Revoluční rok 1848
Habsburská monarchie byla v 19. století směsicí zemí, národů, tradic, nestejné ekonomické a kulturní úrovně. Existovala
tu komplikovaná národnostní situace, nevyskytoval se státní patriotismus, maximálně jen patriotismus zemský. Pojítkem národů byla
tradiční věrnost dynastii a jakási setrvačnost. Obecně se Rakousko-Uhersko pokládalo za nejzaostalejší a nejreakčnější říši a režim.
Čechy a Morava měly sice formální nezávislost, ale monarchie byl řízena centrálně.
V řízení státu se uplatňoval tzv.
Františkovsko-Metternichovský absolutismus, reprezentovaný panovníkem Františkem I. a knížetem Klementem Václavem
Metternichem (od roku 1809 stál v čele rakouské zahraniční politiky, 1810-1848 státním kancléřem). Oba se snažili udržet integritu Rakouska
a mírový stav, odmítali revoluci i jakékoliv jiné změny. Stavěli se proti reformám, preferovali neměnnost. Prevencí proti revoluci jim byla
kontrola veřejného i soukromého života. Rozmáhalo se působení tajné policie, kontrolovala se korespondence, vše podléhalo cenzuře, vyrojili
se udavači, byl zřízen Policejní a cenzurní dvorský úřad. Úspěšně se dařilo byrokracii, naopak úroveň vzdělání upadala. Šířila se
proto obecná nespokojenost.
V letech 1835-1848 je u moci mírně mentálně narušený Ferdinand I. Dobrotivý. Proto se
zřizuje Státní rada, která za něj vládne a jejímiž členy jsou arcivévoda Ludvík, arcivévoda František, kníže Metternich a hrabě
František Antonín Kolovrat. Osobní rivalita zapříčinila nízkou efektivitu rady, úroveň státu i vlády upadala, rozmáhala se korupce.
Dne 13. března 1848 nespokojenost obyvatel přerostla v první povstání, ve Vídni vytvořili studenti Národní gardy a požadovali
odstoupení Metternicha a vydání zbraní. Císař v reakci na to slibuje základní liberální reformy. Dne 15.3. je vydáno konstituční
prohlášení, z dvorských úřadů se stávají ministerstva, Metternich podává demisi a prchá do Londýna. Na jeho místo nastupuje Kolovrat,
vůdčí osobností nové vlády je Franz von Pillersdorf. Vláda musí řešit svůj vztah k Německu a Itálii, problémy v Uhrách, nacionální
problémy, liberální požadavky, státoprávní otázky i vypořádat se s radikalizací a politickou nezkušeností obyvatelstva.
V Budapešti vypukla revoluce v čele s Lajosem Batthyánym, byla zrušena cenzura, vyhlášena amnestie, vytvořeny gardy a zrušena
robota. V Rakousku bylo zřízeno zvláštní odpovědné ministerstvo pro Uhry. Dne 25. dubna byla vyhlášena Pillersdorfova ústava, která platila
pro Rakousko a české země. Byla centralistická, rozdělovala Říšský sněm na dvě komory – horní komoru tvořili velkostatkáři a
senátoři jmenovaní císařem, do dolní komory platil vysoký daňový cenzus, což vedlo k nespokojenosti mezi lidem. Ve výkonné moci má
císař právo veta.
Odpor k nové ústavě vedl k dalšímu povstání. Císařský dvůr utíká před vídeňskými
povstalci do Innsbrucku. Je vydán upravený volební řád, který v podstatě vyhlašuje všeobecné volební právo. Moc přejímá Bezpečnostní
výbor, Pillersdorfova vláda padla po vydání dekretu o uzavření univerzit. Novou vládu vede Doblhoffer, ministrem spravedlnosti se stává
Alexandr Bach.
Během zasedání Říšského sněmu se jedná o zrušení roboty (došlo k tomu v září 1848), o nové
ústavě, rozpory se objevují v názorech na Maďarsko. Zatímco němečtí liberálové cítí sympatie k maďarským revolucionářům, tak
Slované mají strach z maďarizace slovanských národů v Uhrách. Maďaři žádají sněm o ochranu proti Jelačičovi, Slované se na sněmu
proti tomu postaví a zmaří naděje Maďarů. V říjnu jsou Maďaři u Schwechatu poraženi Windischgrätzem.
V říjnu začíná ve
Vídni další povstání, které protestuje proti postupu v Uhrách. Dav oběsí ministra války Latoura na lucerně. Ve Vídni je nebezpečno, dvůr
se proto přesouvá do Olomouce. Vídeň obléhají Jelačič s Windischgrätzem, 29.10. se jim podaří Vídeň obsadit, Vídeň kapituluje a opět
tu vlaje císařská vlajka. Nastupuje reakce ztělesněná ministerským předsedou Felixem Schwartzenbergem. Říšský sněm se stěhuje do
Kroměříže.
Připravuje se ústava inspirovaná francouzským a americkým liberalismem. Císař Ferdinand abdikuje,
střídá ho František Josef I., který nezatížený sliby opět nastoluje absolutismus. V březnu 1849 vyhlašuje Schwartzenberg jménem Františka
Josefa I. tzv. Stadionovu ústavu. Je oktrojovaná, tzn. vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského orgánu. V ústavě se
důsledně aplikuje centralismus, posiluje moc panovníka (dává mu provizorní zákonodárnou moc) a uzákoňuje se vysoký volební cenzus. Ústava
naštěstí nikdy prakticky nevejde v platnost a je zrušena Silvestrovskými patenty (1851).
Poslední těžiště revoluce
spočívá v Uhrách. Vůdci Kossuth a Batthyány bojují proti císařské armádě. Po střídavých úspěších dochází Maďarům dech
a jsou několikrát poraženi. Nemaďarské národy nechtějí spolupracovat, zákon o zrovnoprávnění všech národů v Uhrách přichází pozdě,
nemaďarské obyvatelstvo už je na straně císaře. Po prohrách u Komárna a Temešváru přichází maďarská kapitulace u Villágoše,
následují represe.
Výsledkem revoluce pro Rakousko je konec roboty a konec vrchnostenství – úředníci jsou placení státem. Dílčí
ústavní svobody jsou však postupně omezovány a obnovuje se absolutistický způsob vlády.
Zajímavého spádu nabíraly
události v Čechách. Dne 11.3. 1848 se uskutečnila veřejná schůze občanů ve Svatováclavských lázních. Vzniká Svatováclavský
výbor, který zasílá petici císaři – požaduje zrovnoprávnění češtiny s němčinou, upevnění jednoty zemí koruny české, samosprávu,
veřejné soudní jednání, úpravu poddanství apod. Odpověď na petici je váhavá a vyvolává zklamání. Radikální složka obyvatel prosadí
další petici císaři, která usiluje o vlastní úřady, zastupitelský orgán atd. Dne 8. dubna císař v tzv. Kabinetním listu potvrzuje
přijetí většiny požadavků.
Spolek Němců z Čech, Moravy a Slezska se proti Kabinetnímu listu ohradil. V téže
době je František Palacký pozván na frankfurtský sněm. Řešil se poměr Čechů k německé národní a státní jednotě, přijetím pozvání
by Palacký vlastně manifestoval český souhlas se začleněním do Německa. Palacký odmítá veřejným dopisem – v úvodu zdvořile děkuje za
důvěru, má Němce rád, chápe jejich snahy, ale necítí se být Němcem, je Čechem rodu slovanského. Odmítá republiku, líbí se mu
federalizovaná monarchie, která by představovala obranný val proti jiným říším. Připojení Rakouska k Německu by považoval za sebevraždu,
doporučuje spíše připojit Německo k Rakousku, ale to by se Němcům asi nelíbilo. Tudíž ideálním by bylo rovnocenné partnerství.
Dne
10.4.1848 vzniká v Praze politický orgán – Národní výbor. Jeho sto členů tvoří příslušníci Petičního výboru, Svatováclavského
výboru a členové guberniální komise. Němci na protest proti Palackého dopisu vystupují z Národního výboru a zakládají německý
konstituční spolek. Prvního května je odvolán místodržící Stadion a nahrazuje ho liberál Leo Thun. Připravuje se samostatná česká
vláda, liberálové ji vítají, radikálové naopak odmítají.
Mezi 31.5. a 12.6. se uskutečnil Slovanský sjezd. Tuto protiváhu
frankfurtského sněmu tvořili zástupci Slovanů z Rakouska: sekce česko-slovenská, polsko-rusínská a jihoslovanská. Účastníci chtěli
spravedlivé a federalizované Rakousko s národním sněmem a vydali Manifest Slovanů evropským národům. Konec sjezdu nastal také kvůli
počínajícím svatodušním bouřím.
Po mši na Koňském (Václavském) náměstí proudí Prahou davy lidí. U
Prašné brány se střetávají s vojskem, staví se barikády, bouřím velí mladý J.V.Frič. Je zastřelena Windischgrätzova žena Marie
Eleonora. Windischgrätz postupně nabývá převahy, ovládá komunikace a dělostřelci bombardují město z Petřína a z Letné. Dne 17.6. Praha
kapituluje, ještě měsíc pak trvá stav obležení nad Prahou. Bouře se staly záminkou pro protičeské zákroky: Národní výbor byl zrušen,
ozbrojený sbor Svornost rozpuštěn. Čeští liberálové se postavili proti svatodušním bouřím, protože naděje na vládu a sněm pohasly.
Radikálové vyvedli ještě jeden kousek – tzv. májové spiknutí. Diletantsky připravovali rozsáhlý převrat, ale
byli odhaleni policií. V květnu 1849 byli všichni radikálové zatčeni a byl na ně uvalen trest smrti (Sabina, Sladkovský). Později se trest
změnil na doživotní žalář, v 60. letech pak přišla amnestie. Ostatní činitelé se postupně odmlčovali a rezignovali.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta