Předchůdci Jana Husa
Od konce 13. století se společnost v evropských zemích začala rozrůzňovat. Už feudálové se členili od nejbohatších a
mocných až k chudým a nevýznamným, na venkově taky přibývalo rozdílu v tom, který sedlák měl větší bohatství, přibývalo chudých
podruhů a chalupníků. Ve městech žili bohatí patriciové, ale přibývali drobní řemeslníci , nádeníci , služebníci, tovaryši a chudina.
V takto různorodé společnosti vznikalo mnoho rozporů a nepřátelství. Řemeslníci vystupovali častěji proti bohatým měšťanům, na
venkově někteří vladykové a zemani přepadali statky bohaté šlechty, poddaní odmítali poslušnost svým pánům, kteří jim ukládali stále
větší povinnosti.
Veškerý život ve středověku byl propojen s církví. Církevní moc se i tady projevovala mocí světskou. Struktura
církevní mocenské organizace měla dopad na společnost velice světský, od všech byly vybírány desátky, za každý obřad se platilo,
poplatků bylo mnoho jak pro chudé, tak pro bohatší. Protože si církev činila nárok na spasení člověka po smrti, obávali se jí všichni.
Někteří jí dávali část svého majetku nebo peníze, aby si získali její přízeň a „přímluvu u Boha“. Dokonce si lidé mohli od
církevních zástupců koupit potvrzení, že jsou jim některé hříchy odpuštěny (tzv. odpustky). Církev utěšeně bohatla, mnozí kněží
žili přepychovým životem. I když církev postavila mnoho kostelů, klášterů a jejich nádhernou výzdobu, přece jen se často duchovní
odkláněli od původního čistého křesťanského učení a tedy od zásad hlásaných v Bibli. Tento stav byl více a více odsuzován.
Zde se tvořily začátky pozdějšího širokého reformačního hnutí, tzv. reformace. Jejím cílem bylo odstranit
deformace v učení i praxi církve. Reformace nebyla jednotným hnutím, rozrůznila se do husitského hnutí, luterství, kalvinismu a anglikanismu
(vedle radikálního hnutí novokřtěnců). Měla předchůdce v nápravných hnutích předchozích období, která jsou nazývána
předreformačním stadiem a první reformací. I když nespokojenost lidí narůstala, skutečné začátky reformačního hnutí nastaly, když
proti praktikám církve začali kázat univerzitně vzdělaní lidé - kněží.
Jedním z prvních předchůdců reformace byl
v Anglii Jan Viklef, univerzitní doktor bohosloví. Nesouhlasil s mnohým konáním papeže a psal o tom, že se křesťané mají vrátit
k původním principům prosté církve a že by se kněží měli vzdát nároků na světskou moc a žít v chudobě. I obyčejní lidé v Anglii
mohli číst Bibli, protože ji Viklef přeložil do angličtiny. Jeho odkaz byl v Anglii potlačen, ale hluboce ovlivnil celou vzdělanou Evropu a
jeho spisy nadchly mnohé jeho následovníky. V našich zemích už za vlády Karla IV. působil kněz Jan Milíč z Kroměříže. Ten se vzdal
místa v císařské kanceláři a věnoval se kazatelské činnosti. Jeho česká kázání proti rozmařilosti bohatých a mocných měla veliký
ohlas. Jan Milíč se dokonce marně pokoušel přimět papeže ke svolání koncilu k nápravě církve.
Dalším učencem,
který vystupoval proti bohatství církve a všemu, co odporovalo biblickému výkladu, byl Matěj z Janova. Svými díly získal ohlas
mezi vzdělanými lidmi. Byl nařčen z kacířství. Vidíme tedy, že reformace narůstala velmi pozvolna a již před Janem Husem měla v naší
zemi významné zástupce. Rozšíření myšlenek prvních reformátorů připravilo půdu pro další významná období první reformace, hlavně
pro učení mistra Jana Husa.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta