Dubrovský - Alexander Sergejevič Puškin

Alexandr Sergěječ Puškin (1799 – 1837), ruský básník směru Byronova, psal krásné lyrické básně, epické a dramata; vytvořil novou ruskou poesii látkou i veršem. Nejrozsáhlejší jeho básen je Evžen Oněgin. Z jeho dramat vyniká Boris Godunov.

Obsah:
Dubrovský byl syn mužika na statku Trojekurovově. Trojekurov byl pán bezohledný, jenž se svými poddanými jednal surově. Ve svém domě měl hotový harém, stále šestnáct dívek, jež pak provdával, když se mu znelíbily, za mužiky. K svému prostopášnému životu potřeboval mnoho peněz a nešetřil mužiků; bral jim bez ohledu, že se mužik octne v nouzi. Tak sebral hospodářství i otci Dubrovského. Dubrovský rodný statek zapálí a pak se mstí za křivdy, kterých se Trojekurov na mužicích dopouštěl, ale tak, že Trojekurov to ani nepozoruje Dubrovský se zmocní listin jakéhosi Franouze a je přijat za vychovatele syna Trojekurovova.

Nikdo netuší, že domnělí Francouz je Dubrovský. Do Dubrovského se zamiluje Trojekurovova dcera Marie. Avšak Dubrovský jí odhalí svou skutečnou identitu a Marie, která je zmatená četbou francouzských románů, znuděná životem na vsi, domluví se s Dubrovským, že se od něho nechá unést od oltáře, k němuž mu přistoupit po vůli svého otce se starým knížetem. Dívka je tímto plánem unesena a je povolná otci, který ji nutí, aby si starého knížete vzala. Již stojí se svým ženichem před oltářem, ale Dubrovský nepřichází. Osudné slovo, jimž se stává ženou starého knížete, splývá jí pomalu ze rtů.

Dubrovský ještě nepřichází. Na cestě z kostela přepadne se svými druhy svatbu Dubrovský, který se opozdil, ženicha zraní a Marii chce unést. Marie je však povaha romantická. Teď se cítí být ženou knížete, brání se, Dubrovský je zraněn, ale jeho druhům se podaří jej odnést a uniknout. Proti loupežnické tlupě Dubrovského je posláno vojsko; vojsko loupežníky pronásleduje. Dubrovský je však sytý loupežnického života, napomíná své druhy, aby začali poctivý život, a sám odchází do světa, aby také začal jiný život.