Nástup fašismu v Evropě
Úvod
Po první světové válce byla Evropa ve značně zbídačelém stavu jak ekonomicky, tak sociálně. Začala se rozmáhat
ideologická hnutí, která se soustřeďovala na odpor vůči liberalismu a zdůrazňovala nacionalistické až rasistické myšlenky. Pod vedením
Benita Mussoliniho se utvořilo nacionalistické hnutí již v r. 1919, které se záhy přeměnilo v nacionalistickou stranu, nazvanou
fašistickou (Strana Bojové svazy - italsky fascio). Tato hnutí a strany se rozrůstaly v různých evropských zemích díky nestabilitě
politické a ekonomické i v dalších zemích (Německo, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko a j.). Nebezpečí fašismu spočívalo v jeho
odmítání jiných kulturních hodnot kromě nacionálních, odvíjelo se na vůdcovství a diktatuře jedné strany a zákonitě se přeměňovalo
na totalitární státní systém pod vedením diktátora a vynucující si svou moc ozbrojenou agresívní vojenskou silou. Hospodářská
celosvětová krize v roce 1929 pomohla rozvratem ekonomické stability a jistot jak rozvoji fašismu, tak i totalitního stalinismu v bývalém
Sovětském svazu.
Osudný nástup fašismu a jeho tragické vyvrcholení - 2. světová válka
Oslabené
Německo - v Německu se rozšířil po prohrané první světové válce nacionální socialismus jako ideologický podklad hlásaný Nacionálně
demokratickou stranou Německa (NSDAP) , vedenou nepříliš bystrým desátníkem, jakýmsi Adolfem Hitlerem. Ideologie této strany byla založená
na antisemitismu (židovský národ a Židé jako základní nepřítel) spolu se šovinismem (právo nadřazeného německého národa na dobytí
životního prostoru) a na propagaci militarismu. 1923 se pokusil Hitler s Ludendorfem o puč v Mnichově. Byl však zatčen a uvězněn.
Ve vězení napsal nechvalně proslulé dílo „Mein Kampf“, v němž shrnul své radikálně šovinistické, antisemitské a rasové teze se
svými militaristicko - diktátorskými vizemi. Již v roce 1933 byl jmenován německým kancléřem. Budoval systém jedné strany, vševládný
policejní režim.1934 krvavě zlikvidoval se svými věrnými stranickou opozici (noc dlouhých nožů).
Po smrti prezidenta Hindenburga v r.
1934 sloučil prezidentské a kancléřské funkce, zrušil republiku a stal se jediným vůdcem t. zv. třetí velkoněmecké říše. 1938 se
prohlásil vrchním velitelem branné moci.
V zahraniční politice postupně bez odporu (politického appeasementu) revidoval
versailleskou mírovou smlouvu (obnova branné moci 1935, obsazení Porýní 1936, anšlus Rakouska 1938, rozbití ČSR 1938. V létě 1939 uzavřel
dvě smlouvy se Sovětským Svazem a 1. 9. 1939 napadnul Polsko, čímž rozpoutal druhou světovou válku.
Konec 2. světové
války - konec diktátorského Hitlera a konec fašismu
Hitler nastolil brutální totalitní režim a teror, mnohdy se souhlasem
části německého obyvatelstva. Zpočátku měla jeho armáda řadu vítězství, obsadil téměř celou Evropu, ale bitva o Anglii ( koncem léta
1940) a na východní frontě bitva u Stalingradu (1942-43) znamenala postupný zlom. 1944 unikl pokusu o atentát a po definitivní porážce
německé armády spáchal v Berlíně 1945 sebevraždu.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta