Slezské písně - Petr Bezruč

Typy balad: klasická balada zpodobňuje zlo v podobě nadpřirozené bytosti, která trestá lid. Sociální balada ukazuje zlo reálné, například společenský řád, chudobu, bídu. Lidová balada má za námět národní pověsti a mýty. Umělá balada je prostoupena námětem sociálním.

Obsah
Sbírka revolučního charakteru, v níž Bezruč kritizuje tehdejší společnost a podává obraz bídy a utrpení těžce pracujícího lidu slezského. Autor nebyl ve svém soukromém životě šťasten a zde promlouvá jeho uzavřenost. Raději pozoruje život ve šťastnějších krajích, vrací se domů a shledává, že je zde cizí. Lid trpí pod tíhou břemen a z jeho krve a potu si utlačovatelé stavějí paláce. Vše se poněmčuje a popolšťuje. Lid je tak otupělý, že za trochu lihoviny prodává svůj jazyk. Básnická sbírka začíná básní Červený květ. Tato báseň je polemikou s Čelakovským. Má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot – i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Nejznámější básní je Maryška Magdonova. Jednou vyprávěl goral příběh Maryšky a Bezruč se rozhodl uvést ji ve své sbírce. Báseň líčí nespravedlivé jednání pánů vůči chudině. Je obrazem hrozné bídy a chudoby tehdejších lidí a na druhé straně velké bohatství pánů. Sbírka obsahuje i další krásné básně: Ostrava, Kantor Halfar, Dedina nad Ostravicí, Bernard Žár, Z Ostravy do Těšína, Opava, Labutinka, Ty a já, Slezské lesy, Markýz Gíro, Den Palackého,....Obsahuje celkem 31 básní + báseň, která celou sbírku zakončuje. Další osobnosti české balady jsou j.wolker: těžká hodina, j.hora: dělnická madona, m.majerová: havířská balada.

Autor
Vlastním jménem Vladimír Vašek, svůj pseudonym si vybral podle vlastního doznání proto, že rodové jméno Bezruč bývalo pod beskydami běžné a že mělo i určitý symbolický význam: vystihovalo tehdejší úděl selzského kmenového barda. Nejryzejší básník české proletářské poezie. Narodil se v Opavě jako syn slezského buditele a filologa Antonína Vaška. Po studijích působil jako poštovní úředník v Místku a Brně.