Látku ke svému baladickému románu čerpal Ivan Olbracht z oblasti
Zakarpatské Ukrajiny, kde nějaký čas žil. Dokázal mistrně skloubit legendu a pohádkové motivy s realitou. Nikola skutečně existoval, s jeho
přáteli a rodinou se autor seznámil za svého pobytu v Koločavě. Děj se odehrává na konci světové války a v prvních poválečných
letech.
Nikola se svým přítelem dezertoval z uherského vojenského pluku v Ďarmotech. Na nějaký čas našli úkryt
u staré babizny – čarodějnice. Ta s nimi měla své plány, chtěla je oženit s dcerami Vajsou a Jevkou. Dala jim vypít lektvar zajišťující
nezranitelnost střelnou zbraní. Nikola však miloval svoji Eržiku, proto utekl a vrátil se do rodné Koločavy. Protože byl zběh, musel se
ukrývat po lesích a v horách.
Po válce se s Eržikou oženil, nuzný život jej ale vrátil do hor. Shromáždil kolem
sebe skupinu chlapců (patřil k nim i bratr Jura), stal se zbojníkem, který bohatým bral a chudým dával. Lidé s nimi sympatizovali, často jim
v nesnázích pomáhali.
Marně se snažili četníci Nikolu dopadnout. Jednou přece jen padl do rukou českých
četníků. Eržika jednoho z nich podplatila a Nikola se opět dostal na svobodu, pronásledování četníků bylo marné, kulky se mu jako
zázrakem vyhýbaly. Když zastřelil četníka, svého soka v lásce, byla vypsána na jeho hlavu odměna. Bratr Jura jej varoval před zradou
přátel. Nikola rad nedbal. Tak byli spolu s Jurou zrádnými kamarády z Koločavy, Adamem Chrepkou a Jasinek, ubiti sekyrou.
Nikola však v srdcích lidí nezemřel. Stal se pro ně symbolem svobody, touhy po sociální spravedlnost. Autor
nevypráví pouze příběh, zavádí své čtenáře do překrásné zakarpatské přírody a věrohodně vykresluje sociální problémy zdejší
oblasti, soužití rusínských, českých a židovských obyvatel.