10 Moliérových hier

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: Chlapec oleg
Typ práce: Referát
Dátum: 22.11.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 2 105 slov
Počet zobrazení: 2 104
Tlačení: 460
Uložení: 459
Praktické!

Jean Baptiste Moliére (1622 – 1673), nejslavnější francouzský básník charakterních veseloher, v nichž uváděl na jeviště typické figurky a směšnosti své doby, bičuje břitkou satirou lidi lakotné, ješitné, zchytralé apod.

Don Juan
Don Juan opustí svou choť Elviru, aby vyhledal nová dobrodružství. Doprovází ho sluha Sganarelle. Elvířini bratři se vydávají za ním – don Juan se s nimi setká v lese a zachrání je od záhuby, oni ho však nepoznají. Don Juan potom přichází k soše komtura Ulloy, kterého kdysi probodl, a zve ji z bujnosti k večeři. Socha se uklonila k nejvyššímu jeho překvapení. Pak ho pronásleduje jeho věřitel pan Dimanche, ale don Juan ho dovede počastovati takovou spoustou zdvořilých frází a dotazů, že se k vlastní příčině návštěvy ani nedostane. Marně se Elvíra s otcem vynasnažují napravit dona Juana. K večeři skutečně přichází komturova socha a zve dona Juana na večeři druhého dne k sobě. Když se po druhé setkají, stáhne se komtur za bouře do hlubin země.

Lakomec
Harpagon, bohatý měšťan, je nesmírně lakomý. Má dvě dospělé děti: syna Cléanta a dceru Élisu. Cléante má známost s Marianou, chudobnou, ale půvabnou dívkou. Élise miluje Valéra, který se uchytil v domě Harpagonově jako správce. Ale před Harpagonem se o těchto známostech vůbec nesmí ani promluvit. Když se konečně děti jednou osmělí a udělají před otcem zmínku o svých záměrech, překvapí je Harpagon svýmí plány: pro Cléanta přichystal starší, ale velmi bohatou vdovu a pro Élisu starého mládence Anselma, který je také velmi zámožný a vůbec nežádá věno. A aby bylo překvapení dovršeno, oznámí Harpagon na konec, že sám se ožení s Marianou.

Harpagon nechává Cléanta vždycky bez peněz. Proto hledí Cléante, kde by si peníze vypůjčil. Sluha La Fléche vyjedná mu půjčku na vysoké procentu u nějakého lichváře. Cléante si přijde pro peníze. Jaké je však jeho překvapení, když vidí, že tím lichvářem je sám Harpagon!

Po vzájemné ostré slovní půtce vyřizuje dohazovačka Frosine Harpagonovi, že Mariane přijala jeho pozvání na večeři. Pro Harpagona jsou to veliké starosti. Hlavně aby ta večeře mnoho nestála! Mariane přijde a Harpagon jí představuje dětem jako jejich budoucí matku. Ale Mariane se okázale baví s Cléantem, který si jí hledí. Harpagonoův nepokoj se stupňuje, když Cléante poručí více jídla. A když Cléante sejme z Harpagonova prstu prsten, aby jej nabídl Marianě, Harpagon je již tolik rozhněván, že odejde od stolu, aby sehnal drožku pro odjezd domů. Když se pak nenadále vrátí, zahlédne, jak Cléante líbá ruku Marianě. Má už podezření a zavolá si Cléanta stranou. Předstíraje, že se vzdává Mariany, vyzývá ho, aby se s ní oženil. Cléante upadne do léčky a přizná se k své lásce. Na to čeká Harpagon. Cléantovi nařizuje, aby se navždy zřekl Mariany. Vtom přiběhne La Fléche a přináší skřínku s penězi. Lakomý Harpagon ji zakopal v zahradě a La Fléche ji vzal. Ale Harpagon zpozoruje krádež ihned, křičí, jako by se pominul rozumem, a svolává policii.

Policejní komisař vyslýchá nejprve služebnictvo a Harpagonův kočí a kuchař v jedné osobě Jacques podezřívá Valéra, který je u něho v nemilosti, z krádeže. Valére však myslí, že běží o jeho lásku k Élise, a přizná se k ní – což je příčinou zábavného nedorozumění. Když se mu vysvětlí, že jde o krádež, přizná se, že se z lásky k Élise vloudil do domu Harpagonova v přestrojení. A z jeho přiznání vyjde najevo, že on i Mariane jsou děti Anselmovy, o nichž se myslelo, že zahynuly při námořní katastrofě.

Zatím Cléante prohlásí Harpagonovi, že skřínku má on a že mu ji vrátí, když se vzdá Mariany. Harpagon souhlasí se vším, jen když bude mít zase své peníze a když po něm nikdo nebude žádat věno. A tak se Valére ožení s Elisou a Cléante s Marianou.

Lékařem proti své vůli
Sganarelle je výborný drvoštěp, ale má jednu chybu: rád bije svou ženu Martinu. Za to se mu chce pomstít a přísahá, že k tomu použije první příležitosti. A ta se naskytne velmi brzy. Přijdou dva cizince a poptávají se po lékaři, který by vyléčil dceru jejich pána, jež náhle onemocněla. Martine svěří cizincům, že její manžel je zázračným lékařem,který se však skrývá se svým uměním a přizná se k němu jenom tehdy, když je zbit. Cizinci jej tedy zbijí a Sganarelle skutečně raději přiznává, že je zázračným lékařem, než by se dal zabít. Zavedouho tedy k svému pánu Gérontovi, aby vyléčil jeho němou dceru Lucindu. Sganarelle se vžívá do úlohy lékaře, nemocné slíbí, že se bude moci provdat za toho, jehož miluje, a tím ji rozváže jazyk. A tak se skutečně stává zázračným lékařem.

Misanthrope
Alceste, ušlechtilý a přímý, ale znechucený zkušenostmi, nemá už trpělivosti k chování svých bližních. Nenávidí lidi, poněvadž jsou neupřímní, zbabělí a špatní. Opakem toho je jeho přítel Philinte, který je povahy mírné, uhlazený v chování a shovívavý k lidským slabostem. Na lidi hledí tak,jací jsou. Alceste je však zamilován do Célimény, dívky koketní a povrchní. Má spor a nadarmo ho Philinte vyzývá, aby zašel k soudcům, jak tenkrát bývalo zvykem. Odmítá tu radu, pevně přesvědčen, že jeho spravedlivá věc musí zvítězit – tím více je pobouřen proti lidskému pokolení, když spor prohraje. Jeden z nápadníků Célimény, Oronte, žádá Alcesta o posouzení sonetu. Alceste je odsuzuje nevybíravými výrazy, Oronte se rozzuří a celá věc se dostává před soud. Céliméne ho podvádí a Alceste jí to vytýká, když mu Arsinoé odevzdá dopis, který Céliméne napsala Orontovi. Ale Cléliméne, z počátkumírně se bránící, přejde k útoku, když vidí, že by se Alceste rád dal přesvědčit o její nevině, a přinutí Alcesta, aby ji téměř na kolenou odprosil. Jiný dopis Céliménin, v němž se přiznává, že nikoho vlastně nemiluje, otevře mu oči a přesvědčí ho, že Céliméne je nehodná. Rozhodne se, že se bude stranit lidí, pokud bude na světě, a nenávidí lidskou společnost ještě více než kdy předtím.

Svatba z donucení
Třiapadesátiletý Sganarelle se zamiloval do pěkné, ale poněkud lehkomyslné Dorimény. Chce se s ní oženit a táže se přítele Géronima, co o tom soudí. Géronimo myslí, že by bylo velmi směšné, kdyby se v tomto věku Sganarelle odhodlal vzít na sebe tak těžký závazek. Když mu však Sganarellle prozradí, že se už rozhodl, že dal slovo a že dnes má být svatba, přeje mu k ní s úsměškem hodně štěstí. Sganarelle neuspokojen jde se dál radit k svým sousedům, filosofům Pancraceovi a Marphuriovi. Ale ti mluví tak nesrozumitelně, odvolávají se na Aristotela a Pyrrhona, že se mu z toho hlava točí. A tak se nakonec svěřuje dvěma cikánkám. Ty mu prozradí, že mu jeho nevěsta strojí trest. Proto se rozhodne zříc se jí, ale její bratr Alcide ho nutí, buď aby si vzal Doriménu, nebo aby s ním podstoupil souboj. Sganarelle se bojí o svoji kůži a proto volí raději sňatek s Doriménou.

Škola žen
Hrdý Arnolphe je přesvědčen, že jen ta žena může býti hodná a ctnostná, která je nevzdělaná, stačí úplně, aby uměla se modlit k Bohu, aby měla ráda svého muže, aby uměla šít a příst. V tomto směru vychovává svěřenku Anežku ve svém domě pod dozorem sluhy a služky, stejně nevzdělaných jako ona. Jeho přítel Chrysalde s ním nesouhlasí a má pravdu, jak dosvědčuje skutečnost. Anežka se nudí a není spokojena s osamělým životem, který vede. A když jednoho dne vyhlíží z okna, uvidí pěkného mladíka, který ji pozdravuje. Odpoví mu a brzy potom se s ním seznámí. Je to mladý Horace, syn Arnolphova přítele. Láska mezi ním a Anežkou pokračuje a Arnolphe se stává důvěrníkem Horacovým stejně jako Anežčiným. Nakonec se Anežka stává manželkou Horacovou.
 
Škola manželů
Dva bratři, mladší Sganarelle a starší Ariste, jsou poručníky dvou osiřelých dívek: Isabelly a Léonory. Vychovávají je každý svým způsobem, aby se mohli s nimi jednou oženit. Vážný Sganarelle chrání svou schovanku Isabellu doma jako oko v hlavě, zavírá ji jako v klášteře a nedovoluje jí nejnevinnější zábavy. Veselý Ariste zase naopak vychází z jiné zásady: zdá se mu rozumnějším přizpůsobit se zvykům mládí a neukazovat příliš přísnost. A tak se jeho svěřenka Léonore těší plné svobodě: chodí na plesy, do divadla, obléká se podle poslední módy, stýká se, s kým se jí zalíbí. Proto je také veselá a má radost ze života. Ne tak její sestra Isabella, ta se nudí, nemá také jiné společnosti než svého poručníka a jiné zábavy než látati prádlo a plést punčochy. Šťastná Léonora si ráda vezme Arista za muže. Zato rozmrzelá Isabelle si tak zprotivila Sganarella, že má jedinou myšlenku, aby se totiž od něj osvobodila. To se ji také podaří. Najde potom náhradu v mladém muži Valérovi, kterého téměř nezná a za něhož se na konec vdá.

Tartuffe
Do počestné a klidné rodiny bohatého měšťana Orgona vloudil se pokrytec Tartuffe, člověk ničemný a nečestný. Svou předstíranou zbožností a horlivostí si získal Orgona, který ho má za svatého a  úplně mu podléhá, a jeho matku paní Pernelle, které se pořád zdá, že v domě jejího syna se žije příliš světácky, neboť děti Orgonovy Damis a Mariane, dále jeho druhá žena Elmira a jeho švagr Cléante netají se vůbec svým odporem k Tartuffovi, takže přichází mezi nimi a paní Pernelle k častým sporům. Tartuffa prohlédla také služka Dorine.

Orgon se vrací z cesty a jeho první starostí je Tartuffe, ačkoli Dorine mu oznamuje, že Elmira onemocněla. Jeho zaujatost popudí Dorinu k výsměchu a Cléanta k výčitkám, v nichž mu objasňuje pravou zbožnost na rozdíl od pokrytectví. Ale Orgon nic na to nedá a chce v své zaslepenosti provdat za Tartuffa svou dceru Mariane, která miluje Valéra. Elmira chce sama dosáhnout slibu od Tartuffa, že se nebude stavět proti Marianě k Valérovi. Tartuffe využívaje této okolnosti pokusí se svést Elmíru. A když ho Damis, který to všechno vyslechl, obžaloval u Orgona, jal se Tartuffe na sebe také žalovati, že tím přívalem slov ještě více Orgona zaslepil. Orgon mu věří ještě více než předtím. A když už se zdá, že není možno zachránit Mariane před sňatkem s Tartuffem, odhodlá se Elmira k smělému pokusu dokázat Orgonovi nehodnost jeho svatouška. Svého manžela skryje pod stolem a pozve Tartuffa. Omlouvá se mu, že ho odmítla z důvodů náboženských – Tartuffe odkrývá před ní své nitro, vysmívaje se Orgonovi, kterého vodí za nos. V tom okamžiku se rozezlený Orgon objeví a chce Tartuffa vyhnat. Ale Tartuffe o sobě prohlašuje, že je pánem domu, a vyhání Orgona. To však není všechno. Nejen, že vlastní Orgonův majetek, ale i jeho čest je ohrožena: ve své slabosti svěřil totiž Orgon Tartuffovi státní tajemství. Už přichází Tartuffe s důstojníkem, který má Orgona na Tartuffovo udání uvěznit. Ale věc se v posledním okamžiku obrátí: důstojník má tajný rozkaz od krále zatknout Tartuffa a vrátit Orgonovi celý jeho majetek. Pak už není překážky, aby Orgon dal svolení k sňatku Mariany s Valérem.

Učené ženy
Philaminte, panovačná a  svárlivá žena dobráckého měšťana, ale slabocha Chrysala, jeho romantická sestra Bélise a přepjatá starší dcera Chrysalova Armande jsou poblázněny vědou. Philaminte se nestará o domácnost a svému služebnictvu vysvětluje jenom fyzikální zákony a gramatická pravidla. Chrysale není ničím v domě a také není schopen postavit se proti ženinu řádění. Ba ani nemůže zabránit, aby Philaminte nevyhodila netečnou kuchařku Martine, poněvadž se dopustila gramatických chyb. Armande nechápe, že žena může chtít vejít do manželského svazku, a v tomto smyslu se snaží působit na svou mladší sestru Henriettu.

Zrovna takovými ztřeštěnci jsou básník Trissotin a učenec Vadius. Když se setkají v salonu Philaminty, dávají si vzájemně poklony o svém nadání a vtipu. Ale Vadius kritizuje před Trissotinem špatně sonet, o němž neví, že jej napsal Trissotin. Vznikne prudká hádka, zrovna tak přemrštěná jako dřívější pochlebování.

Trissotin však při veškerém svém předstíraném idealismu má velmi praktické cíle: rád by se oženil s Henriettou, mladší dcerou Chrysalovou, která má úplně jiné názory na život než její matka a sestra, protože tuší správně její veliké věno. Ale Henriette nestojí o Trissotina. Slíbila s vědomím otcovým svou ruku Clitandrovi, řádnému muži z dobré společnosti. Ale Philaminte zase podporuje Trissotina. Zle by to dopadlo s Henriettou, kdyby se do věci nevložil Chrysalův bratr, Henriettin strýc Ariste. Správně pochopi, že Trissotinovi běží více o věno než o Henriettu. A tak, když už má být rohzhodnuto o sňatku Henrietty s ním, přináší Ariste zlou zprávu: Chrysale pozbyl všechno své jmění. Trissotin ihned odvolává slovo, ale Clitande chce Henriettu i bez věna. Tato lest otevřela oči také Philamintě, zanevřela na Trissotina a dala svolení k sňatku Henrietty s Clitandrem. Chrysale je spokojen. Domnívá se, že přispěl nejvíce svou neústupností k šťastnému rozřešení.

Zdravý nemocný
Argan se domnívá, že je nemocen, a musí mít ustavičně lékaře a léky po ruce. Pro svou utkvělou myšlenku stává se sobeckým a zaslepeným. Aby se mohl věnovat sobě a své domnělé chorobě, chce provdat dceru Angélique mladému hlupákovi Tomáší Diafoirusovi, synovci svého lékaře Purgona. Marně usilují všichni, aby mu v tom zabránili. Jednou Argan zapomene užít lék, který mu předepsal Purgon, a tu se Purgon rozhněvá, odejde od něho a v zlosti mu předpovídá nejhorší věci, poněvadž nedodržel jeho předpis. Ubohý „nemocný“ je přestrašen. Ale jeho služka Toinette neztrácí hlavu a vymyslí si lest, která mu vrátí klid, aniž jej smíří se strýcem Tomášovým. Převleče se za lékaře a udílí mu rady. Když si jej takto získá, vylíčí mu lásku Angéliky k vyvolenému jejího srdce tak,ž e Argan jí dá svolení provdat se za něho. Sám je pak přijat do lékařského cechu.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 0)

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.017