Máj - Karel Hynek Mácha
Obsah: Máj je lyricko-epická báseň, má čtyři zpěvy a dvě intermezza. Dějištěm je krajina okolo Bezdězu, kterou Mácha
miloval, je takovou kulisou děje, který je nastíněn jenom mlhavě. Vilémův otec svedl Vilémovu milenku Jarmilu, ale ještě dříve než ji
Vilém poznal. Ten otce zabije aniž by tušil, že je to jeho vlastní otec. Otec neotec, stejně se mi to nelíbí, něco jiného by bylo, kdyby ji
svedl potom, ale takhle to působí dost nesympaticky. Potvrzuje to, co se o Máchovi píše, že byl sám velmi žárlivý. Vilém je za svůj čin
odsouzen a popraven a Jarmila si vezme život sama. Byli všichni opravdu tak slabí, že nedokázali přenést přes srdce "těžkosti",
které se jim přihodily?
Mácha svoje představy často vyjadřoval symboly. Poutník utíká daleko od lidí do samoty, protože mu
společnost nerozumí. Vyjadřuje romantické touhy po svobodném putování, po úniku od lidí, kteří jsou zlí a zraňují. Bojuje ale spíš
jenom pasivně, prostě uteče a lidi to moc nezmění, protože se jich to moc nedotýká. Loupežník je asi opakem, nebo spíš bojuje na stejné
straně ale opačnými prostředky, aktivněji. Loupežník násilnými činy protestuje proti společenským konvencím, proti její závislosti.
Snaží se porušit tyto zaběhnuté konvence, ale je na to sám, takže působí dost zoufale. Ale aspoň se trochu snaží na rozdíl od těch
ostatních, takže je posuzován pozitivně.
Tragédie tří lidí má být tragédií celé společnosti. Mácha sděluje lidem realitu,
kterou si oni nechtějí přiznat, a taky proč by měli, když se mají dobře (myslím tím hlavně měšťáky). Milenci Vilém a Jarmila zahynou
cizí vinou. Vinou osudu. Na mne Máj působí hlavně tím dojmem budiče. Společnost není svobodná a je s tím smířena, nic pro svoji svobodu
nedělá, na Máchu působí odevzdaně. Nebo možná spíš ti, co by mohli něco dělat, jsou spokojeni, a tak ani nic dělat nechtějí. Proto
Máchu kritiky potíraly a ovlivnily tak i obyčejný lid, který byl taky proti Máchovi a on přitom myslel na jeho dobro.
Mácha se
ztotožňuje s Vilémem, nejdřív objektivně vypráví o jeho osudu, ale ke konci ve 4. zpěvu se sám evidentně do básně zapojuje a v konečném
výkřiku se sám polituje. To znamená, že když Viléma ovládl osud, i Mácha si připadal ovládnutý. Jako by se při tom hledání existence
dostal do nesnází a osud nad ním zvítězil. Připadal si snad v boji proti osudu slabý jako jeho hrdinové? Možné to je a možná právě proto
skrytě vyzívá čtenáře, aby mu pomohl.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta