Sjednocení Německa a Itálie

NĚMECKO
Od roku 1861 vláda pruského krále Viléma, přesto jmenována vláda (konzervativní), do funkce kancléře jmenován Otto von Bismarck (62). Bismarckova politická koncepce :
-sjednocení Německa „krví a železem“
-sjednocení Německa „shora“
-nedopustit aktivitu liberálů při sjednocování či sjednocení „zdola“
opora: dynastie, konzervativní junkeři a buržoazie
tři milníky na cestě ke sjednocení Německa:

1. 1864 - válka Prusko + Rakousko proti Dánsku ( o Holštýnsko a Šlesvicko), vítězství; Rakousko dostalo Holštýnsko a Prusko Šlesvicko .

2. 1866 - prusko - rakouská válka: pruská vojska do Čech, porážka rakouských vojsk 3. Července v bitvě u Hradce Králové (u Sadové). Mírové podmínky: rakousko se zřeklo účasti na sjednocování Německa, německý spolek rozpuštěn, na jeho místě vytvořen Severoněmecký spolek v čele Prusko. Tato dvě vítězství byla považována za triumf Bismarckovy politiky, rozkol v opoziční liberální straně - dojde ke vzniku národně - liberální strany, která Bismarcka podporuje. 1867 - stojí za Bismackem většina poslanců a legalizována jeho protiústavní vláda.

3. Francie se obává vývoje v Německu, Napoleon III. Vyprovokuje prusko - francouzskou válku. 1870 - vítězství Pruska, po boku Pruska bojují i jihoněmecké státy. 1871 na zámku ve Versailles vyhlášena Německá říše, pruský král císařem Vilémem I.

Vypracována ústava: výkonná moc: vláda v čele s říšským kancléřem
  zákonodárná moc: říšský sněm + spolková rada ( zástupci jednotlivých spolkových zemí).

Francie platí Německu obrovské válečné reparace - 70. Léta obdobím nebývalé konjunktury: zrod Porúří. Bismarck se cítí ohrožen ze strany katolické církve a ze strany socialistických hnutí. Severovýchodní část Německa luteránská - útok proti katolické církvi ( hlavně v Bavorsku a Porýní). Zákaz katolickému duchovenstvu zasahovat do politiky, zavedeny zkoušky duchovních a státní dozor nad školami.

- Kulturkampf = boj o kulturu
- útok proti sociálním demokratům - nejprve zákazy stran a spolků, marné, proto čelí Bismarck sociálními zákony ( zabezpečení určitých sociálních jistot ).
Zahraniční politika: Bismarck se snaží orientovat  dále na Rakousko a Rusko, ale zájmy Rakouska a Ruska se střetnou v době balkánské krize koncem 70. Let. Německo získává první kolonie v Africe ( Kamerun, Togo, JZ a V Afrika ). Koncem 80. Let Německo na vrcholu moci - Bismarck : „My Němci se bojíme Boha, ale jinak ničeho jiného na světě.“ 1888 zemřel Vilém I., nový císař Vilém II., záhy konflikt s Bismarckem, kancléř odstupuje.
 
ITÁLIE

Dvě cesty sjednocení Itálie:
1. shora - v čele sardinský ministerský předseda Camillo Cavour - nejvýznamnější italský politik 19. Století, pro své plány získal Napoleona III. - 1859 společná válka proti Rakousku - bitva u Magenty a Solferina. Rakousko poraženo - Itálie získala Lombardii, plebiscitem připojeno Toskánsko = severní a střední Itálie

2. zdola - lidská revoluce - v čele Giussepe Garibaldi. 1860 - rolnické povstání na Sicílii, na pomoc povstalcům „tisíců“ dobrovolníků v červených košilích Guissepa Garibaldiho, po osvobození Sicílie od Bourbonů vstup do Neapolského království, osvobozen celý jih, G. Garibaldi nevyužije svých vítězství, ale podřídí se Cavourově koncepci sjednocení Itálie - plebiscit - 1861 - vznik italského království, v čele král Viktor Emanuel, Itálie sjednocena „shora“. 1866 připojeno Benátsko ( po porážce Rakouska v bitvě u Hradce Králové ). 1870 (po porážce Francie - ochránkyně papežského státu ) Řím se stal hlavním městem Itálie, papež jen ve Vatikánu (statut nezávislého státu).