Sekyra – Ludvík Vaculík

Sekyra – Ludvík Vaculík 

Autobiografický román nás zavádí na moravský venkov poloviny 20. století, do kraje autorova dětství. Zobrazuje složité období komunistického fanatismu, kdy lidé žili ve strachu o svoji existenci.

Vzpomínkové pasáže se střídají s pasážemi ze současnosti, nejsou děleny kapitolami, volně přecházejí jedna v druhou. Nenajdeme zde ani chronologické řazení příběhů z vypravěčova života, dozvídáme se pouze o některých epizodách. Celé vyprávění tak působí trochu chaoticky, náladově.

Hlavní hrdina (vypravěč) se rozhodne navštívit svého bratra řidiče. Toto rozhodnutí v něm vyvolá řadu vzpomínek na minulost.

Byl nejstarší ze čtyř sourozenců, nyní se setkávali jen velmi zřídka, většinou jednou do roka. Celou knihou prostupuje zajímavá osobnost vypravěčova otce, který byl dlouho pro syna velkým vzorem. Mnohé se o něm dopátráme z dopisů, které synovi i rodině posílal z Persie, kam odjel za prací.

Po návratu domů se nadchl pro myšlenky socialismu, stal se z něho vzorný komunista, předseda národního výrobu, tvrdě zastával kolektivizaci zemědělství. Se svým synem si přestali ideologicky rozumět.

Vypravěč odešel studovat do Prahy. Později působil v redakci novin. A psal článek o dívce, kterou neprávem nepřijali na školu. Celá záležitost se dotkla vlivných osobností. Dívka byla veřejně osočována ze lží, nazývána „lehkou“ atd. Situaci psychicky nezvládla a spáchala sebevraždu.

Vypravěč se kromě napsání článku vyjádřil na konferenci kriticky k práci svého otce. Musel projít mnoha pohovory a bylo mu naznačeno, že by bylo vhodné opustit dosavadní působiště.

Odjíždí za bratrem řidičem, prochází známými místy v lese, v mysli se mu vybavují další epizody z minulosti. Navštíví strýce soukromníka a bratrance. Nežije se jim lehce, ale svého přesvědčení se nezřekli. Bratr je členem strany, mnohé se mu však nelíbí, nejraději by vystoupil. Rozmlouvá mu to. Není ještě vhodná doba. Musí najít sílu pro další roky. Snad přijde čas, kdy se vše obrátí k lepšímu.

Příslušníky rodiny autor nenazývá jmény, přímo jsou pojmenovány pouze okolní postavy.