Havran - Poe
Poe - Havran
O autorovi
Edgar Allan Poe se narodil roku 1809 v Bostonu do rodiny kočovných
herců. Otec byl alkoholik a rodinu opustil, matka tři roky po Edgarově narození zemřela na tuberkulózu. Sirotka se po krátké době ujala
rodina Allanových - odtud pochází Poeovo druhé jméno. Nějaký čas pobývala rodina v Anglii, jejíž tajuplné prostředí Poea později
inspirovalo při psaní temně laděných povídek. Po návratu do Ameriky začal studovat jazyky na nově zřízené univerzitě ve Virginii, kde
začal hrát a postupně upadal do dluhů. Studium proto ukončil a přešel na vojenskou akademii ve West Pointu, odkud byl však pro nedostatek
kázně vyhozen. Nakonec si našel zaměstnání v novinách a posléze se stal šéfredaktorem. Roku 1836 se oženil se svou o třináct let
mladší sestřenicí, která však o jedenáct let později zemřela. Uznání veřejnosti si získal teprve roku 1845, kdy vydal báseň Havran.
Okamžik slávy však rychle vystřídaly bída a deprese způsobené závislostí na drogách a alkoholu. V roce 1849 byl nalezen, jak leží
opilý na chodníku. Po převozu do nemocnice upadl do kómatu a následně zemřel. Poeova tvorba inspirovala mnoho dalších umělců, především
francouzské prokleté básníky. Na jeho vědecký způsob popisu navázal Jules Verne, postavu inteligentního detektiva Dupina zase využil
A.C.Doyle při tvorbě svého Sherlocka Holmese. Dnes se Poe řadí k jedněm z nejvýznamnějších amerických básníků.
Zařazení
BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ – světový romantismus (USA)
Další autorova díla – Zánik domu Usherů, Vraždy v
ulici Morgue, Jáma a kyvadlo,…
Další autoři období – Viktor Hugo, G.G. Byron, P. Bysshe Shelley
Dílo
Druh a žánr: lyrickoepická báseň, baladická báseň
Jazyk:
Kompozice převážně časová chronologická, s prvky retrospektivy – první sloka + vzpomínky na Lenoru psáno v ichformě (báseň přímo
souvisí s životními osudy Allana Edgara Poa) autor vyjadřuje úzkost a hrůzu ze života i smrti a vesmírného prázdna kontrast (život –
smrt, černý havran – bílá busta, bouřka venku – klid v pokoji) a metafory pocit strachu a beznaděje – každý život končí smrtí a ani
láska na tom nic nezmění („nevermore“) ponurý až strašidelný tón: nejpoetičtější nálada smutek, nejsmutnější téma smrt mladé
krásné ženy, vypravěč truchlící milenec trochej (střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky) a střídání délky veršů
promyšleno 100 veršů – konečný počet 108 nejprve složil vrcholnou strofu (3. od konce kde se básník ptá, zda spatří Lenoru) a od ní
postupoval dopředu chudý spisovný jazyk: žádné neologismy ani archaismy, mluvený jazyk (1800 slov v celém díle) monotónní refrén
„nevermore“, který je opakován Havranem přízvučné vokály, opakování slov a slovních spojení - melodičnost a umocnění atmosféry
jednoduché běžné věty, vložené věty, vsuvky, hodně vedlejších vět.
Hlavní myšlenka: Hlavní myšlenkou
příběhu je, že směšným se nejeví don Quijot ale celá egoistická, zkažená a hrabivá společnost.
Vliv díla: Poe
ovlivnil svou tvorbou řadu dalších básníků např. Baudelaira, Bretona, Nezvala apod.
Místo děje
Jeden
lednový večer v básníkově pokoji (prostor ani čas nejsou podstatné, proto autor neuvádí žádné podrobnosti), atmosféra je doprovázena
otázkami na vysvobození smrtí a také týkajícími se dívky Lenory.
Postavy
básník/milenec – sám autor – těžce nese smrt své milé Lenory a není schopen přestat na Lenoru myslet – rozptýlení
hledá ve vědeckých spisech, jeho myšlenky a vzpomínky ho ale stejně vždy odvedou od četby a studia – rozhovor s Havranem ho ničí, snaží
se ho vyhnat, ten ale se vyhnat nenechá – v závěru básník metaforicky konstatuje, že havran už nikdy neodletí z jeho duše
Havran – posel/prorok vyšší síly (básník ho nazývá poslem z pekel) – nazývá ho tak však, kvůli slovům co Havran
přináší – znepokojuje muže svou záhadností – na všechny otázky odpovídá jedním slovem – „ nevermore“ – sděluje básníkovi
fakta a nutí jej si je uvědomit, ať už ho to sebevíc bolí – je bezcitný a neoblomný, symbol zla
Lenora – na
scéně se nevyskytuje, ale celý příběh se točí kolem ní
Děj knihy
Děj: Jedné zimní
noci sedí básník nad knihami, v nichž hledá zapomnění na zemřelou lásku Lenoru. Znenadání se ozve zaklepání na okno, básník okno
otevře a do pokoje vletí černý havran, který se usadí na bílé bustě Pallas Athény a s přísným zamračeným pohledem pozoruje básníka.
Básník po chvíli s Havranem začne rozmlouvat, vidím v něm jakéhosi proroka a tak se ho ptá na různé otázky, například zda po smrti
nalezne vytoužený klid nebo zda ještě někdy spatří Lenoru. Havran mu však na všechny otázky odpovídá „nevermore“ – víckrát ne.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta