
Stonek = cauloma
Stonek = cauloma
– osa rostoucí záporně gravitropicky, kladně fototropicky
Prýt = frons – stonek + listy +
úžlabní pupeny
Zárodek má na apikálním konci jednu či více děloh a pupen = prýt v embryonálním stavu =
plumula a na bazálním konci kořenové primordium = radiculu.
Po vytvoření
květů se může prodlužovat jen jediný článek pod květem = vznik stvolu.
Stonek – uzliny =
nodus
– články = internodia
Vývoj stonku:
1.Vzrostný vrchol – dává základ celému stonku, na vzrostném vrcholu stonku vznikají listy v pravidelném postavení. Vrcholový meristém neurčuje jenom vznik stonku, ale i listů a pupenů.
2 teorie:
histogenová
teorie – iniciály jsou ve 3 vrstvách (dermatogen – vznik pokožky, periblém – vznik prim.kůry, plerom – vznik středního válce)
– platí jen pro vodní rostliny
teorie tuniky a korpusu – iniciály ve 2 vrstvách, tunika 1-2
vrstevná, dělí se radiálně, z vnější vrstvy vzniká pokožka + část primární kůry, z vnitřní strany ostatní pletiva
prýtu.
Korpus – dělí se tangenciálně, dává vznik ostatním pletivům (spolu s vnitřní vrstvou tuniky)
2.Stélé = centrální válec
· protostélé – bez dřeně, charakteristické pro stonky a kořen nižších cévnatých rostlin, hadrocentrické svazky cévní
· aktinostélé – hvězdicovitý typ, kořeny radiální v primárním stavu
· sifonostélé – dřeň se vyvíjí v závislosti na listech
· eustélé – roztrháním válců dřeva a lýka, u nahosemenných a většiny jednoděložných, svazky v kruhu
· ataktostélé – jednoděložné rostliny, kolaterální uzavřené svazky
Primární stavba stonku dvouděložných a nahosemenných:
1.Epidermis – jednovrstevná či mnohovrstevná =
hypodermis, krytá kutikulou, s průduchy, časté trichomy a ostny.
2.Primární kůra – pod pokožkou,
ochranná, mechanická, zásobní a asimilační funkce.
Exodermis a mezodermis členěny podle charakteru buněk – exodermis –
kolenchymatická
– mezodermis – parenchymatická
3.Střední válec – začíná pericyklem –
může být parenchymatický, sklerenchymatický nebo obojí
Může fungovat jako latentní meristém, zakládají se v něm adventivní kořeny,
felogén i následné kambium.
4.Parenchymatická dřeň – může obsahovat chloroplasty, amyloplasty, třísloviny,
sklereidy, mléčnice
Může vznikat dřeňová pochva. U mnoha druhů vzniká v internodiích uvnitř dřeně dřeňová
dutina.
5.Cévní svazky – buď kolaterální nebo bikolaterální otevřené. Dřeň je charakteristická.
Svazky
cévní jsou v kruhu, vně je lýko, dovnitř dřevo. Mezi lýkem
a dřevem je prokambium, část prokambia zůstává
zachována
a diferencuje se z něj dělivé pletivo – kambium. Primární kůra
je z kolenchymatické vrstvy,
parenchymatické vrstvy a nesouvislé
endodermis nebo škrobové pochvy.
Centrální válec má pericykl, v něm je dřeň s cévními svazky
a
dřeňovými paprsky.
Primární stavba stonku jednoděložných:
– pokožka
– sklerenchymatická výztuž – pod epidermis
– základní pletivo se svazky cévními kolaterálními uzavřenými
Stonek jednoděložných rostlin není rozdělen na primární kůru a centrální válec. Na povrchu je krycí pletivo a kutikula. Pod epidermis je výztužné pletivo – sklerenchym a pod ním cholenchym. Následuje dřeň s cévními svazky uzavřenými a kolem nich je pochva. (škrobová ve tmě přejde na endodermis).
Svazky cévní – vývoj začíná vznikem prokambia – vně vzniká floém
– dovnitř vzniká xylém
Metaxylem se diferencuje exarchně = nad
protoxylémem.
Listové stopy – cévní svazky stonku přímo spojeny s listy v místě uzlin – vytváří se listová mezera. Napojení listové stopy je složité, je různé u dvouděložných a jednoděložných.
– dvouděložné – list se napojí na 1 svazek cévní, který je nejblíž
– jednoděložné – svazky cévní vstupují v různé hloubce, listové stopy se rozlišují na
malé – probíhají ve stonku na periferii a velké – pronikají do středu
V místě vstupu listové stopy se vytváří
parenchymtická listová mezera = lacuna. (Mohou být unilakunární a
trilakunární).
Tloustnutí:
1.primární – u všech rostlin, je to zvětšování počtu buněk při dělení, stavba se nemění, některé rostliny tloustnou jen primárně
2.sekundární – podmíněno činností kambia
– fascikulární kambium - je z prokambia, tvoří fusiformní iniciály, které produkují deuteroxylém a deuterofloem
– interfascikulární kambium – produkuje buňky dřeňových paprsků