Babička - Božena Němcová
Božena Němcová - Babička
O autorovi
1820? – 1862
Narodila se ve Vídni (datum, původ a
další okolnosti zůstávají nejasné). Dívčí jméno Barbora Panklová. Dětství prožila s rodinou v Ratibořicích. Nejvíce ji ovlivnila
její babička Magdalena Novotná. Ve svých deseti letech byla dána na vychování do zámečku ve Chvalkovicích, kde se seznámila s literaturou
a uměním. V 17 letech byla provdána za o 17 let staršího úředníka Josefa Němce, s nímž se kvůli jeho zaměstnání mnohokrát
stěhovala (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko). Měla 4 děti (Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava). Za svých pobytů v Praze se stýkala
s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci a literáty (K. H. Borovský, F. Čelakovský, K. J. Erben, K. Světlá…). Při pohřbu K. H.
Borovského, který se stal národní manifestací, pokládá na jeho hrob trnovou korunu.V manželství nebyla nikdy šťastná, navíc prožívala
bolest nad ztrátou nadaného syna Hynka. Sama Němcová v tomto období také onemocněla. Žádá své přátele o pomoc a podporu, té se jí
však nedostává. R. 1861, rok před smrtí, odjíždí do Litomyšle dohlížet na vydávání svých spisů, ale brzy ji již těžce nemocnou
manžel odváží zpět do Prahy. Umírá v lednu r. 1862 vysílením a neustálým strádáním.
Zařazení
Národní obrození je proces utváření novodobého národa, kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa, resp.
jeho probuzení. Ideologie národního obrození byla podpořena francouzským osvícenstvím a stavěla na myšlenkách demokracie, národního
sebevědomí (důraz na jazyk a historii) a slovanské vzájemnosti.
Národní obrození v čr:
1. Fáze - obranná, cílem čelit
germanizaci, veleslavínská čeština (J. Dobrovský)
2. Fáze - ofenzívní (F. L.
Čelakovský)
3. Fáze - vyvrcholení (K. J. Erben)
4. Fáze - dovršení (B.
Němcová)
Dílo:
ovlivněna dílem francouzské spisovatelky George Sandové
kromě vlastní tvorby sbírala a sepisovala lidové pohádky a báchorky
při pobytu na Domažlicku poznává život lidu českého i
německého, ve městě i na venkově → zde tvoří a sbírá pohádky, obrazy ze života společnosti ve městech, popis sociálních poměrů na
venkově (zájem o sociální otázky)
v období její bolesti nad smrtí syna Hynka, tíživé finanční situace a zhoršujícího se
zdravotního stavu vzniká největší dílo – Babička
pohádky – Chytrá horákyně –
Princ Bajaja – O Měsíčníku Slunečníku a Větrníku – vítězství mravních hodnot
nad zlobou a bohatstvím
idealizace venkova – Babička – Divá Bára –
V zámku a podzámčí – kontrast mezi šlechtou a poddanými – Chudí lidé –
Pohorská vesnice
sbírky – Národní báchorky a pověsti –
Slovanské báchorky a pověsti – Povídky
žánr:
Rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku, která tráví poslední léta svého života na Starém bělidle a stará
se v rodině o svá vnoučata. Kniha zachycuje venkovský život se všemi povinnostmi a radostmi, všedními i svátečními událostmi. Děj nemá
souvislou linii, jde spíše o zachycení jednotlivých obrazů, jak zní podtitul Obrazy venkovského života.
Dílo je částečně
autobiografické, babička napsána dle vzoru Němcové – její babičky Magdaleny Novotné, autorka se potom sama stylizuje do postavy Barunky
Kompozice: kapitoly, které na sebe příliš nenavazují
Jazyk díla: spisovná čeština, zastaralá
čeština, archaismy (zastaralé), historismy (zaniklé)
Tématika: idealizace českého venkova a důraz na české zvyky a
obyčeje
Charakteristika hlavních postav:
Babička – moudrá, vyrovnaná, dbá na obyčeje a náboženské tradice
Barunka – nejstarší z dětí, babiččina oblíbenkyně, ráda naslouchá babičce a učí se jejím zvykům
Jan, Vilém, Adélka
– sourozenci Barunky
Kněžna – v jejích službách sloužil pan Prošek, otec dětí, zeť babičky. Ráda naslouchá vyprávění
babičky, dá na její slova
Komtesa Hortenzie – schovanka kněžny
Kristla, Míla, Viktorka, mlynář, myslivec – obyvatele
ratibořického údolí, přátelé babičky
Obsah:
Kniha začíná příjezdem babičky na
Staré bělidlo, kam se vydává za svou dcerou, Terezou Proškovou, a za vnoučaty – Barunkou, Adélkou, Janem a Vilímem. Všichni si babičku
okamžitě zamilují (její dobré srdce vycítí i psi Sultán s Tyrlem ). Babička se dětem stává vychovatelkou, chůvou i učitelkou. Vypráví
jim pohádky, učí je lidovým zvykům a lásce k vlasti, práci a ke všemu živému. Část knihy je věnována právě popisu lidových zvyků,
příběhů a pověstí (Vánoce, Velikonoce, Mikuláš, Dožínky, vyhánění zimy…)
Postupně si svou vlídností získává i
všechny sousedy, kteří za ní často chodí „pro radu“. Nejčastěji ji navštěvují mlynář a myslivec s rodinami. Radostně ji přivítají
i na zámku, kde sloužil otec dětí (většinu roku byl však ve Vídni), pan Prošek, a kam na jaro přijížděla komtesa se slečnou Hortenzií.
Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství, a ke štěstí přispěla také Mílovi a Kristle, kteří se měli brát, ale Míla byl
povolán na vojnu. Proto se babička u kněžny přimlouvá za jeho návrat.
Část knihy se také věnuje vyprávění životních
příběhu hl. postav. Babička si totiž pamatuje mnoho osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá baladický příběh bláznivé
Viktorky. Když babička zemřela, lidé na Starém bělidle si nedovedli představit život bez té laskavé, dobrotivé a moudré babičky a proto
nebylo snad jediného člověka, který by její smrt neoplakal a který by ji neměl aspoň trochu rád. Pohřebním průvodem a slovy hraběnky
Zaháňské „ Šťastná to žena!“ Tím končí kniha.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta