Slezské písně - Petr Bezruč
Slezské písně - Petr Bezruč
Literární díloBásně vznikaly v krátkém časovém rozmezí. Jadro sbírky tvoří 50 textů z nichž nejlepší byly napsány mezi léty 1899-1901 a zahrnuty o knihy Slezké číslo (předchůdce Slezských písní). Bezručovo básnické vidění tíhne k dramatičnosti, nejedná se proto o nedějovou lyriky, naopak – nedílnou součást sbírky tvoří lyricko-epické balady. Významným momentem celé sbírky je silná regionální zakotvenost (Ostravsko), odrážející se v jazykové rovině některých básní. Čtenářskou pozornost zaujmou především originální, místy velmi efektivní básnické obrazy.
Typické znaky
Bezruč píše v uvolněných verších. Užívá neotřelé rýmy. Těží z oblasti lidové písňové tvorby. Slezské písně nelze považovat za lyrickou poezii v pravém slova smyslu. Bezručovu tvurčímu výrazu je vlastní spíše rozhraní mezi lyričností a epičností. Děj bývá zpravidla zprostředkován v náznacích, ve zkratce. Bezruč využívá symbolů, kontrastů, otázek i nadsázky (hyperboly
Postavy:
Básnícký subjekt se zde stylizuje do různých poloh: do role tuláka, svědka, pěvce svého lidu, mstitele, zklamaného milence a nešťastného zoufalce. V básních vyjadřujících vzdor se básnícké „já“ mění na kolektivní „my“: tehdy básník promlouvá za svůj národ a varuje před jeho polonizací a germanizací.
O autorovi
Vlastním jménem Vladimír Vašek. Narodil se v Opavě v rodině vlasteneckého buditele Antonína Vaška. Studoval v Brně a v Praze, ale studia nedokončil, stal se úředníkem. Rozhodující pro jeho tvorbu byl pobyt na nádržní poště v Místku. Zde však viděl bídu místního obyvatelstva a neutěšené národnostní poměry ve Slezsku. V té době se také přihlásila plicní choroba a to byl další popud k napsání jeho životního díla.Bezruč ohrožený smrtelnou TBC chtěl vydat svědectví o poměrech ve Slezsku. Pod pseudonymem zasílal jednotlivé básně do pražského časopisu Čas. Když se pseudonym prozradil, odmlčel se. Tvořil však dál a později vydal své básně v jediné sbírce ,,Slezské písně“. Z jeho životem je spjata řeka Ostravice, Lysá hora, ale také Kostelec na Hané, kde dožil svůj život.
Zařazení
1867 – 1958 (19. a 20. století)
- Petr Bezruč se nikdy nepřipojil k žádnému hnutí, řadíme ho však k anarchistickým buřičům kvůli ladění jeho veršů.
Vliv díla:
Slezské písně předznamenaly nástup nové básnické generace, k níž patřili např. básnici (V. Dyk, K. Toman, F. Šrámek, F. Gellner). Podobně jako Bezruč byla tato generace nedůvěřivá – chtěli umění více přiblížit životu. Zapůsobila na ně ostrá útočnost některých Bezručových veršů.
- Sbírka je souborem balad a to: A) Sociálních
B) národnostních
C) Intimní lyriky
Ad A) Sociální balady:
Náměty těchto básní se dotýkají těžkých poměrů ve Slezsku. Autor si všímá těžké práce horníků, hutníků i lesních dělníků, za kterou dostávají málo zaplaceno, a která jim ubírá zdraví. Ve svých básních se staví do pozice obránce všech utlačovaných a stává se jejich mluvčím, např. v básni Škaredý zjev. Další slavné vásně jsou ,,Ostrava“, ,,Maryčka Magdonova“ aj.
,,Maryčka Magdonova“
- Maryčka je sirotek, který se po smrti svých obou rodičů musí postarat o mladší sourozence. Jsou velmi chudí a tak sbírá dřevo v pánském lese. Přitom je chycena a označena za zlodějku a poslána do Frýdku k soudu. Takovou hanbu však neunese a raději skočí ze skály do Ostravice.
- Dílo je napsáno kriticky, v každé sloce se autor ptá Maryčky na řešení.
Ad B) Národnostní balady:
V těchto básních si autor všímá násilné germanizace a polonizace ve Slezsku. Např. v básních ,,70 tisíc“, ,,Kantor Halfar“, ,,Bernard Žár“.
„Kantor Halfar“
- Balada o starém mládenci, osamělém rebelovi bloudícím životem a končícím také sebevraždou.
,,Bernard Žár“
- Příběh odrodilce, který se stydí za svůj český původ i za svou matku, která jinak než česky neumí. Dokonce si změní jméno na polské Žar. Teprve když vážně onemocní zpovídá se a modlí v rodném jazyce.
Ad C) intimní lyrika:
Jsou to básně osobního charakteru zejména milostná. Např. ,,Labutinka“, ,,Červený květ“.
Anarchističtí buřiči:
- Nazýváme tak skupinu spisovatelů, kteří se bouřili proti společnosti a dávali to najevo svým bohémským a tuláckým přístupem k životu.
- Jejich poezie má charakter osobního prožitku, do veršů zakomponovali hovorový jazyk a motiv moderní civilizace.
- Propagovali antimilitarismus a zájem o sociální otázky.
- Po počáteční negaci dosavadní společnosti i poezie se většina z nich přiklonila k trvalým hodnotám jako jsou vlast, radost ze smyslového bytí (vitalismus, civilismus (okouzlení civilizací).
- Mezi buřiče patřili: Viktor Dyk, František Gellner, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Stanislav Kostka Neumann.
Zones.sk – Najväčší študentský portál