Tyrolské elegie - Karel Havlíček Borovský
Tato satirická báseň byla spolu s Králem Lávrou a Křtem svatého Vladimíra psána tajně v Brixenu. Tyrolské elegie jsou
silně protistátně laděny, proto byly rozšiřovány tajným opisováním.
Autor s vtipem, satirou, ale i smutkem reaguje na svoji
deportaci do tyrolského Brixenu v roce 1851.
V úvodu promlouvá k měsíci, který se mu stal jediným společníkem na cestě. Parodoval
tím lidovou píseň – Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý les. Dále líčí své noční zatčení a loučení s rodinou. Báseň
vrcholí osmým zpěvem. Havlíček zde mistrně rozvádí onu příhodu, kdy se při přejezdu Alp splaší koně a vystrašení policajti vyskakují
z kočáru. Autor se sám ujímá opratí a koně zatahuje.
Celým dílem prostupuje humor, ironie. Jazyk se blíží lidovému
vyjadřování, někdy užívá výrazy převzaté z němčiny.
Přestože se nejedná o šťastné chvíle jeho života, cítíme
nezlomný optimismus a víru v lepší časy.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta