Pravý výlet pana broučka do měsíce - Svatopluk Čech
Jedná krásné jasné noci se vracel pan Brouček ze své oblíbené hospůdky Na Vikárce. Jako očarovaný hleděl na noční
oblohu, cítil se jakousi tajemnou silou přitahován k zářícímu Měsíci. Vylezl proto na nejbližší střechu jednoho domu, najednou však
upadl a jako zázrakem se začal vznášet k Měsíci.
Když procitl, zjistil, že sedí na dně měsíčního kráteru. Zde se setkal s
prvním Měsíčňanem, básníkem Hvězdomírem Blankytným, a dozvěděl se, že na Měsíci žijí jen umělci s pavučinově
jemných tělem, pro které umění znamená vše. Ale ani oni nejsou prosti lidských slabostí. Vládla tu závist, pomluvy, ba i protekce.
Měsíčňané hovořili česky, ale jakousi podivnou květnatou mluvou. Provázeli Broučka po různých městech, musel přijímat množství
uměleckých prožitků. V jednom malířském ateliéru začal Brouček pojídat párek, který si přinesl z Prahy. Strašně tím vyděsil
Měsíčňany, kteří mu vysvětlili, že se sytí pouze uměním, květinovou vůní a rosou. Brouček měl za chvíli takového života dost.
Navíc se do něho zamilovala vzdušná Ether a neustále jej pronásledovala. Brouček proto vsedl na básnického oře Pegasa a prchal zpět na Zem.
Cestou však zničil meteor Pegasovi křídla a Brouček se řídil střemhlav dolů.
Když otevřel oči, nevěděl, co se děje. Ležel
totiž doma v posteli. Od jedné ženy se dozvěděl, že notně včera přebral nad svou obvyklou míru a usnul na Starých zámeckých schodech.
Našla ho tam pouliční stráž a donesla ho na nosítkách domů. Na komisařství prý tituloval strážníka panem Blankytným.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta