Dějiny zemí koruny české

Historické prameny připomínají, že ještě před utvořením českého státu se na jeho území rozkládala říše , v jejím čele stanul v roce 624 franský kupec Samo . Tato říše svaz zahrnovala nynější Čechy, Moravu, části Slovenska a zřejmě i Bavorska. Tak zvaná „Sámova říše“ se po Sámově smrti někdy v letech 658 - 659 rozpadl. Zakladatelem další říše se stal moravský kníže Mojmír I. Mocenské jádro Mojmírova státního útvaru leželo v jihomoravských úvalech a dostalo název Velkomoravská říše. Vznik se datuje kolem roku 830. V roce 863 přišli na území Velké Moravy vzdělaní bratři Konstantin a Metoděj, aby zde hlásali křesťanskou víru. Konstantin sestavil dokonce pro Slovany zvláštní písmo - hlaholici. Za vlády knížete Svatopluka se říše rozšířila o Nitransko, Čechy, Slezsko, Lužici a Panonii. Kolem roku 907 pak došlo ke zpustošení Velké Moravy kočovnými Maďary a po té se Velkomoravská říše definitivně rozpadla.

Dědicem této vyspělé kultury se stal český stát zformovaný v samém závěru 9. století. Základy k němu položil kníže Bořivoj I. Ten také přemístil knížecí sídlo z Levého Hradce na strategicky výhodnější pražské hradiště. Jeho syn Spytihněv I. se vymanil ze závislosti na moravských knížatech a stal se vazalem východofranského panovníka Arnulfa. Tím rozhodl , že se české teritorium kulturně i politicky přimkne k civilizaci latinského západu a opustí slovanskou liturgii podporovanou Byzancí. Po celé 10. a velkou část 11. století obě kultury, latinská i staroslověnská, působily v českém státě vedle sebe. Bylo však jen otázkou času, kdy se latinská kultura plně prosadí. Od dob bájného Bořivoje se na českém stolci až do roku 1310 střídali více či méně úspěšní panovníci přemyslovského rodu. Za zmínku jistě stojí bratři Václav a Boleslav I. , kdy poté, co Boleslav zavraždil svého bratra ,byl Václav prohlášen koncem 10. století za svatého. Přemyslovci nabyli v Čechách vládní monopol , když v září 995 nechal Boleslav II. vyvraždit poslední vlivný stavovský rod Slavníkovců. Český stát byl v těch dobách poměrně nevýznamný stát uprostřed Evropy, jehož území zahrnovalo pouze české knížectví, obklopen mocenskými velmocemi jako například Římskou říší, Uhrami Rakouskem a Polskem.V 11. století se stalo dokonce součástí velkého komplexu Římské říše, ale přesto si vždy udržel určitou nezávislost.

K velikému rozmachu Českého státu došlo až za vlády Přemysla Otakara I., který se dokázal vymanit ze závislosti na římských provinciích. Též si vydobyl titul českého krále, nejprve na Filipu Švábském, později si nechal titul potvrdit Otou IV. Roku 1212 byla potvrzena dědičnost tohoto titulu v českých zemích a to listinou nám dobře známou pod označením Zlatá bula sicilská. Ta též vymezovala vztahy mezi českým vládcem a panovníkem Svaté říše římské. Otakar I. byl též zdatný válečník. Na sklonku svého života vpadl do Rakous a předurčil tak na několik desetiletí směr mocenské expanze českého státu. Za vlády jeho syna Václava I. doháněly české země v hospodářské i kulturní sféře zpoždění za vyspělejšími oblastmi západní a jižní Evropy, byla zakládána nová města a došlo k rozvoji venkova.

Dalším panovníkem, který usedl na český trůn, byl Václavův syn Přemysl Otakar II. Ten se dostal k moci ve chvíli, kdy Svatá říše římská právě procházela krizovým obdobím tzv. interregna ( mezivládí 1250-1273 ) a již neměla takovou moc jako předtím.Vlastně celá tehdejší Evropa byla rozdrobena na různá malá knížectví a hrabství. Tohoto faktu dokázal Otakar II. chytře využít a jakožto vládce v té době jednoho z nevíce zkonsolidovaného státu v Evropě započal expansní politiku, jejímž výsledkem bylo podrobení Rakouska, Štýrska, Korutan a Kraňska. Přemysl Otakar II. byl neohrožený vojevůdce a byl nazýván „král železný a zlatý“. Přestože nikdy nedosáhl římské koruny, byl to jeden z nejvýznamnějších českých panovníků. Poté co zemřel roku 1278 v bitvě na Moravském poli, v úspěšné politice svého otce pokračoval Václav II. a na sklonku svého života získal uherskou korunu. Po jeho smrti nastoupil na trůn poslední z rodu Přemyslovců Václav III. Byl zavražděn v Olomouci a tím vymřel v mužské linii přemyslovský rod vládnoucí v Čechách více než 400 let. Poté se ujaly vlády na krátkou dobu Rudolf Habsburský a Jindřich Korutanský. Ti ovšem nevládli dostatetečně rázně a proto si česká šlechta vybrala za dalšího panovníka, Jana Lucemburského,který byl synem římského císaře. Ten se však stále více dostával do konfliktů s českou šlechtou až nakonec úplně rezignoval na vnitřní dění v Čechách. Často pobýval ve Francii a Lucembursku a svojí účastí na tehdejších evropských konfliktech byl nazýván „král cizinec“. Přispěl ke zvýšení prestiže českého státu na mezinárodním poli. Svými diplomatickými schopnostmi se zasloužil o rozšíření jeho teritoria. Ke Koruně české postupně připojil Horní Lužici, Chebsko a řadu slezských vévodství. Padl 26. 8. 1346 v bitvě u Kresčaku. Jeho synem a nástupcem se stal Karel IV Původně se jmenoval Václav po českém patronovi. Jméno Karel obdržel při biřmování ve Francii, kde pobýval jako chlapec, aby získal náležité vzdělání a rozhled. Když se po deseti letech vrátil do Čech, mluvil francouzsky, italsky latinsky a německy. Nesporně patřil k nejvzdělanějším panovníkům evropského středověku. Brzy po svém příchodu se u české šlechty dočkal neobyčejné obliby. Od roku 1334 byl moravský markrabětem, od 1341 byl mladším králem a o tři roky později se spolu s otcem zasloužil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Na místě románské baziliky sv. Víta začala vyrůstat gotická katedrála podle projektů i Matyáše z Arrasu a posléze Petra Parléře. Několik týdnů pře bitvou u Kresčaku, 11.7.1346 , byl Karel zvolen římským králem jako protikandidát Ludvíka Bavora.

Po Janově smrti se automaticky stal českým panovníkem. Pro pražský korunovační ceremoniál přikázal vytvořit novou honosnou korunu, zvanou svatováclavská. Když Ludvík Bavor náhle zemřel a Karel se v Říši prosadil jako všemi respektovaný panovník, počal z Prahy systemetidky budovat politické a kulturní centrum západního křesťanstva. Svědčí o tom založení pražské university a Nového Města pražského, které podstatně rozšířilo plochu hlavního města království. Nechal postavit i hrad Karlštejn, v jehož nejvýznamnější prostoře, kapli sv. Kříže, střežila obrazová galerie 129 světců , symbolizujících nebeské vojsko, říšské korunovační klenoty. V roce 1348, kdy došlo k těmto zakládacím aktům, vytvořil Karel z českého soustátí útvar , zvaný Země koruny české. Vedle Českého království a Moravského markrabství sem náležela též slezská vévodství , Horní a od roku 1368 i Dolní Lužice a od roku 1373 také Braniborsko. Poměr Českého království k Svaté říši římské zpřesnil ve Zlaté bule, již vydal brzy poté,co se stal římským císařem. Karel IV. byl vůbec prvním českým panovníkem, který dosáhl důstojenství krále a posléze císaře Svaté říše římské. Na zvelebování Prahy dbal i nadále, což dokládá stavba Kamenného mostu, nahradivšího starší most Juditin, založení kláštera Na Slovanech či zdokonalení pražského opevnění včetně stavby tzv. Hladové zdi. Nejslavnější panovník českých dějin zemřel zřejmě v důsledku zánětu plic. Ve svém životě byl čtyřikrát ženat (Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta Pomořanská). Poslední manželka, pověstná svou silou, jej přečkala. Po Karlově smrti se ujal trůnu jeho syn Václav IV. ( 1361 -1419 ) , který se státnickým povinnostem věnoval jen s nelibostí. V Čechách vypukla epidemie moru a kvetoucí země se ocitla v krizi. Roku 1400 byl Václav sesazen z římského trůnu. Poté co 30. 7. proběhla 1. pražská defenestrace rozčilený Václav brzy podlehl záchvatu mrtvice. Jeho bratr Zikmund Lucemburský zdědil po svém otci diplomatické nadání, přesto se dostal do konfliktu s Husity, kteří mu neprávem vyčítali podíl na upálení Jana Husa. Roku 1420 se Zikmund utkal s husity na vrchu Vítkov ale tehdy ještě prohrál. Definitivního vítězství se dočkal v bitvě u Lipan ( 1434 ). Panovník zemřel roku 1437.

Roku 1437 byl na českého krále korunován zeť Zikmunda L. Albrecht II. Habsburský. Proti Albrechtovi vzniklo spiknutí, které ale bylo potlačeno. Při návratu z vojenského tažení dostal úplavici, které podlehl.
1437 byla doba bezvládí hejtmanem 4 krajů východních Čech se stal Hynek Ptáček z Pirkštejna. 1452-1453 se stal správcem Království českého Jiří z Poděbrad. Po korunovaci Ladislava Pohrobka roku 1444, syna Albrechta II., se postavení Jiřího z Poděbrad nezměnilo, protože zůstal i nadále správcem Království českého. Král zemřel v 17 letech před svatbou s francouzskou princeznou Magdalenou. 1458-1471 oficiálně vládl Jiří z Poděbrad, který byl r. 1458 korunován na českého krále.Roku 1469 byl v Olomouci zvolen kat. šlechtou zeť Jiřího z Poděbrad Matyáš Korvín českým králem. Český snem odmítl Matyáše a za Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagelonského.

Roku 1471 byl na č. krále korunován Vladislav II. Jagellonský. Panská jednota však stále uznávala za č. krále Matyáše Korvína. Roku 1479 bylo v Olomouci vyhlášeno příměří a oba panovníci směli užívat titulu č. král. Vladislav však vládl v Čechách a Matyáš na Moravě, ve Slezsku a v Lužici. Po smrti Matyáše r.1490, byla opět Česká koruna sjednocena. R. 1509 proběhla korunovace syna Ludvíka na českého krále.R. 1515 uzavřel Vladislav smlouvu o nástupnictví s Habsburky. 1516-1526 vládl Ludvík Jagellonský. nejprve vládl s pomocí regenta, pán z Rožmitálu. R. 1526 vytáhl v čele armády proti tureckému vpádu do uher. jeho oddíly utrpěly od Turků těžkou porážku a dvacetiletý král zahynul při útěku.

Novým vládcem zvolil zemský sněm rak. arcivévodu Ferdinanda I. Habsburského, který poté získal i korunu uherskou. Od této chvíle nastala 400letá vláda Habsburků. 1527 byl Ferdinand korunován českým králem, téhož roku byly zřízeny centrální dvorské úřady ve Vídni, kterým byla podřízena česká komora v Praze. 1564-1576 panoval Maxmilián II. Byl to panovník mírný a snášenlivý, r.1575 schválil českou konfesi - dohodu českých nekatolíků o věcech náboženských. 1576-1611 vládl Rudolf II., který si za své sídlo zvolil Prahu a jeho dvůr se stal centrem evropské vědy a umění. Vydal Rudolfův majestát, potvrzující českou konfesi. Roku 1611 se zřekl české koruny a ponechal si pouze titul císaře Svaté říše římské a nato brzy zemřel.
Léta páně 1611 nastoupil na trůn Matyáš. Snažil se zabránit srážkám s českými stavy. Roku 1618 začalo pražskou defenestrací stavovské povstání, které zahájilo třicetiletou válku. 1619-1620, necelé dva roky vládl Friedrich Falcký, zimní král. Konec jeho vlády vyvrcholil 8. listopadu 1620 bitvou na Bílé hoře. Po porážce českých stavů se Friedrich Falcký uchýlil do Slezska a poté utekl do Nizozemí. Do své smrti roku1623 se považoval za českého krále, ale do Čech se již nikdy nevrátil. 1620 země Koruny České opět připadly císaři a vlády se ujal Ferdinand II.  21. září 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 vůdců českého stavovského povstání. Za jediné povolené, bylo vyhlášeno katolické vyznání. V důsledku toho opustily vlast desetitisíce lidí. Roku 1635 prodal obě Lužice Sasku.

1637-1657 panoval Ferdinand III. Podepsání vestfálského míru znemožnilo Habsburkům ovládnout Evropu. Roku 1646 byl korunován císařův syn Ferdinand IV., ten však roku 1654 předčasně zemřel. Od roku 1657 vládl Leopold I., panovnické moc neustále rostla k absolutismu a k centralizaci všech zemí. Roku 1679-1680 proběhlo povstání selského lidu, které přerostlo v otevřený boj. Byl vydán mandát, který rušil poddanská práva z roku 1618. 28. června 1680 byl vydán robotní patent Leopolda I. Roku 1679-80 byla morová epidemie v českých zemích. Roku 1700-14 byla válka o dědictví španělské a Habsburská monarchie se stala evropskou velmocí. Roku 1705-14 byla provedena sochařská výzdoba Karlova mostu. Za Josefa I. měl velký vliv Evžen Savojský, který vytlačil Turky z Uherské nížiny. V Českém království vznikla r. 1710 komise pro revizi Obnoveného zřízení zemského. Předčasná císařova smrt však tyto plány ukončila.

1711-1740 panoval Karel VI., který prosadil nové patenty proti nekatolíkům a přísnou cenzuru knih. Uzavřel mír s Francií a vzdal se španělského dědictví. Vyhlásil pragmatickou sankci - nedílnost habsburské monarchie a nástupnictví habsburských dcer. Roku 1713-14 byla poslední morová epidemie v Čechách a na Moravě. Roku 1719 začaly vycházet první české Poštovní noviny. Pragmatická sankce nezabránila však válce o rakouské dědictví po smrti Karla IV.  1740-1780 celých čtyřicet let vládla Marie Terezie, první žena na habsburském trůnu. Roku 1740-1748 proběhla válka o rakouské dědictví. Marie Terezie musela hájit trůn proti zemím, které neuznaly její dědické nároky. Ve válce ztratila Kladsko a Slezsko, které připadly Prusku. Přijala osvícenství a zdůrazňovala úlohu lidského rozumu. Udělala převratné změny v školství, soudnictví, oblasti státní správy, vojenství a finanční sféře. Roku 1771-72 propukl v českých zemích hladomor a asi 1/10 obyvatelstva zemřela.
1741 se Karel Albrecht prohlásil v Praze českým králem a odebral se zpět do Říše. Roku 1742 byl zvolen římským císařem jako Karel VII. Roku 1743 ztratil svůj vliv na Čechy, Marie Terezie byla v Praze korunována za českou královnu a většina české šlechty se k nové panovnici přihlásila.

1780-1790 deset let trvalo období panování Josefa II. Pokračoval v reformní vládě své matky. 17. října 1781 vydal toleranční patent - rovnost vyznání katolického, augšpurského, helvétského a pravoslavného. Katolická církev má však i nadále výsadní postavení v církevní správě a školství - poněmčování škol. 1. listopadu 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví. Nenechal se korunovat v Čechách ani v Uhrách. Rád cestoval po svých zemích, vystupoval pod cizím jménem, hrabě Falkenstein. Po Josefově smrti se ujal vlády jeho bratr Leopold II. Sdílel přibližně stejné názory jako jeho bratr. Roku 1791 se, v Praze, konala první výstava průmyslových výrobků v Evropě. Roku 1792 byla podepsána spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Pruskem proti revoluční Francii.

V letech 1792-1835 vládl František I., který zbrzdil vývoj habsburské monarchie a posílil absolutistickou moc panovníka. Jeho panování bylo poznamenáno válkami s revoluční a napoleonskou Francií. Ve Francii viděl nebezpečí pro habsburskou monarchii, už protože se rozpadla Svatá říše římská. Roku 1805 bylo Rakousko spolu s Ruskem poraženo Napoleonem v bitvě tří císařů u Slavkova. Roku 1813 vznikla koalice Rakouska Ruska a Pruska, aby porazila Napoleonova vojska v bitvě národů u Lipska. Vrchním velitelem spojeneckých vojsk byl český pán, maršál kníže Schwarzenberg a bitevní plán vypracoval šéf jeho štábu Jan Josef Radecký. Roku 1815 vznikla Svatá aliance, která měla ochránit Evropu od opakování revolučních událostí. Znovu se upevnil absolutismus, reprezentovaný osobou kancléře Clemense Wenzela Lothara Metternicha. 15. dubna 1818 bylo založeno Národní museum v Praze. Roku 1825 Spořitelna česká, r. 1827 Česká vzájemná pojišťovna, r. 1828 Vítkovické železárny a r. 1831 Matice česká. 21. prosince zazněla poprvé píseň „Kde domov můj“.

