Newtonův mozek - Jakub Arbes
Arbes - Newtonův mozek
O autorovi
Jakub Arbes se narodil roku 1840 na Smíchově do rodiny
obuvníka. Navštěvoval reálku, kde působil jako suplent J. Neruda, který podpořil Arbesův literární zájem a stal se i jeho literárním
učitelem. Roku 1859 nastoupil Arbes na polytechniku. V tu dobu byl již ale rozhodnut věnovat se literatuře a žurnalistice. Od roku 1867 byl
redaktorem Hlasu. O rok později se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Ručil za to, co v novinách vyšlo, stál proto poměrně
často před soudem. V roce 1877 ztratil místo redaktora kvůli svým aktivitám ve Spolku českýchžurnalistů. Kvůli svým názorům a
neskrývaným sympatiím k dělnickému hnutí už stálé zaměstnání nesehnal, živil se jako literát na volné noze. Založil vlastní časopis
satirického Šotka v letech 18801883. Byl hlavou hospodské společnosti umělců Mahábhárata. Aktivně se účastnil činnosti uměleckých
spolků. Ve stáří oslepl. Zemřel 8. dubna 1914. Ve svých prózách prolnul fantastično s realitou a vytvořil žánr, v němž sloučil rysy
románu (obsáhlé popisy, líčení prostředí, prolínání epizod) s novelou (rychlý dějový spád, malý počet postav, vyhrocená pointa).
Jan Neruda pro něj našel jméno romaneto. Je založeno na postupném odkrývání až nadpřirozené záhady, která je nakonec racionálně
objasněna pomocí současné vědy. Svá romaneta Arbes psal převážně v době svého věznění a tiskl je časopisecky. Po ztrátě
zaměstnání se existenční tíže promítla i do jeho psaní – po vzoru evropského realismu (Balzak, Zola), chtěl napsat cyklus sociálních
románů, poukazujících na problémy současného světa.
Zařazení
Na začátku padesátých let 19. století
nastává pro českou literaturu příležitost, jak znovu zaujmout významné postavení v kulturním životě. Tato příležitost souvisí s koncem
bachovského absolutismu, říjnový diplom z roku 1860 vedla k novému uspořádání státu a Únorová ústava z roku 1861 umožňuje
znovuobnovení kulturního i politického života. Došlo k založení mnoha kulturních a společenských spolků, např. spolek Sokol, Hlahol,
Umělecká beseda, otevření Prozatímního divadla, apod. V oblasti literatury se na počátku šedesátých let a také v sedmdesátých letech 19.
století objevilo několik literárních skupin. Jako první to byli májovci, dále ruchovci a lumírovci. V sedmdesátých letech se literatura
diferencuje na dva směry – národní kolem almanachu Ruch a kosmopolitní kolem časopisu Lumír. Jakub Arbes se právě řadí do literární
skupiny českých básníků a prozaiků Májovci, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra
Erbena.. Prvním projevem mladé generace, která chtěla veřejně projevit svou vůli po svobodném životě, bylo roku 1855 vydání almanachu Lada
Niola skupinou kolem Josefa Václava Friče. Významnějším a hlavně výraznějším počinem bylo vydání almanachu Máj roku 1858. Jeho
redaktorem byl Josef Barák a organizátorem Vítězslav Hálek. Družinu májovců tvoří Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Václav
Šolc, Rudolf Mayer, Karolina Světlá, Jakub Arbes, Gustav Pfleger Moravský
Dílo
Jakub Arbes byl velmi plodný a
všestranný spisovatel. Kromě mnoha novinových článků, fejetonů a esejů psal poezii, dramata a prózu, v nichž se prolíná zájem o
sociální otázky se sklonem k romantice a tajemnu. Zájem o záhady, tajemno a fantastično jej přivedl k psaní v té době specifického
literárního útvaru – novely s tajemstvím, které je obvykle na závěr racionálně vysvětleno. Neruda tuto formu pojmenoval „romaneto“.
Prvky SF (chemický elixír věčného mládí) nalezneme v romanetu Zázračná Madona, jeho nejznámějším a jediným vědeckofantastickým
romanetem je Newtonův mozek. Zejména díky svému názvu je někdy do fantastiky řazen román Poslední dnové lidstva. Romaneto je prozaický
epický literární žánr. Je nevelkého rozsahu, naplněného dramatickým dějem, který směřuje výrazně k pointě. Hlavní myšlenkou romaneta
bývá rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením. Romaneto je próza na pomezí románu a novely. Stejně jako pro novelu je pro
něj charakteristická tendence k pointovanosti, menší počet postav a subjektivní vypravěč. Na druhou stranu stejně jako román obsahuje
romaneto obsáhlé faktografické, úvahové a vysvětlující pasáže. Podstatné jsou protiklady dokumentárnosti a fikce, konkrétnost místa a
času a zároveň fantastický děj
Jazyk:
Tématem jsou triky a optické klamy, cestování časem a ukázka
válečných konfliktů. Romaneto je psané v ichformě, je použita přímá řeč, autorovy úvahy, popisy, jasný srozumitelný odborný výraz,
jsou použity také poetické výrazy a personifikace.
