Mluvnická stavba věty jednoduché

Mluvnická stavba věty jednoduché

• Větné vztahy, větné členy

Větné vztahy

• vztahy mezi větnými členy

• predikace (přisuzování)
• vztah mezi podmětovou a přísudkovou částí věty
• jen u vět dvojčlenných
• tvarová shoda v osobě a čísle
• determinace (určování)
• vztah mezi členem řídícím a členem závislým –jeden člen je zpřesňován jiným)
• může být vyjádřena:
  1. shodou (kongruence)
• shoda členů v pádě, čísle, rodě nebo osobě
• přísudek, přívlastek shodný
• (nová sukně)
  1. řízeností (rekce)
• člen řídící určuje pád závislého
• předmět, přívlastek neshodný
• (vyrábějí ocel – výroba oceli)
  1. přimykáním (adjunkce)
• tvar závislého členu není určován řídícím, jen významový vztah (jak, kam)
• příslovečné určení, přívlastek neshodný
• (nastoupil do vlaku, k policii)
• koordinace (souřadnost)
• vztah mezi dvěma větnými členy se stejnou větně členskou platností
• (Bedřich Smetana a Antonín Dvořák jsou čeští skladatelé)
• významové vztahy: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný, důsledkový
• apozice (přistavování)
• spojení stejně platných členů, říká se totéž jinými slovy
• (Dagmar Havlová, první dáma ČR)
• přístavek – oddělen čárkami

Větné členy

• každé plnovýznamové slovo ve větě

1. Základní větné členy

• jejich přítomnost je ve větě vyžadována
• dohromady tvoří základní skladební dvojici

• Podmět (subjekt)
• vyjadřuje činitele děje
• vždy v 1. pádě
• obvykle podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno (také infinitiv)

1. vyjádřený (Ona říká)
2. nevyjádřený (Říká)
3. všeobecný (Říkali to v rádiu)

• Přísudek (predikát)
• vyjadřuje děj, stav, změnu stavu, vlastnost
• tvaroslovně se shoduje s podmětem

1. slovesný – (Dítě se směje)
   slovesný složený: modální (Všichni museli odejít); fázové (Orchestr začal hrát)
2. jmenný – (Mlčeti zlato, Škoda mluvit)
3. jmenný se sponou – spona (být, stát se) + jmenná část (substantivum, adjektivum…)
   (Matka bývala tanečnicí)
4. neslovesné věty – zřídka (Skvěle, Rychle zavřít sešity! Kavárna)

1. Rozvíjející větné členy

• členy, které k sobě patří tvoří skladební dvojici

• Předmět (objekt)
• to, co je zasaženo činností
• vyjádřen podstatným jménem, zájmenem, infinitivem
• závislý na slovese, přídavném jméně
• pád se shoduje s řídícím členem

• Přívlastek (atribut)
• závisí na podstatném jméně
• vymezuje jeho význam (ptáme se – jaký, který, čí)

1. shodný – řízen podstatným jménem, obvykle přídavné jméno stojící před podstatným jménem (nová škola)
2. neshodný – při skloňování se nemění, obvykle za podstatným jménem, nejčastěji podstatné jméno v 2.pádě (okna budovy, hodina fyziky)

1. holý – (krátké vlasy)
2. rozvitý (krátce střižené vlasy)
   • těsný – nelze ho vypustit (slova označené hvězdičkou jsou cizího původu)
   • volný – lze vypustit, beze změny smyslu, oddělen čárkou
3. postupně rozvíjející (všichni naši výborní žáci)
4. několikanásobný (základní, střední a vysoké školy)

• Příslovečné určení (adverbiale)
• závisí na slovese, přídavném jméně nebo příslovci
• není pádově řízen (přimykání)

1. místa (kde, kam, odkud, kudy?)
   (Proběhl parkem)
2. času (kdy, odkdy, dokdy, jak často?)
   (Hana přišla večer)
3. způsobu (jak, jakým způsobem?)
4. příčiny (proč, z jaké příčiny?)

   – účel (za jakým účelem)

   – podmínky (za jaké podmínky)

   – přípustka (i přes co)

• Doplněk (atribut verbální)
• závisí na podstatném jméně (shoda) a slovese (řízenost)

1. subjektový – závisí na podmětu a přísudku (Chlapci běhali bosi)
2. objektový – závisí na předmětu a přísudku (Příjemce obdržel zásilku poškozenou)

Valence

• schopnost přísudku vázat na sebe určitý počet větných (valenčních) členů

• valenční pole (VP): souhrn doplnění zleva a zprava
• VF (verbum finitum) – určitý slovesný tvar, organizační centrum věty

ZVS (základová větná struktura)

• základ věty – nejmenší část věty, která ještě zachovává smysl sdělení
• vyjadřuje se tzv. gramatickým větným vzorcem
• např. S –VF (Matka čte); S – VF – O (Petr venčí psa)

1. základové (konstitutivní) větné členy

• členy, které sloveso potřebuje k vyjádření svého smyslu
• podmět, předmět, někdy příslovečné určení
• některá slovesa musí být doplněna dalšími větnými členy např. obdivovat – musí být doplněno předmětem ve 4.pádě (S – VF – O₄) (René obdivuje koně)

1. nezákladové (fakultativní) větné členy

• ostatní větné členy
• přívlastek, většina příslovečných určení

valenční pozice:

1. levovalenční – nejdůležitější; podmět (Otec spí)
2. pravovaleční – doplnění – předmět, doplněk, příslovečné určení (otec peče maso)