Stonek – typy a modifikace

Stonek – typy a modifikace

Typy stonku:
1.byliny – dužnatý, šťavnatý nezdřevnatělý stonek
a)  lodyha = caulis – stonek s listy, odumírá týž rok, kdy vyrostl
b) stvol = scapus – bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím
c)  stéblo = culmus – dutý článkovaný stonek trav, velké uzliny = kolénka
d) pastéblo – nečlánkované
e)  šlahouny a výběžky
2.dřeviny – vnitřní pletiva stonku dřevnatějí
a)  strom = arbor – dřevnatý, nerozvětvený stonek vytrvalých rostlin
b) keř = frutex – stonky se větví od země, celé dřevnaté
c)  polokeř = sufrutex – zdřevnatělá pouze spodní část stonku, horní je bylinná, každoročně na zimu odumírá (borůvka)
U ovocných dřevin pozorujeme větévky=brachyblasty a extrémně prodloužené větve=makroblasty.

Tvary stonku:
- oblý
- zploštělý
- trojúhelníkovitý - cyperaceae
- čtyřhranný - lamiacea
- rýhovaný - apiaceae
 
Rostliny se dělí:
1.Monokarpické = hepaxantní – plodí 1 za život
a)  efeméry – vývoj několik týdnů
b) jednoleté=anuely – letničky, kvetou, tvoří semena a odumírají v témže roce
c)  ozimé – vyklíčí na podzim a další rok rostou, tvoří semena a hynou  (ječmen ozimý) – bicyklicky hepaxantní
d) dvouleté=bieny – jeden rok tvoří přízemní růžici listů, druhý rok plody, květy a umírají (divizna, řepa) - bicyklicky hepaxantní
e)  víceleté=plurieny – několik roků ve vegetačním stavu, pak vykvetou, vytvoří semena a hynou.
2.Polykarpické = polykantní – plodí vícekrát za život
a)  vytrvalé=pereny – žije více vegetačních období, zimu přečkají v podobě oddenků, hlíz, cibulí, kořenů. Dřeviny i byliny, které každoročně vykvetou a tvoří semena.
b)  dřeviny – vytrvalé, nadzemní část neumírá
 
Větvení stonku:
Probíhá na základě rozdílné apikální dominance vzrostného vrcholu stonku – ten působí tlumivě na růst úžlabních pupenů. Apikální dominanci zesilují auxiny a zeslabují cytokininy.
 
1.Dichotomie = vidličnaté větvení – není vázáno na vývin listů, Vegetační vrchol se dělí na 2 nové vrcholy. Vývojově nejstarší typ větvení.
 
2.Boční větvení
· monopodium–silná apikální dominance, postranní větve jsou slabší než stonek hlavní, nepřerůstají ho
· sympodium – zeslabena apikální dominance, postraní větve nabývají převahy, vrcholový pupen odumírá a je nahrazen pupenem laterálním,  z něhož vyrostlá větev pokračuje v růstu stonku hlavního (takže zdánlivě je stonek souvislý, ale tvořený bočními větvemi)
-  monocházium – vázáno na střídavé postavení listů, jednotlivé laterální (axilární) pupeny nestojí proti sobě, v terminálním postavení je jeden z laterálních pupenů
-  dicházium – vázáno na vstřícné postavení pupenů, připomíná dichtomické větvení, vytváří se rovnocenné větve, terminální pupen vykvete a vytváří postraní větve. (šeřík)
 
Pupeny:
-  základ budoucích stonků
-  vrcholové = terminální
-  úžlabní = axilární – jednotlivé
 – přídatné=akcesorické – více pupenů
-  z pupenů se vytváří buď všechny části bočního stonku, nebo listy + květy nebo zárodky květů
-  pupeny se vytváří v průběhu vegetačního období, na začátku dalšího období začnou díky fytohormonům růst
-  spící pupeny = kaulifloria – vykvetou až po několika vegetačních obdobích, dávají vznik květu
-  adventivní pupeny
 
Metamorfózy stonku:
-  stonkové trny = kolce – přeměnou brachyblastů (trnka, hloh), mohou nést listy, květy, obojí
-  úponky – vznik z jednotlivých částí bočních stonků
-  šlahouny – vyrůstají v paždí listových růžic, nadzemní i podzemní, mají dlouhá internodia, v určité části se na internodiu vytváří adventivní kořeny i listy, nesou listové šupiny nebo pupeny
-  brachyblasty – zkrácené boční stonky, sterilní nesou listy, fertilní květy
-  oddenky = rhizomy – slouží k vegetativnímu rozmnožování, zásobní orgán, porostlé adventivními kořeny
-  odnože = výběžky – mají zkrácená nodia, jsou chráněny šupinami, vytváří se na podzemní části stonku v úžlabí báze listů, mohou být extravaginální nebo intravaginální
-  stonkové hlízy – dělíme na oddenkové, bazální a lodyžní, funkce zásobní, vegetativní rozmnožování, podzemní či nadzemní, na vzniku se podílí 1 nebo více stonkových článků.
-  podzemní oddenkové hlízy se podobají kořenovým, ale mají očka = pupeny (bramborová hlízy – ztloustnutím několika částí podzemních šlahounů. Bazální část hlízy nasedá na šlahounovitý oddenek = pupek, opačný konec je vrchol = korunka)
-  podzemní bazální stonkové hlízy – k vegetativnímu rozmnožování a ukládání látek, rostou pod sebou nebo bočně, klíčí na podzim (ocún, šafrán, mečík)
-  nadzemní lodyžní hlízy – vznik ztloustnutím nadzemní části stonku (kedlubna)
-  asimilační stonky -  mladé asimilují vždy
-  platikladia – zploštělé stonky, které převzali funkci listů
-  fylokladia– list zakrňuje v šupinu a stonek se zplošťuje a napodobuje list