Rozmarné léto - Vladislav Vančura

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: Dievča hankaaa (22)
Typ práce: Referát
Dátum: 08.04.2016
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 365 slov
Počet zobrazení: 1 250
Tlačení: 99
Uložení: 97
Praktické!

VLADISLAV VANČURA - Rozmarné léto

Literární dílo
Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý.

Typické znaky
Archaická slova a knižní výrazy spojuje s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Tento jazyk dává dílům monumentální ráz. Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav. Části příběhů připomínají filmové scénáře. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.

Postavy:  Antonín Důra, majitel říčních lázní, major Hugo, kanovník Roch – knihomol - tři místní usedlíci, staří přátelé,společně tráví čas rozsáhlými a malichernými debatami
Kateřina – manželka Antonína Důry, nehezká, vypočítavá ,nepříjemná, podezřívavá, pomlouvačná a pomstychtivá Arnoštek – zpustlý kouzelník, menší postavy
Anna - sličná mladá asistentka
 

Rozmarné léto

Hlavní postavou je Antonín Důra, majitel říčních lázní na řece Orši, sportovec, který o své zdraví pečuje nejrůznějšími cviky, např. plaváním za každého počasí. Na plovárnu za ním pravidelně přicházejí jeho přátelé major Hugo a kanovník  Roch. Antonín má manželku Kateřinu, ženu podezřívavou, nehezkou a nepříjemnou. Do děje výrazně zasáhne kouzelník Arnoštek a jeho krásná asistentka Anna.

Je deštivý červnový den a plovárna zeje prázdnotou. Na přátelské popovídání přicházejí za Antonínem major Hugo (chytají spolu ryby) a abbé Roch, jako vždy s knihou. Jejich debatám naslouchá Antonínova žena Kateřina, myslí si o tom své. Poklidnou idylu celého městečka naruší příjezd komediantů, provazolezce a kouzelníka Arnoštka a jeho pomocnice Anny. Arnoštek přijde až na plovárnu, předvede několik triků a pozve všechny na večerní představení na náměstí. Paní Kateřina je Arnoštkem okouzlená. Pánové se jdou večer podívat na představení a všem učaruje krásná Anna. Po představení ji Antonín zve na schůzku. Sejdou se v noci na plovárně, ale přistihne je podezřívavá Kateřina, která nevěří manželovi,že šel na plovárnu ve 12 hodin v noci hlídat. Když Antonín zjistí, že byli odhaleni, pokusí se svou ženu oklamat, tím, že se snažil Annu pouze zachránit, když se topila (namočili si šaty, aby ji oklamali). Kateřina využívá situace a odstěhuje se k Arnoštkovi. Druhý den se o Aninu přízeň uchází dokonce kanovník Roch, je však napaden místními opilci a vyvázne s natrženým uchem. Nechce, aby se to někdo dozvěděl, Antonín mu ho přišívá háčkem na ryby. Při třetím představení spadne Arnoštek z provazu a zraní se. Kateřinu už nebaví se o něj starat, zašívat mu věci a uklízet, tvrdí, že je počestná měšťačka. Vrací se k Antonínovi a odpouští mu nevěru. Antonín tím není příliš nadšen, vzpomíná na krásnou Annu. O tu se poslední noc pokouší i major Hugo, je však zbit holí samotným Arnoštkem. Ráno komedianti odjíždějí a život v Krokových Varech se vrací do starých kolejí.
 
”Tento způsob léta,” děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova ”zdá se mi poněkud nešťastným“ .
 
Prostředí: 3 chladné dny měsíce června, v malém lázeňském městečku Krokovy Vary, ležícím na řece Orši.
 
Ústředním motivem díla je vyjádření filozofie životní pohody a optimismu, zároveň se ale jedná o kritiku maloměšťáckého způsobu života. Vančura ironizuje každodenní omezenou rutinu obyvatel Krokových Varů, jejich pokrytectví, přetvářku a prázdnotu žití. S koncem knihy ale také dochází k závěru, že každý najde své životní štěstí
v něčem jiném, a tak nezáleží na tom, jestli alfou omegou našeho života je touha po dobrodružství, vzdělanost nebo jen prostá radost z jednoduchých věcí.
 
Důležitým stavebním prvkem této humoresky je jazyk. Jeho čeština je krajně spisovná, zároveň ale také archaická a pro dnešního čtenáře možná tím pádem nepřístupná. Objevuje se zde velké množství přechodníků, někdy i básnických výrazů (nebeská báň, luna atd.), pro nás nepřirozený slovosled atd.
 

O autorovi

Vladislav Vančura (23. června 1891, Háj ve Slezsku – 1. června 1942, popraven za heydrichiády v Praze[1]) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař.
Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi.
Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1919 publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ, ale jeho dílo nelze označit, na rozdíl od tvorby jeho mnohých současníků, za komunistickou agitku. Z KSČ vystoupil v roce 1929.
V roce 1924 působil v období března až května jako divadelní kritik v deníku "Československá samostatnost", později přejmenovaného na "Národní osvobození", kde převzal místo po Jindřichu Vodákovi, který odešel do divadelní rubriky "Českého slova". Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově zde připravil 21 divadelních kritik.
Byl rovněž členem redakční rady Družstevní práce, kde mimo jiné vyšly i jeho Obrazy z dějin národa českého.Byl předsedou české filmové společnosti.
Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při Národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.V roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem.
Zařazení
 
imaginativní próza
–                    založená na imaginaci (obraznosti) a to ve dvojím smyslu: 1/příběhy jsou vymyšlené; 2/prózy jsou lyrické, fantazijní, obrazné, vynikají metaforičností, často jsou ovlivněné surrealismem
–                    projevuje se tu vliv avantgardy, zvláště moderní poezie, využívá asociace (sdružování představ vyvolané na základě určité podobnosti), lyričnosti, obraznostidojem, obrazotvornost, poetika, kouzlo, = básnická próza
–                    důraz na jazyk. stránku + na zpracování, metafory, hraní se slovy, experimenty, humanistická perioda (dlouhá a složitá souvětí), archaismy
postavy renesanční lidé (užívají si života), velcí dobráci
 

Karel Schulz

- zprvu levicově orientovaný (členem Devětsilu), ale později konvertoval na katolictví
Peníz z noclehárny - sbírka povídek už z katolického období
Kámen a bolest - historický román, Michelangelo tvoří z kamene a provází to bolest
 

Karel Konrád

- levicově zaměřený, členem Devětsilu, inspirován poetismem
Robinsonáda - soubor poetických povídek
 

Romány

•       Dlouhý, Široký a Bystrozraký - povídka
•       Pekař Jan Marhoul (1924) Pokus o moderní mýtus (viz James Joyce) se sociálním zaměřením. Hlavní postava je laskavý a hodný pekař. Jeho dobrota se projevuje přesně podle socialistických představ – dává lidem na dluh, pomáhá všem. Nakonec zkrachuje a jemu nikdo nepomůže. Končí zpět v Benešově, kde se nechá zaměstnat v Pánkově pekárně. Před smrtí Marhoulovi slibuje jeho syn, že dokončí studia a stane se děkanem. Děj je zasazen do Benešova. Toto dílo je jakousi oslavou chudoby.
•       Pole orná a válečná (1925) V tomto románu V. Vančura začal experimentovat s jazykem, což místy klade velké nároky na čtenáře. Tento román, který je ovlivněn první světovou válkou, nemá jednotný děj, ale skládá se z řady epizod, které nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří tu dva světy, které staví do protikladu – mírový vesnický a válečný. Vančura chce ukázat, jak válka převrací životy lidí. Ukazuje tak, že i zlodějíček a ničema se může stát hrdinou - neoslavuje jeho hrdinství, naopak je vyzdvihován fakt, že je oslavován ničema.
•       Rozmarné léto (1926), filmová adaptace v r. 1967 (režie Jiří Menzel).
•       Marketa Lazarová (1931) V tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj. Osnovou je baladický příběh plný lásky. Jde o vystižení atmosféry a vylíčení prudké lásky. Dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků. Marketa se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí. Za tuto knihu obdržel v roce 1931 státní cenu. Na motivy této knihy byl v roce 1967 režisérem Františkem Vláčilem natočen film
•       Útěk do Budína (1932), Luk královny Dorotky, Konec starých časů
•       Obrazy z dějin národa českého (1939–1940), dílo vystavěné na historických podkladech, z původně zamýšlených šesti dílů napsal jen dva (byl zatčen gestapem uprostřed práce a dílo tak zůstalo nedokončeno v půli věty) – II. díl vyšel v roce 1948. Nejedná se o souvislé vyprávění, ale o stylizované příběhy slavných osobností (Kosmas, Přemysl Otakar II.…). Začíná u praotce Čecha a končí na konci 13. století. Dílo mělo posilovat národní sebevědomí v osudových chvílích pomnichovských.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 0)

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#vymyslene pribehy #karel čapek matka text

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.014