Staroorientální státy
Vznik nejstarších států je spojen s růstem produktivity lidí a s jejich větší koncentrací. S rozvojem zemědělství
začaly být osidlovány záplavové oblasti řek subtropického pásma. Klima v těchto oblastech bylo ještě před 5 tisíci lety vlhčí než
dnes, takže oblasti bylo nutné také odvodňovat. Potom se však klima stávalo sušší, a protože téměř nepršelo, byla úroda závislá na
zavlažování. K zavodňovacím a odvodňovacím pracím bylo zapotřebí organizované práce velkých lidských kolektivů. Z počátku byly
práce prováděny v rámci vesnice. Ty se spojovaly ať již násilím nebo dobrovolně ve větší celky. V takovém celku rostl význam jednoho
z nich, byl to náčelník, později vladař, hlavně chrámy, kde se konala shromáždění lidu, provádění kultů, oslav apod. Z takového
střediska se stávalo opevněné město, kde se soustředili řemeslníci a obchodníci.
Jako nová složka společnosti se objevil
větší počet otroků, kteří jsou zapojeni do výroby. Původně existovalo otroctví patriarchální, kdy válečný zajatec nebyl zabit, ale
stával se neplnoprávným členem nějaké rodiny vítězné strany.
Vznikaly stále větší celky, až vznik útvar, který nazýváme
stát. Ten měl svou vládu, správu a hranice, i když jen přibližně. Lidská organizace začala měnit tvář krajiny, zvyšovala se produkce
potravin -> růst populace, ale pouze do určité míry, neboť nahromadění obyvatel a jeho závislost na klimat. a vodních poměrech vedla
k častým válkám, epidemiím a hladomoru. Technika také ustrnula na určitém stupni. Úroveň někde zůstala stejná až do příchodu
Evropanů. Mezi lidmi nastaly velké majetkové rozdíly a podle majetku bylo také určeno společenské postavení. V čele státu stál panovník,
který měl někde funkci hlavního kněze, někde byl považován přímo za boha, za syna boha, nebo jeho osoba souvisela s něčím božským, to
jej posvěcovalo v očích ostatních obyvatel. Většinou měl panovník neomezenou moc (despotismus) a patřila mu formálně všechna půda
v zemi. Velmi významné postavení měla vrstva kněží, kteří ovládali potřebné znalosti k sestavování kalendáře, předvídáním
záplav a nebeských dějů. Jejich chrámy byly středisky vzdělanosti a gramotnosti. Tím měli moc nad ostatními.
Ve městech žila
vrstva obchodníků, řemeslníků, umělců. Ti na tom byli lépe než nejpočetnější skupina tvořená rolníky, kteří žili ve vesnických
otčinách. Jednotlivé rodiny měly přiděleny své pozemky, za které museli odvádět dávky.
Rolníci, řemeslníci, obchodníci byli
polosvobodní. Měli osobní svobodu, ale měli mnoho povinností (povinná účast ve vojenské službě, při veřejných pracích, slavnostech),
které omezovaly jejich svobodu. Nejníže stáli otroci, kteří byli někdy naprosto bezprávní, někde však měli lidská práva a jistý stupeň
ochrany. Státní správu prováděli státní úředníci od nejvyšších (panovníkovi rádci, správci krajů), až po obyčejné písaře. Ke
státní organizaci patřilo také vojsko a jeho velitelé, z nichž se někteří zmocnili vlády. Stát umožnil oddělení fyzické a duševní
práce, bylo možné, aby se větší počet lidí živil fyzickou prací (obchodníci, umělci, písaři, sluhové…). Začala vznikat literatura,
rozvíjelo se umění. Řemeslníci se stále více specializovali a své výrobky směňovali za zemědělské produkty, čí výrobky jiných.
EGYPT: Zachovalo se nejvíce informací. Do poloviny 3.tis.př.n.l. bylo v E. vlhčí podnebí než dnes, poušť
nebyla tak rozšířena, byla zde četná jezera, oázy a řeky. Pak však bylo stále větší sucho a šířila se poušť. Zemědělství bylo
odkázáno pouze na závlahy z řeky Nilu. Nilská voda přinášela úrodné bahno, takže na zavlažovaných pozemcích byla úroda 2x do roka.
Egypťané pěstovali luštěniny, obiloviny, ovoce, zeleninu u prům. plodiny (juta, len). Hl. tažnými zvířaty byli voli. Nil sloužil
k dopravě i rybolovu.
1. zemědělci žili v rodinných občinách, které se přeměnily na vesnické občiny, kdy již rodiny nebyly
vzájemně příbuzné. Náčelník obce měl největší pozemky a tím největší bohatství. Organizoval práce, vybíral od vesničanů dávky a
s dospělými muži hájil svou vesnici nebo napadal sousedy. Tak docházelo k spojování vesnic, až na území E. vzniklo několik krajů
s náčelníky. Na přelomu 4. a 3.tis. př.n.l. vznikly v E. dva státy-Horní a Dolní Egypt, které nakonec sjednotil vládce Horního E.-Meni,
po němž bylo nazváno hl. město Memfis. Nazýval se faraónem (faraónové se prohlašovali za syny boha Re-bůh Slunce).
Stará
říše-Toto období začalo vládu Meniho, trvalo do 2.pol.3tis. Egyptští panovníci (faraónové) byli považováni za potomky Re a po smrti
odcházeli mezi bohy. Byli vlastníky celé země a pány jejího obyv. Od obyvatel vybírali dávky, starosta vesnice je shromažďoval a vesnice
odpovídala za její odevzdání. Přestože byli faraóni zbožňováni, ovládali je do určité míry kněží. E. byl rozdělen na oblasti
spravované faraónovými úředníky. Jejich moc v některých obdobích narůstala, a tak se kolem r.2200 Stará říše rozpadla
v polonezávislé státy, které mezi sebou soupeřily.
Střední říše-Toto období začalo v 18.st.př.n.l. E. se rozšířil na
východ do Sýrie, na jih do Somálska. Z těchto oblastí se dovážela měď, zlato, slonovina, vzácná dřeva a otroci. Rozšířily se
zemědělské plochy, rozvíjely se obchodní styky s východním Středomořím. Došlo také k povstání nejchudších vrstev, které bylo
vyvoláno hladem a dosavadní společnost byla zrušena. Poté však poměry začaly být stejné jako předtím. Střední říše zanikla obsazením
E. Hykósy v 17.st.př.n.l. Byly to semitské kmeny, zavedly do E. užití koní. Byli užíváni jako tahouni 2-kolých bojovných vozíků.
Nová říše-Období od 2.pol.2tis.př.n.l., po vyhnání Hykósů. E. vedl výbojné války, střetával se s chetitskou říší, ale
nakonec obě země uzavřely mír a kolem r.1200 př.n.l. se oba státy musely bránit útokům tzv. mořských národů. Chetitská říše byla
zničena, E. se ubránil. O mořských národech dnešní věda neví nic určitého. Bojovali s nimi i staří Židé, po jednom z těchto národů
pochází název Palestina. V 1.pol.1.tis.př.n.l. byly poměry v E. často chaotické. E. se zmocňovaly cizí dobyvatelé. V r.525 př.n.l. to
byli Peršané, E. ztratil svou samostatnost.
MEZOPOTÁMIE: Oblast na dolním toku Eufratu a Tigridu. I zde bylo
dříve vlhčí klima, ale později zde přestalo téměř pršet, obě řeky však přinášely záplavy. Zdejší civilizace je ještě starší
než E., protože bylo nutné budovat vodohospodářská díla, i zde se organizovaly velké kolektivy, bez nichž by nebylo možné tyto stavby
uskutečnit.
V pol.4.tis. zde vznikaly nevelké městské státy, centrem bylo město obklopené zemědělským zázemím. Nejstarší známí
obyv. jsou Sumerové, nebylo to však původní obyv. Jsou známy názvy jejich měst Ur, Kiš, Lagoš. V pol.3.tis. ovládly M. území semitské
kmeny. Jejich král Sargon založil hl. město Akkad a podle něj se naz. celá říše. I ta se však rozpadla. Později vznikla říše
starobabylónská, která se tak nazývá podle jejího centra Babylónu (biblická Bábel). Největšího rozmachu dosáhla za Chammurapiho, který
proslul vydáním zákoníku z 18.st.př.n.l. Jeho zákoník řešil vztahy mezi obyv. a státem, i mezi obyv. navzájem, řídil se zásadou „oko
za oko, zub za zub“. Nejvyšší postavení měl vládce, po něm následovali kněží a vysocí kněží. Většinu obyv. tvořili zemědělci,
rolníci a řemeslníci a některé další kategorie povolání, kteří byli osobně svobodní, ale museli plnit spoustu povinností. Jejich
povolání byla dědičná. Byla zde vrstva otroků, jejich postavení upravoval do určité míry zákon, nebyli úplně bezprávní.
Kromě
hlíny a rákosu byl v M. nedostatek veškerých surovin. Proto se kovy, kámen a dřevo museli dovážet. Z hlíny se vyráběla keramika a
pálené i sušené cihly. Bylo dosaženo řemeslného zpracování zemědělských produktů, vařily se např. desítky druhů piv. Na horním toku
Tigridu vznikla počátkem 2.tis.př.n.l. říše Asyrská. Z počátku se Asyřané bránili cizím nájezdům, ale postupně se Asyřané
zmocňovali nových území, obyv. často pobíjeli nebo hromadně přesidlovali. Asyřané se zmocnili M., Palestiny a přechodně i E. Koncem
7.st.př.n.l. Asyrská říše zanikla a v M. vznikla říše novobabylónská, kterou však koncem 6.st.př.n.l. ovládli Peršané.
INDIE: V nížině řeky Indu se ve 3.tis. rozvíjela civilizace založená na závlahovém hospodářství a vznikaly zde
státy. Kromě obilovin se pěstovala rýže a bavlník, používali se sloni. Vznikala městská sídliště, stavěná podle plánů
s pravoúhlými křižovatkami ulic, poschoďové domy s kanalizací a vodovody. V pol.2.tis.př.n.l. tato civilizace zaniká, snad byla zničena
vpádem bělochů zvanými Arjové (Ariana=Irán). Termínu Árijci pak použili němečtí nacisté k označení nežidů. Převzali od nich i
háková kříž (znak dobra). Indové vyznávají hinduismus (brahmaismus). Obyv. se dělilo na varny, podle příslušnosti k barvě pleti. Dodnes
se zde udržuje dělení na kasty (dnešní ústava to nepřipouští). Do nejvyšší kasty patřili brahmáni (kněží). Rozdělení bylo podle
postavení a zaměstnání. Nejníže stála kasta nedotknutelných, kteří vykonávali ty nejšpinavější práce. Příslušníci jednotlivých
kast nemohli mezi sebou uzavírat sňatky a komunikovat pouze služebně (kasta-dnes uzavřená spol.). Vdovy byly upalovány spolu se zesnulými
manžely. Posvátná zvířata-krávy, opice, krysy. Věří v převtělování duší, neboť duše zesnulého se může převtělit , jestliže
žil spořádaně do přísl. kasty a naopak až do zvířete. Z Indie pochází budhistické učení, které dnes není v I. příliš
rozšířeno. Budha byl indický kníže 6.st.př.n.l. (ind. Knížata=rádžové).
ČÍNA: I zde se rozvíjí
závlahová civilizace. Pěstuje se zejména rýže, moruše. 1.stát zde vznikl v 2.tis.př.n.l. na dolním toku Chuang-Che. Státy mezi sebou
zápasily. Ve 3.tis.př.n.l. vznikl jednotný stát. Proti loupeživým kočovníkům ze severu vystavěli Velkou čínskou zeď. Rozsah je takový,
že je to 1. viditelná stavba z vesmíru. Číňané svou zemi nazývali Říše středu a domnívali se, že jejich země a oni jako její obyv.
stojí nad ostatními barbarskými národy. Tyto starobylé city byly využity i v novější době komunistické diktatury. Ve 3.st.př.n.l. začaly
v Č. vznikat feudální státy. Čína má prvenství ve výrobě papíru, hedvábí, střelného prachu. Většina Č. vyznává buddhismus. Na
severozápadě Č. žili ještě v 1.tis.př.n.l. běloši.
ASÝRIE: Tato říše vznikla poč.2.tis.př.n.l. na
horním toku Tigridu. Rozšiřovala se postupně. Asyřané velmi krutým způsobem vyvražďovali obyv., dělali z nich otroky nebo je hromadně
přesidlovali. V 9.st.př.n.l. ovládli Asyřané Mezopotámii, Palestinu, Egypt. V 7.st.př.n.l. se říše rozpadla.
PERSIE: Irán-povrch této země je převážně hornatý, závlahové hospodářství bylo možné pouze v údolích, jinde
se převážně kočovnicky pásli dobytek. V horách byl dostatek kov. rud. Z kmenů vznikaly kmenové svazy a z nich vznikl stát. V 6.st.
vznikla velká Perská říše, která sahala od Indie po Řecko, do Egypta. Průniku Peršanů do Evropy zabránili Řekové. Národy a kmeny
v Persii byly na rozdílném stupni vývoje, mluvili různými jazyky, vyznávali různá náboženství, a proto tato říše tvořila nesourodý
celek. Vládnoucí Peršané tolerovali kulturní odlišnosti neperských národů. V této veliké říši bylo org. spojení. Jezdci, kteří
přesedávali z koně na koně ve výměnných stanicích. Tato říše podlehla ve 4.st.př.n.l. makedonsko-řeckým dobyvatelům.
CHETITÉ: Označovali se také jako obyvatelé Malé Asie, hovořící indoevropským jazykem. Jejich stát je znám
z poč.2.tis.př.n.l. Chetité byli nejstarší uživatelé Fe a jejich panovníci měli značně omezenou moc. Jejich říše zanikla na přelomu
12. – 13.st. pod náporem mořských národů.
FÉNICIE: Dnešní Libanon, žili v malých městských
státech, které vznikaly v 2.ti.př.n.l. a v 1.tis.př.n.l. se stali nejlepšími námořníky Středomoří. Zakládali kolonie v severní Africe
. Kartágo (dnešní Tunis). Obeplouvali Afriku, obchodovali s britskými ostrovy. Dobře šel na odbyt speciální fénický výrobek – nachové
barvivo, vyráběné z mořských plžů, lovených otroky. Ti prac. jako veslaři ba lodích, jejich hlavním božstvem byl Baal.
IZRAEL: Oblast Palestiny byla osídlena převážně pasteveckými kmeny. Podle legendy (egypt. prameny se o tom nezmiňují)
odešli Židé z Egypta pod vedením Mojžíše a po vyvraždění velké části obyvatelstva se usadili v této oblasti. Na přelomu 2. a 1.tis.
zde vznikl jednotný stát. Vynikl v něm král David a jeho syn Šalomoun, který proslul svou moudrostí. Potom se stát rozpadl na Samaří a
Judsko. Tyto státy se staly kořistí cizích dobyvatelů, ti přesídlili židovské obyvatelstvo, které se mohlo vrátit z tzv. babylonského
zajetí až po ovládnutí Mezopotámie Peršany.
KRÉTA: Byla to křižovatka námořních cest. Obyv. se živilo
rybolovem, zemědělstvím a námoř. obchody. Bájný král se jmenoval Mínos a stát vznikl na K. poč.2.tis.př.n.l. Kréťané stavili rozsáhlé
paláce, ale v 2.pol.2.tis. krétská civilizace zaniká. Snad byla zničena rozsáhlým zemětřesením.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta