Publicistický styl

Publicistický styl

• styl sdělovacích prostředků; z lat. publicius = veřejný
• rozmanitost žánrů, obsahu, náplně

Publicistika

1. projevy písemné (tisk)
2. projevy mluvené (rozhlas,televize,film)

Požadavky:

• aktuálnost
• působivost
• obecná přístupnost
• přesvědčivost

Funkce:

• informační
• poučná, vzdělávací
• přesvědčovací
• zábavná

Žánry

1. Vlastní publicistické příspěvky

• Zprávy – krátké; komentované; informace o tom, co proběhlo
• Oznámení – informace o tom, co proběhne
• Článek – delší příspěvek, založen na zprávě nebo komentáři, někdy mívá kritickou povahu; cíl: informovat, přesvědčit, vzbudit pozornost
• Úvodník – založen na úvaze; důležitá aktuální informace, rozbor situace, vyvození závěru, odhaluje příčiny a souvislosti; vždy na první straně, oficiální ráz; použití 1. osoby množného čísla, spisovný jazyk, řečnické otázky, nevyskytují se živé jazykové prostředky
• Komentář – založen na úvaze; vychází ze zprávy, komentuje, rozebírá nejdůležitější události nebo problém; má funkci úvahovou i hodnotící
• Glosa – malý komentář zpravidla k jednomu faktu.

2. Zvláštní publicistické útvary

• Recenze – kritika nově vycházejících knih.
• Kritika filmových a divadelních představení, společnosti, knih, výstav apod. Posuzuje, hodnotí, vytýká záporné a vyzdvihuje kladné stránky. Má různý obsah i formu: v komentáři, referátu, příspěvku dopisovatele. Je založena na analýze, je objektivní a nezaujatá.
• Referát – podrobnější informace o společensky významném problému.
• Reportáž – publicistický a umělecký/odborný styl; slohový postup popisný (statický/dějový); může být: novinářská, rozhlasová, televizní, filmová, fotografická; očité svědectví autora. Cíl: předat zprávu, informaci, názornou představu o prostředí, podrobný přímý přenos. Je živá a zajímavá, dokumentárně přesná. Používá termíny, aktualizované a expresivní výrazy, přirovnání, hyperbolu, opakování slov. Skladba: jednoduché, jednočlenné, zvolací, neúplné věty, prostá souvětí; výpustka, aposiopese.

3. Smíšené žánry – publicistický a umělecký funkční styl

• Fejeton – zábavný útvar, který podává aktuální témata denního života zábavným, ironickým způsobem; kritizuje veřejný jev, čímž se snaží o jeho nápravu; má pointu. V novinách pod čarou; J. Neruda, R. Křesťan.
• Umělecká reportáž
• Sloupek – vtipná časová úvaha; psáno kurzívou; objevuje se ve 20. a 30. letech v Lidových novinách; K. Čapek, E. Bass, K. Poláček.
• Causerie – [kózrí]; kratší vtipná úvaha, lehčí tón, zábavná funkce, často dialog, duchaplnost; J. Neruda, J.S. Machar, K. Čapek.
• Interview – poslední n. předposlední stránka novin; rozhovor s osobností, většinou připravený, spisovná slovní zásoba; psaná i mluvená podoba.

Jiné než publicistické žánry

• Reklama, inzerát – informační styl.
• Výkladové články – právní poradna.
• Populárně naučné články – např. o pěstování květin.
• Administrativní útvary – např. usnesení z jednání.
• Umělecký styl – např. povídka na pokračování, báseň.

Zábavné útvary

• Křížovky, vtipy, testy, obrazová příloha, programy televize, horoskopy, ankety apod.

Význačné rysy publicistického stylu:

Automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; může přejít ve fráze; z hlediska čtenáře x novináře; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu. Např. Soud odročen.

Aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře.

1. Lexikální neobvyklost – např. Dopravní infarkt; používá knižní i hovorové výrazy (titulky, černá kronika), slovní hříčky (kombinace slohových prostředků); osobitost autorova přístupu.
2. Aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek.
3. Aktualizované titulky.
4. Grafická stránka – např. Absolutní Saudek; nelze udělat ostrou hranici, aktualizovaný výraz se po čase stává automatizovaným.