Statkářovo jitro - Lev Nikolajevič Tostoj

Lev Nikolajevič Tostoj (1828 – 1910), ruský spisovatel, filosof, romanopisec a dramatik; toužil dobrat se smyslu života a viděl jej v evangelické lásce k bližnímu; z tohoto stanoviska jsou také psány některé jeho romány  a dramata. Největší jeho dílo je historický román „Vojta a mír“ (v němž ukázal, jak dějiny tvoří lid a množství nepředvídaných okolností,n e panovníci) a „Anna Karenina“. Napsal též množství filosofický, sociologický a náboženských úvah.

Obsah:
Statkářem je mladý kníže Něchljudov Studoval na universitě, ale pak opustil město a odebral se na venkov, aby věnoval síly svým sedlákům. Pustil se s chutí do hospodářství, plný krásných představ a plánů. V práci pro své sedláky hledal smysl a štěstí života. Chodil mezi sedláky, navštěvoval je při práci, vyptával se na jejich strasti, chtěl jim pomoci z jejich bídy a nevzdělanosti. Ale sedláci mu nedůvěřovali, nerozuměli jeho idealismu, nemohli po chopit, že by pán s nimi smýšlel dobře; kde mohli, využívali jeho dobroty a nezkušenosti. Krásné sny se statkáři rozplývaly a po roce si přiznává, že je pravda, co mu psala jeho teta, lehčí že je najít štěstí pro sebe, než se ho snažit dát jiným.

Že je marné jeho snažení – sedlákům, že není lépe a jeho postavení, že se stává den ze dne obtížnější. Pravil si po tomto poznání: „Darmo utrácím tu nejlepší dni života.“ A když vzpomíná na život na vsi, zatane mu na mysli mladý vozka Iljuška, spokojený s osudem a netoužící po jiném životě. Něchljudovi splyne se rtů při tom maně povzdech: „Proč nejsem jako ten Ijljuška?“ Uvědomění marnosti všech fantastických plánů vede Něchljudova k novému životu. Něchljudov je v mnohém obrazem duševního života spisovatelova.