Od roku 1835-1848 vládl podle jména Ferdinand V. , ve skutečnosti však vládl Clemens Wenzel Lothar Metternich, Franz Anton Kolowrat a arcivévoda Ludvík. Češi si k slabomyslnému panovníkovi vytvořil celkem kladný vztah, protože byl poslední panovník, který se nechal korunovat na českého krále. Roku 1835-39 Josef Jungmann vydává svůj pětidílný Slovník česko - německý. Roku 1836 vydal K. H. Mácha vydal báseň Máj, ve Vítkovicích byla otevřena první koksová vysoká pec v celé Rakouské monarchii. Návrh petice pro císaře požadující rovnoprávnost Čechů a Němců. Roku 1836-47 stavba Severní dráhy Ferdinandovy, r. 1840 byl první veřejný český ples, r. 1841 byl na vodu v Karlíně spuštěn první kolesový parník Bohemia, r. 1842 byl založen v Plzni Měšťanský pivovar ( Prazdroj), r. 1846 otevřena Měšťanská beseda v Praze, r. 1848 založen politický spolek Lípa slovanská, vyšlo první číslo Pražského večerního listu, F. Palacký vydává v českém překladu Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě.

1848 až 1916 vládl synovec Ferdinanda František Josef I. Nástup mladého panovníka znamenal posílení absolutismu. František Josef I. stavěl nade vše dynastické zájmy Habsburků a armádu, která měla zajistit monarchii místo mezi evropskými velmocemi. Těžká porážka rakouských vojsk na italských bojištích měla ze následek nejen ztrátu Lombardie, ale i dosavadní změnu polit. systému. František Josef I. vydal Říjnový dekret, v němž se zřekl absolutismu. Kvůli opačné politice než se zavázal František Josef I. ve svém Říjnovém dekretu, opustili poslanci českého sněmu říšskou radu, tato pasivní opozice trvala do r. 1879. Roku 1867 došlo k rakousko - uherskému vyrovnání. Monarchie se rozdělila na dva samostatné státy spojené osobou panovníka (spol. armáda, měna a zahraniční politika) . Vyrovnání bylo slavnostně potvrzeno korunovací Františka Josefa I. na uherského krále v červnu 8. června 1867. Roku 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu, r. 1869 byla založeny Škoda Plzeň. Roku 1870 a 71 byly vydány císařské skripta, ve kterých projevil císař ochotu nechat se korunovat na českého krále. Odmítavý postoj Němců a Maďarů zmařil rakousko - české vrovnání. Roku 1875 zemřel poslední český král Ferdinand I., který po své abdikaci dožil na Pražském hradě. Roku 1891 proběhla jubilejní zemská výstava Praze. V roce 1907 se konaly volby do říšské rady(232 Němců, 108 Čechů, 79 Poláků, 32 Ukrajinců, 24 Slovinců, 19 Italů, 13 Srbochorvatů, 5 Rumunů 4 Židé). 28. června 1914 byl spáchán atentát na následníka trůnu Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii. 28. července vyhlásilo Rakousko - Uhersko válku Srbsku. 6. července 1915 zahájil T. G. Masaryk snahy o vytvoření samostatného Československa. 21. listopadu 1916 zemřel František Josef I.

1916-1918 vládl Karel I. Vůdčími osobnostmi českého a slovenského odboje se stali T. G. Masaryk, E. Beneš a R. Štefánik. 3. září byla ustanovena prozatímní čs. vláda s T. G. Masarykem jako prezidentem. Karel I. vydal manifest proklamující federalizaci Rakouska. Prvním prezidentem Československa se stal Tomáš Gurrigue Masaryk. 28. října byl založen samostatný československý stát. 30. října přijala Slovenská národní rada přijala v Sv. Martině Deklaraci slovenského národa a tímto se přihlásili ke společnému státu Čechů a Slováků. 22. 12. 1918 se za bouřlivých ovací vrátil zpět do Prahy T. G. Masaryk. Hranice republiky byly stanoveny versailleskou smlouvou s Německem a saintgermainským mírem s Rakouskem, trianonskou smlouvou s Maďarskem, dále pak zvláštními smlouvami s Rumunskem a Polskem. Prezident Masaryk se v roce 1935 ze zdravotních důvodů vzdal prezidentské funkce a svůj život dožil na zámečku v Lánech.

Roku 1935 se podle očekávání prezidentem stal Edvard Beneš. 14. září 1937 zemřel první prezident ČSR T. G. Masaryk. V březnu 1938 zlikvidovalo Německo rakouský stát. 24. dubna vyhlásil Konrád Henlein na sjezdu SdP v K. Varech osmi bodový program žádající autonomii Sudet, dále Německo připravilo plán útoku na ČSR- Fall Grün. 22. září jmenoval Beneš novou čs. vládu v čele s armádním generálem Syrovým, 23. září byla vyhlášena mobilizace. 29. září 1938 představitelé Německa (Hitler), Itálie(Musolini), V.B. (Chemberlain) a Francie (Daladier) podepsali v Mnichově dohodu o odstoupení pohraničního území českých zemí Německu. 30. září 1938 čs. vláda přijímá mnichovskou dohodu. 5.10. 1938 abdikuje E. Beneš na svou funkci a odlétá do Anglie. 1940-1945 působil E. Beneš jako prezident v exilu
Roku 1945 se E. Beneš pokusil znovu obnovit demokratické ČSR, ale narazil na odpor Komunistické strany. 1938 se stal prezidentem protektorátu Čechy a Morava Emil Hácha, jeho moc však byla pouze formální, protože vládl zastupující říšský protektor. Hitler donutil J. Tisa vytvořit Slovenský štát, jehož prezidentem se stel právě J. Tiso. E. Hácha se snažil zachovat maximální možnou autonomii protektorátu. Od roku 1940-1945 působil E. Beneš jako prezident v exilu. 12.5. 1945 byl bez vědomí E. Beneše zatčen a zanedlouho poté zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci.

1948 vládl podle Stalinových rozkazů Klement Gottwald. Pronásledoval demokraticky smýšlející lidi a desítky poprav zůstanou navždy spojeny s jeho jménem. Nakonec podepsal rozsudek smrti nad svými spolupracovníky a přátely. Zemřel po návratu ze Stalinova pohřbu. V letech 1953-1957 vládl druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký. 1. června 1953 byla provedl měnovou reformu. 14. května vznikla Varšavská smlouva, která byla obdoba NATO. Od roku 1957 do 1968 byl prezidentem Antonín Novotný. 11. července 1960 byl přijat nový název státu na Československá socialistická republika, nový státní znak a nová ústava, z níž vyplývala vedoucí úloha KSČ ve společnosti. 22. března 1968 rezignoval A. Novotný na svou funkci.
30. března 1968 byl zvolen prezidentem Ludvík Svoboda. 21. srpna vpadlo do ČSSR 750 000 vojáků s 6 500 tanky. L. Svoboda stál v nejkomplikovanější situaci svého života, protože odmítl jmenovat sovětským připravovanou „dělnicko-rolnickou vládu“ a byl nucen jednat v Moskvě s představiteli Sovětského svazu. Dosáhl propuštění československých politiků, ale zároveň vlastně souhlasil s vstupem cizích vojsk do ČSSR. 16. ledna 1969 se v Praze na protest upálil student Jan Palach

1975-1989 bylo období vlády Gustava Husáka, který plně obnovil totalitní systém. V lednu 1977 byla zveřejněna Charta 77. V roce 1985 docházelo k pokusům o reformy, KSČ si však stále zachovávala pevný mocenský monopol. Dlouholeté politické pnutí vyústilo v listopadu 1989 v mohutné vystoupení občanů proti totalitní moci. Příčinou se stal brutální zákrok proti studentské demonstraci, pořádané 17. listopadu 1989 na Národní třídě. 10. prosince 1989 abdikoval president G. Husák. Vedoucí úloha KSČ byla zrušena.
29. prosince 1989 byl novým prezidentem zvolen Václav Havel. Název státu byl změněn na Česká a Slovenská Federativní Republika, současně došlo i k změně státních znaků a symbolů. V následujících volbách vyhrálo OF a VPN. 17. července1992 byla přijeta deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky a 20. července 1992 odstoupil Václav Havel z úřadu prezidenta ČSFR.
1992 období bez prezidenta, po připravovaném rozdělení ČSFR. 31. prosince 1992 zanikla ČSFR. 1. ledna 1993 vznikly z federativního Československa dva samostatné státy: Česká republika a Slovenská republika. 1993 23. ledna 1993 byl Václav Havel zvolen prezidentem České republiky. 7. ledna začalo kolkování federálních bankovek. 2. února 1993 proběhla inaugurace prvního českého prezidenta V. Havla ve Vladislavském sále Pražského hradu. 1. ledna 1994 se ČR stala na dva roky členem Rady bezpečnosti OSN.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta
https://www.zones.sk/studentske-prace/dejepis/2653-dejiny-zemi-koruny-ceske/