřinného jadérka, které vzniká na chromozomu ve formě nukleárního tělíska zvaného pronucleolus. V jadérku se realizuje
přepis (transkripce) a tvorba ribozomální RNA, která se specifickými proteiny vytváří strukturu ribozomu.
Cytoplazma je roztok anorganických iontů a organický látek, jako jsou sacharidy, bílkoviny, lipidy aj., vyplňující vnitřní
prostor buňky, ale obsahuje i řadu struktur - organely a cytoskelet. Kromě cytoskeletu je zde také síť ještě drobnějších bílkovinných
vláken (mikrotrabekul), která tvoří trámčinu pro rozmístění ribozómů aj. organel, ale i molekul enzymů. Celý vnitřní prostor buňky,
tedy cytoplazma společně s karyoplazmou, je označován jako protoplazma.
Mitochondrie jsou semiautonomní organely, nacházející se u
všech eukaryont v počtu desítek až stovek. Jsou oválné, se dvěma membránami, tvoří energetické centrum buňky, meziprodukty štěpení
živin se dostávají do matrix a jsou zde dále štěpeny (Krebsův cyklus a ß-oxidace mastých kyselin), na vnitřní straně membrány vlivem
ukotvených enzymů procesy pokračují (dýchací řetězec) a oxidativně uvolněná energie se váže do makroergických vazeb kyseliny
adenozyntrifosforečné (ATP).
Plastidy
Vakuoly
Golgiho aparát je soustava
diktyozomů, jejichž počet, tvar a uspořádání je závislé na funkčním stavu buňky. Diktyozomy jsou skupiny plošných diskovitých
měchýřků nebo cisterniček, které jsou rozvětveny ve složité řady tubulů na jejich okrajích. Golgiho aparát se podílí na sekrečních
procesech, upravuje a dokončuje látky vzniklé např. v ER (polysacharidy buněčné stěny, enzymy, a jiné sekrety tvořené buňkami). Golgiho
komplex tedy pomáhá rozvádět látky po buňce i jejich vylučování ven.
Ribozómy jsou submikroskopické organely
vznikající v jadérku, odkud přecházejí do cytoplazmy. Jsou vázány na membrány (ER, lyzozomy, buněčné membrány aj.) nebo jsou volné (v
jádře, chloroplastech, mitochondriích aj.). Jejich základní funkcí je syntéza bílkovin.
ER slouží jako
komunikační systém uvnitř buňky. Lze si jej představit jako systém, kterým jsou transportovány různé materiály (např. proteiny či
lipidy) do různých částí buňky. Mimoto jsou ER sousedních buněk spojena cytoplazmatickými praménky, tzv. plazmodezmy, které
procházejí jejich společnými stěnami. Celý systém rozdělujeme na dvě části: drsné a hladké ER.
Cytoskelet =
prostor mezi cytoplazmatickou membránou a jádrem, není vyplněn pouze cytoplazmou a v ní rozptýlenými organelami. Tento prostor obsahuje
vláknité a trubičkovité útvary, které tvoří dynamickou síťovitou strukturu označovanou jako cytoskelet. Základní organizace struktur
cytoskeletu jsou jednotlivé molekuly čili monomery základních proteinů (tubulin, aktin aj.), které se spojují (polymerují) do vláken zvaných
mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediární filamenta a snad i mikrotrabekuly.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta