Zóny pre každého študenta

Šťastný princ a jiné pohádky - Oscar Wilde

Šťastný princ a jiné pohádky (1888)
- je název svazku Wildových pohádek, skládající se z pěti próz ( Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel, Jedinečná raketa ). Vyznačují se velkou dávkou fantazie a romantičnosti, průzračným stylem, důrazem na melodii jazyka. Náměty jsou prosté, jednoduché až naivní, jsou založeny na symbolech a alegorii. Wilde se zde inspiruje H. Ch.Andersenem a rozvíjí také některé jeho náměty.

První z pěti velmi známých pohádek, Šťastný princ, vypráví o nádherné soše prince, pokryté zlatem a posázené drahokamy. Princ však ze svého vyvýšeného místa sleduje utrpení chudých v celém městě. Když k němu jednoho dne zavítá vlaštovka, požádá ji aby roznesla vše cenné, co na něm je všem těm chudákům. Ta přání splní, ale nestačí již odlétnout do teplých krajin a zmrzne. Princovo olověné srdce žalem puká a když kolem projíždějí konšelé, rozhodují se nevzhlednou sochu odstranit. Wilde chtěl v tomto podobenství symbolicky vyjádřit smysl umělecké tvorby, princip sebeobětování.

Podobně známá je i pohádka Slavík a růže. Chudý student by rád tančil s bohatou dcerkou, ale podmínkou je darování rudé růže, kterou student nemůže opatřit. Slavík v jeho zahradě se mu rozhodne pomoci a požádá růžový keř. Ten souhlasí, ale pod podmínkou, že slavík zbarví růži vlastní krví. Slavík se nakonec obětuje, umírá a růže vykvétá. Student ji utrhne a zanese své vyvolené, která jej však odmítá s tím, že jiný ji nabídl cennější dary než obyčejnou růži.

Další pohádkou je Sobecký obr. Do obrovy zahrady si tajně chodí hrát děti, ale jednou je obr zastihne a vyžene. V jeho zahradě se však na dlouho usídlí zima a až tehdy kdy se obr polepší, nastane opět jaro. Na konci příběhu obr umírá a objevuje se zde i prvek křesťanského ráje.

Poslední dva příběhy jsou alegoriemi se satirickým nábojem, v nichž je kritizována společenská situace a morálka. Autor používá prostředky bajek, když promítá skutečný svět do světa zvířat nebo věcí.

Ve svých pohádkách Wilde rozvíjí pomocí různých postupů základní otázky o umění, citech i společnosti. Svým romantickým pojetím, přirozeným chápáním dobra a zla, nijak nezkaženou morálkou se tato část autorovy tvorby nejvíce vzdaluje jeho heslům - umění pro umění, tvrdícím, že krása a umění jsou lhostejné k životu nebo, že umění není morální nebo nemorální atd.

Wilde později napsal ještě sbírku pohádek Dům granátových jablek (1891), v níž snahy o secesní pohádková podobenství vyvrcholily. Tato sbírka se rovněž stala základem jeho pozdější tvorby.

V dalších letech se Wilde, jak již bylo řečeno, zapojil aktivně do veřejného života. V nelehké situaci tehdejší společnosti pociťoval sociální problémy chudých, což se odrazilo i v jeho tvorbě. Začal se prohlašovat za stoupence socialistických myšlenek. Svoje postoje formuloval v eseji Lidská duše za socialismu (1891). Poté již následoval jeho jediný román, který on sám považoval spíše za „esej o dekorativním umění, který je namířen proti surové brutalitě prostoduchého realismu.“
Zones.sk – Najväčší študentský portál
https://www.zones.sk/studentske-prace/citatelsky-dennik/1969-stastny-princ-a-jine-pohadky-oscar-wilde/