Bylo nás pět – Karel Poláček

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: hankaaa
Typ práce: Referát
Dátum: 08.04.2016
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 271 slov
Počet zobrazení: 5 171
Tlačení: 300
Uložení: 312

BYLO NÁS PĚT – Karel Poláček

Autor
Karel Poláček (1892-1944).
Český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Pocházel z
Rychnova nad Kněžnou z rodiny židovského kupce. Vystudoval gymnázium, první světovou válku prožil na ruské a srbské frontě. Pracoval v redakci Lidových novin, kde proslul jako autor celé řady vynikajících soudniček, sloupků, fejetonů a povídek; redakci musel z rasových důvodu roku 1939 opustit. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.
 
Díla: Život ve filmu - eseje
O humoru v životě a v umění (1928) - články, sloupky a fejetony
Dům na předměstí (1928) - román
Židovské anekdoty - možno považovat za lidovou poezii
Bylo nás pět (1946) - humoristická próza
 
Hlavní myšlenka
Zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno
dětskýma očima a proto působí komicky. Kniha byla vydána r. 1946, ale vznikla za protektorátu. Autor v knize zachycuje okresní město očima klukovské party. Vypravěčem je Petr Bajza. Za vypravěčem se skrývá samotný autor. Péťa se snaží mluvit spisovnou češtinou, ale mísí se do ní přirozená řeč dětí. Na pozadí klukovského světa se vzpřimuje ten nepřirozený svět dospělých.
 
Postavy
Hl.postavy:
Petr Bajza – kluk, vypravěč, syn obchodníka Ignáce Bajzy
Antonín Bejval - nejlepší kamarád Petra, syn majitele povoznictví
Čeněk Jirsák – syn krejčího, pochází z věřící rodiny, ministruje, nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi
Pepek Zilvar - je nejchudší z nich, je z "chudobince", jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá
Eduard Kemlink – syn pracovníka daňového úřadu, patří do více bohatší rodiny než ostatní kamarádi, má psa Pajdu
Okrajové postavení:
Eva Svobodová - kamarádka Petra, dcera cukráře
Kristýna - služka u Bajzů, malá, veselá a rozverná, pochází z Rampuše, Petr jí říká Rampepurda, má snoubence
pan Fajst - protivný mravokárce
Vařekovi - strýc a teta Ema, příbuzní Bajzů, lakomí, závistivci, nikomu nic nepřejí
Otakárek Soumar - syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení, chlapec z bohaté rodiny, má vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
Alfons Kasalický - syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci
Jakub- povozní, pracuje u Bejvalů, působí drsným dojmem
pan Zilvar – Pepův otec, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci
 
Dílo
Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat - plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat "rukulíbám", aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.
Když do města přijede cirkus, Petr touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce.

Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství asi jenom zdálo...
 

Dílo

Charakteristika díla: próza rozsahem na pomezí novely a románu vypráví o příhodách klukovské party na malém městě. Příběh je časově vymezen přelomem 19. a 20. století. Všudy přítomný humor těží ze skutečnosti, že všechny epizody jsou líčeny z dětské perspektivy; postavy nejsou popisovány realisticky „věrohodně“, nýbrž v karikaturní zkratce a psychologickém zjednodušení. Tento schematismus je ovšem záměrný, má přiblížit dětskou mentalitu. Zvolená perspektiva také otevírá prostor k ironizující distanci, s níž autor zpracovává své erbovní téma života v maloměstě
 
Novela- prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh.
Karikatura- nazýváme zjednodušené, někdy humorné či komické, jindy satiricky kritické a úmyslně zesměšňující, výtvarné či literární dílo
Schematismus- vyznačuje dodržováním určitých pravidel, která jsou neměnná a potlačují vlastní uměleckou volnost, kterou by autor mohl do díla dát.
Distance- vzdálenost, odstup, dočasné vyloučení
 
Vznik díla: Při psaní se autor z části inspiroval svými dětskými zážitky. Především zde zhodnotil svou důvěrnou znalost maloměstského prostředí. Laskavý humor jeho knížky kontrastuje se situací, v níž se autor nacházel: byl zbaven svého místa v Lidových novinách a během války deportován do koncentračního tábora. Zemřel v Osvětimi.
Vliv díla: Poláčkovo dílo bylo ve své době přijímáno nejednoznačně. Uměleckou hloubku mu např. upíral F. Šalda. Teprve ve sklonu 30.let filozof Trost odhalil poetiku Poláčkových próz, jejíchž princip spočívá v záměrné repetitivnosti a stereotypnosti vypravěčsky zobrazeného světa.
 

Jazykové prostředky

Významnou složkou Poláčkovy humoristické prózy je její jazyk, v němž dochází ke konfrontaci několika rovin. Obecná mluva se mísí se spisovnou češtinou, germanismy (kvelb, šamstr) s nářečními prvky (policajt, ďoučata) a profesionalismy, knižní archaizmy a školské fráze (přehnaně časté a místy docela nepatřičné používání spojek přičemž, jelikož, pročež), se slangem chlapecké party (meruna, zkomoleniny kládynet místo klárinet apod.). Důležitou roli mají slovní stereotypy, které se podílejí na parodickém zabarvení autorova stylu a současně poukazují na stereotypnost jednání postav.
 
Archaizmy - zastarávající pojmenování, která ustupují novým výrazům, které se stávají v běžné řeči používanějšími, obvyklejšími
Profesionalismy - profesní mluva – výrazy jsou typické pro určitou profesi, např. zedníků
 

Demokratický proud meziválečné české prózy

- atmosféra doby: - 1. světová válka
- velká říjnová socialistická revoluce v Rusku
- rozpad R-U
- založení ČSR
- světová hospodářská krize
- nástup fašismu
- 2. světová válka
- autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
- pragmatismus = filozofický směr 20. století v USA, kriteriem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenosti
- všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence
- představitelé demokratického proudu: Karel Poláček, Eduard Bass, Karel Čapek

Pragmatismus - filosofický, který staví do popředí lidské jednání, praxi. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje. Myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné, a pravdivá tvrzení jsou ta, která se osvědčila.
V běžné řeči znamená pragmatismus zaměření na praktický užitek a úspěch, někdy až nevybíravé. „Jednal čistě pragmaticky“ může znamenat až bezohledně, bez skrupulí. Odtud také pragmatický, zaměřený k praktickému užitku, prospěchu.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.022 s.
Zavrieť reklamu