Stonek – typy a modifikace

Stonek – typy a modifikace

Typy stonku:

1.byliny – dužnatý, šťavnatý nezdřevnatělý stonek

a) lodyha = caulis – stonek s listy, odumírá týž rok, kdy vyrostl

b) stvol = scapus – bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím

c) stéblo = culmus – dutý článkovaný stonek trav, velké uzliny = kolénka

d) pastéblo – nečlánkované

e) šlahouny a výběžky

2.dřeviny – vnitřní pletiva stonku dřevnatějí

a) strom = arbor – dřevnatý, nerozvětvený stonek vytrvalých rostlin

b) keř = frutex – stonky se větví od země, celé dřevnaté

c) polokeř = sufrutex – zdřevnatělá pouze spodní část stonku, horní je bylinná, každoročně na zimu odumírá (borůvka)
U ovocných dřevin pozorujeme větévky=brachyblasty a extrémně prodloužené větve=makroblasty.

Tvary stonku:

– oblý

– zploštělý

– trojúhelníkovitý – cyperaceae

– čtyřhranný – lamiacea

– rýhovaný – apiaceae

Rostliny se dělí:
1.Monokarpické = hepaxantní – plodí 1 za život

a) efeméry – vývoj několik týdnů

b) jednoleté=anuely – letničky, kvetou, tvoří semena a odumírají v témže roce

c) ozimé – vyklíčí na podzim a další rok rostou, tvoří semena a hynou (ječmen ozimý) – bicyklicky hepaxantní

d) dvouleté=bieny – jeden rok tvoří přízemní růžici listů, druhý rok plody, květy a umírají (divizna, řepa) – bicyklicky hepaxantní

e) víceleté=plurieny – několik roků ve vegetačním stavu, pak vykvetou, vytvoří semena a hynou.
2.Polykarpické = polykantní – plodí vícekrát za život

a) vytrvalé=pereny – žije více vegetačních období, zimu přečkají v podobě oddenků, hlíz, cibulí, kořenů. Dřeviny i byliny, které každoročně vykvetou a tvoří semena.

b) dřeviny – vytrvalé, nadzemní část neumírá

Větvení stonku:
Probíhá na základě rozdílné apikální dominance vzrostného vrcholu stonku – ten působí tlumivě na růst úžlabních pupenů. Apikální dominanci zesilují auxiny a zeslabují cytokininy.

1.Dichotomie = vidličnaté větvení – není vázáno na vývin listů, Vegetační vrchol se dělí na 2 nové vrcholy. Vývojově nejstarší typ větvení.

2.Boční větvení

· monopodium–silná apikální dominance, postranní větve jsou slabší než stonek hlavní, nepřerůstají ho

· sympodium – zeslabena apikální dominance, postraní větve nabývají převahy, vrcholový pupen odumírá a je nahrazen pupenem laterálním, z něhož vyrostlá větev pokračuje v růstu stonku hlavního (takže zdánlivě je stonek souvislý, ale tvořený bočními větvemi)

– monocházium – vázáno na střídavé postavení listů, jednotlivé laterální (axilární) pupeny nestojí proti sobě, v terminálním postavení je jeden z laterálních pupenů

– dicházium – vázáno na vstřícné postavení pupenů, připomíná dichtomické větvení, vytváří se rovnocenné větve, terminální pupen vykvete a vytváří postraní větve. (šeřík)

Pupeny:

– základ budoucích stonků

– vrcholové = terminální

– úžlabní = axilární – jednotlivé

– přídatné=akcesorické – více pupenů

– z pupenů se vytváří buď všechny části bočního stonku, nebo listy + květy nebo zárodky květů

– pupeny se vytváří v průběhu vegetačního období, na začátku dalšího období začnou díky fytohormonům růst

– spící pupeny = kaulifloria – vykvetou až po několika vegetačních obdobích, dávají vznik květu

– adventivní pupeny

Metamorfózy stonku:

– stonkové trny = kolce – přeměnou brachyblastů (trnka, hloh), mohou nést listy, květy, obojí

– úponky – vznik z jednotlivých částí bočních stonků

– šlahouny – vyrůstají v paždí listových růžic, nadzemní i podzemní, mají dlouhá internodia, v určité části se na internodiu vytváří adventivní kořeny i listy, nesou listové šupiny nebo pupeny

– brachyblasty – zkrácené boční stonky, sterilní nesou listy, fertilní květy

– oddenky = rhizomy – slouží k vegetativnímu rozmnožování, zásobní orgán, porostlé adventivními kořeny

– odnože = výběžky – mají zkrácená nodia, jsou chráněny šupinami, vytváří se na podzemní části stonku v úžlabí báze listů, mohou být extravaginální nebo intravaginální

– stonkové hlízy – dělíme na oddenkové, bazální a lodyžní, funkce zásobní, vegetativní rozmnožování, podzemní či nadzemní, na vzniku se podílí 1 nebo více stonkových článků.

– podzemní oddenkové hlízy se podobají kořenovým, ale mají očka = pupeny (bramborová hlízy – ztloustnutím několika částí podzemních šlahounů. Bazální část hlízy nasedá na šlahounovitý oddenek = pupek, opačný konec je vrchol = korunka)

– podzemní bazální stonkové hlízy – k vegetativnímu rozmnožování a ukládání látek, rostou pod sebou nebo bočně, klíčí na podzim (ocún, šafrán, mečík)

– nadzemní lodyžní hlízy – vznik ztloustnutím nadzemní části stonku (kedlubna)

– asimilační stonky – mladé asimilují vždy

– platikladia – zploštělé stonky, které převzali funkci listů

– fylokladia– list zakrňuje v šupinu a stonek se zplošťuje a napodobuje list