Nikola Šuhaj loupežník - Ivan Olbracht

Nikola Šuhaj loupežník – Ivan Olbracht 

Látku ke svému baladickému románu čerpal Ivan Olbracht z oblasti Zakarpatské Ukrajiny, kde nějaký čas žil. Dokázal mistrně skloubit legendu a pohádkové motivy s realitou. Nikola skutečně existoval, s jeho přáteli a rodinou se autor seznámil za svého pobytu v Koločavě. Děj se odehrává na konci světové války a v prvních poválečných letech.

Nikola se svým přítelem dezertoval z uherského vojenského pluku v Ďarmotech. Na nějaký čas našli úkryt u staré babizny – čarodějnice. Ta s nimi měla své plány, chtěla je oženit s dcerami Vajsou a Jevkou. Dala jim vypít lektvar zajišťující nezranitelnost střelnou zbraní. Nikola však miloval svoji Eržiku, proto utekl a vrátil se do rodné Koločavy. Protože byl zběh, musel se ukrývat po lesích a v horách.

Po válce se s Eržikou oženil, nuzný život jej ale vrátil do hor. Shromáždil kolem sebe skupinu chlapců (patřil k nim i bratr Jura), stal se zbojníkem, který bohatým bral a chudým dával. Lidé s nimi sympatizovali, často jim v nesnázích pomáhali.

Marně se snažili četníci Nikolu dopadnout. Jednou přece  jen padl  do  rukou  českých četníků. Eržika  jednoho z nich  podplatila a Nikola se opět dostal na svobodu, pronásledování četníků bylo  marné,  kulky se mu jako zázrakem vyhýbaly. Když zastřelil četníka, svého soka v lásce, byla vypsána na jeho hlavu odměna. Bratr  Jura jej varoval před zradou přátel.  Nikola rad nedbal.  Tak  byli  spolu s  Jurou zrádnými  kamarády  z Koločavy,  Adamem  Chrepkou a Jasinek, ubiti sekyrou.

Nikola však v srdcích lidí nezemřel. Stal se pro ně symbolem svobody, touhy po sociální spravedlnost. Autor nevypráví pouze příběh, zavádí své čtenáře do překrásné zakarpatské přírody a věrohodně vykresluje sociální problémy zdejší oblasti, soužití rusínských, českých a židovských obyvatel.