Lichenes – lišejníky

Lichenes – lišejníky

– podvojné organismy – mykobiont a fykobiont

– rhiziny – svazky hyf, přichycení k podkladu

– rozmnožování – fykobion – vegetativně, mykobiont – pohlavně

– pionýrské rostliny, bioindikátory, lišejníkové kyseliny s antibiotickými účinky

– ochranný význam pro sliznice, použití do plicních čajových směsí

– potrava pro soby i na mouku, 50 % polysacharidů a slizů

– lichenin a izolichenin – pektiny, vitamíny skupiny B; některé toxické

– čl. Parmeliaceae – terčovkovité
Cetraria islandica – pukléřka islandská
Cetraria tranifolia – pukléřka tenkolistá

– čl. Usneaceae – provazovkovité
Usnea barbata – provazovka vousatá
o izolace lišejníkových kyselin
Evernia prunistry – větvičník slivový (aromatické látky → mumifikace)

– čl. Rocelliaceae – skalečkovité
Rocellia tintoria – skalečka barvířská (orcein – skotské sukně, lakmus.papír.)

– čl. Cladoniaceae – dutohlávkovité
Cladonia rangiferina – dutohlávka sobí
o potrava sobů, některé jedovaté – kyselina vulpinová působí na CNS, hubení vlků a lišek, kyselina usnová podobné účinky

Hlenky – Myxomycota

– heterotrofové

– stélka améboidní (trofická fáze), plodničky (reprodukční fáze)

– výživa fagocytózou nebo osmotrofně

– životní cyklus (hlavně pro třídu Myxomycetes)

– 2 různé fáze:
o 1) trofická (vyživovací) – příprava na vlastní rozmnožování
o 2) reprodukční – vlastní hlenka vzniká ze spory (mikrocysty), spora vyklíčí buď v myxamébu (jednobuněčný měňavkovitý útvar schopný aktivního pohybu, živí se fagocytózou) nebo v bičíkatou myxomonádu (schopná aktivního pohybu)

– rozmnožování – schizotomickým dělením nebo kopulace myxomonád nebo myxaméb (splývají 2 buňky morfologicky stejné, pohlavně nerozlišené = gametogamie)

– shlukují se do útvarů tzv. pseudoplazmodium – zachovávají si vlastní buněčnou stěnu, může se aktivně pohybovat,

– časem se rozplynou buněčné stěny a vznikne plazmodium, které v nepříznivých podmínkách vytvoří buď sclerocium nebo v příznivých podmínkách vytvoří plodničku. Jednodušší neoblaněná plodnička se nazývá sorokarp, dokonalejší oblaněná plodnička se nazývá sporokarp (tvoří ji sorogen a sorofor). Uvnitř výtrusy, chlupy, vlášení (kapilicium) a na povrchu peridie.

Sporokarp – 3 typy:

1. sporangia – stopkatá nebo přisedlá,

2. aethalia – velká, nestopkatá, útvar vzniká sloučením řady sporangií, má vlastní obal (peridie)

3. plazmodiokarp – zachovává si síťovitě žilnatý tvar,

– sklerocium – stadium, kdy se nestihne vytvořit plodnička, plazmodium se obalí silnou vrstvou – krustou, která brání vysychání (klidové stadium).

Zástupci:

Ceratiomyxa fruticulosa – Válečkovka keříčkovitá

– plazmodia s bělavými parůžky
Lycogala epidendrum – Vlčí mléko obecné

– malá, téměř kulovitá aethalia, na pařezech, u nás velmi hojná.
Fuligo septica – Slizovka práškovitá

– žlutavý útvar, menší aethalie
Physarum nutans – Vápenka

Nádorovky – Plasmodiophoromycota

– obligátní parazité na řasách, houbách a vyšších rostlinách

– podstatnou část životního cyklu ve formě paraplasmodia (mnohojaderná masa protoplasmy uvnitř hostitele)

– podobné hlenkám, nemají myxameby, nevytvářejí plodničky

– není pohlavní rozmnožování, mají haploidní i diploidní fázi

Zástupci:

Plasmodiophora brassicae – Nádorovka kapustová

– působí nádorovitost košťálové zeleniny, hypertrofii kořenů a následný úhyn
Spongospora subterranea – prašná strupovitost bramborových hlíz