Místo a doba děje:
Odehrává se několik měsíců po
bitvě u Hradce Králové roku 1866. Dějištěm je pražský zámek Kinských a vesnice Nechanice, kde autorův přítel zemřel.
Hlavní myšlenka: Hlavní myšlenkou je cestování v čase a zdokonalování společnosti a morálních vlastností člověka.
Hlavní hrdina díky cestování zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Z toho vyplývá, že dílo je protiválečné.
Postavy
Vypravěč – sám autor, je hlavním hrdinou. Příliš nevěří ve triky svého přítele. Snaží
se je vysvětlit jako optické klamy.
Autorův přítel – autorem není jmenovaný, podle nápisu na rakvi se jmenuje
Bedřich Wünscher. Je zručný eskamotér a voják z povolání. Rozvíjí různé filosofické myšlenky.
Děj
knihy
Začíná vyprávěním o přátelství dvou mužů, autora a jeho přítele, kteří spolu od mala vyrůstají. Oba dva jsou z
odlišných sociálních poměrů. Autor nám sděluje, že jeho přítel vystudoval přírodní vědy i přes nesouhlas svého otce. Když jeho
studijní výsledky klesly na minimum, otec se rozhodl poslat jej do armády, jelikož si myslel, že jinak než jako voják nemá jeho syn šanci.
Byl tedy povolán do pruské války. Po bitvě u Hradce Králové obdrží autor zprávu, že byl nalezen těžce zraněný důstojník a v kapse měl
dopis s autorovou adresou. Kvůli těžkému zranění lebky nemohla být zjištěna totožnost muže, proto je autor žádán, aby přijel
identifikovat zraněného do Nechanic. Autor ve zraněném muži poznává svého přítele, který po autorově příjezdu umírá. Po návratu autor
žije ve vzpomínkách na ztraceného přítele. Je smířen s jeho smrtí. O to větší šok zažije jednoho večera, kdy pomalu usíná a najednou
uslyší zvuk kočáru. Hluk utichl a autor opět usíná, když v tom někdo zaklepe na dveře. Autor zakřičel dále, dveře se otevřely a
vstoupil jeho přítel a vysvětluje, že zraněný důstojník byl někdo jiný, jemu velice podobný. Přítel vyzve autora, aby se dostavil na
zámek Kinských, kde plánuje předvést svůj nejnovější eskamotérský výstup. Autor se vydal k zámku, kde viděl spoustu postav, slyšel
hudbu. Vše vyvolávalo myšlenku velké slavnosti. Čím více se k zámku blížil, tím méně osob a hudby tam bylo. Když dorazil, všude byla
tma. Nejdříve si myslel, že to vše patří k celkovému dojmu, jelikož mu přítel slíbil velkou eskamotérskou projekci. Při vstupu však
nikoho nenašel. Zabloudil do tajemných chodeb a nemohl se z nich vymotat. Začínal být opravdu zoufalý, v tom ale uviděl na konci chodby východ
s dveřmi do osvícené místnosti plné lidí. Po chvíli začala projekce. Odhrnula se opona a na vyvýšeném místě ležela rakev s ostatky
muže, kterého autor okamžitě pozná. Jedná se o mrtvého důstojníka z Nechanic, tolik podbnému jeho příteli. U rakve se nachází tabulka s
Nápisem: „Bedřich Wünscher, c. k. Nadporučík. Narozen 7. července 1841, zemřel 7. července 1866.“ Lékaři se shodli na faktu, že mrtvola
je balzamovaná, ale autor si pochvíli všimne, že mrtvola muže začíná ožívat. Ruce začínali teplat a mrtvý muž nakonec i promluvil.
Nakonec však mrtvý muž i rakev zmizí a objeví se přítel v černém obleku. Všem přítomným oznámí, že chce předvést své nejnovější
vystoupení a pro jeho účel si vypůjčil mozek od Newtona. Část svého mozku ztratil v bitvě a lstí se mu podařilo získat mozek Newtona z
anglického muzea. Přítel pokládal Newtona za jednoho z nejvzdělanějších lidí na světě. S Newtonovým mozkem pak vynalezl přístroj, s
pomocí něhož člověk dokáže letět rychleji než světlo a díky tomu může shlédnout všechny události, které se kdy odehrály. Nikdo z
přítomných mu takovou zprávu nechtěl věřit. Přítel je tedy vyzve, aby na lístky napsali, do jaké doby se chtějí podívat a bude jim to
umožněno. Nikdo se však nehlásil jako dobrovolník na podstoupení experimentu. Příhlasil se až dlouholetý přítel vynálezce, samotný
autor. Výsledkem jejich cesty je exkurze do nejrůznějších světových událostí (bitva u Hradce Králové, války v Jižní Americe, vzbouření
republikánů v Paříži aj.). Jízda se s tává stále zběsilejší a končí tím, že přítel vyzve autora, aby seskočil z přístroje,
jelikož došlo k technické chybě a jeden z nich musí zahynout. Sobecky chce přítel obětovat právě autora. Potom, co přítel pohrozí, že
buď skočí autor, nebo jej shodí sám, oba muži se na stroji času zřítí. Nakonci se autor probudí. Byl doma a u něj jeho vyděšená matka.
Spal v kuse tři dny a doktor to přirovnal k šílenství.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta