Zóny pre každého študenta

Studentská revoluce v roce 1939

28. říjen 1939
Naše první demonstrace se konala na Staroměstském náměstí u historické radnice. Zpočátku byla tichá a mlčenlivá. Brzy však započal očekávaný nápor policie. Policisté se snažili vytlačit nás silou a hrozbami ze Staroměstského náměstí. Do svátečního ticha se ozívali jejich výkřiky. Po dlouhých měsících nacistické okupace zazněly poprvé projevy revolty, protifašistická hesla, volání po svobodě a samostatnosti. Byli odváženi první zatčení. Marně je demonstranti bránili. Pod tlakem jsme museli pomalu ustupovat úzkými uličkami směrem k Václavskému náměstí. Tam již byly zástupy lidí. Většina účastníků přišla s trikolórami na oděvu. "Ať žije svoboda! Ať žije samostatnost! Pryč s Němci!" ozývalo se sborově Václavským náměstím. Do této směsice výkřiků se opět mísily výzvy policistů, abychom vyklidili Václavské náměstí. Avšak zatýkání pokračovalo a odpor demonstrantů rostl. Na okraji parku Karlova náměstí prodával jakýsi děda u malého přenosného stánku trikolóry. Přiběhli k němu dva esesmani, stánek převrhli, dědu porazili na zem a nemilosrdně do něj kopali.  Zástup demonstrantů se vrhl na oba esesmany, vyrval jim z rukou zbraně a srazil je k zemi.

Při obědě v Hlávkově koleji se živě diskutovalo zda pokračovat odpoleden v demonstraci či nikoliv. Představa dalších obětí a zatčených každého děsila. Většina se však vyslovila pro pokračování v demonstracích. Jan Opletal, místopředseda studentské samosprávy, prohlásil, že účast je dobrovolná a že si myslí, že se svět musí dozvědět pravdu o tom , že český národ nesouhlasí s nacistickou okupací. Demonstrace tedy pokračovala. Na náměstí Míru byly tisíce studentů  naplněných bojovou psychózou a opojených tím, že po dlouhé době mohou vykřičet do celého světa to, co již v sobě dlouho dusili.Od kostela sv. Ludmily zaútočila proti demonstrantům na koních jízdní policie, vybavená obušky a střelnými zbraněmi. Hustý zástup lidí uhýbal před ranami směrem ke Karlovu náměstí, kde se o palác Valdek roztříštil na dva proudy. Zpěv písní a volání hesel však neustávaly, avšak tlak uvnitř masy lidí se začal stupňovat. Od Karlova náměstí po Žitné ulici postupovala proti zástupu  demonstrantů skupina esesmanů. Když se přiblížili na několik metrů, začali střilet. Bezvládná těla padala k zemi. Mezi nimi i Jan Opletal.

Na klinice byla určena diagnóza. Vnitřní poranění břicha. 4. listopadu se náhle začal Opletalův stav zhoršovat. Dne 11. listopadu v 11 hodin 45 minut Jan Opletal zemřel. Byl víc než jen student. V koleji byl u kolegů oblíben a jeho všem známý smysl pro spravedlnost byl také hlavním důvodem, pro který se stal sociálním referentem  studentské samosprávy Hlávkovy koleje. Opletal byl málomluvný, houževnatý, stále něco dělal nad něčím přemýšlel.Ve svém nitru nesl těžký a složitý rozpor: Prchnout za hranice a napomáhat osvobození své vlasti zvenčí, či zůstat a pracovat pro udržení její svébytnosti doma. Tento těžký spor však již nedořešil. Jako blesk se rozletěla zpráva o tom, že Jan Opletal již není mezi námi. Esesácká kulka a poté infekce břicha mu vzaly život. 15. listopadu se měl konat pohřeb. Studenti objednávají věnce v národních barvách, připravuje se fotografování pohřební slavnosti a když už je 14. listopadu vše připraveno, hlásí se policejní prezident. Volá telefonem ředitele koleje a předsedu samosprávy. Oba se k němu mají osobně dostavit, aby podepsali revers, že ručí za klid v den Opletalova pohřbu. Oba si jsou vědomi o vážnosti věci, přesto však podepisují.
 
15. listopad 1939
Již od rána proudí davy lidí směrem k Albertovu. Zástupci jednotlivých fakult přicházejí vzdát poslední čest hrdinovi a hora věnců stále roste. Pak zvedají nejbližší Opletalovi kamarádi rakev na ramena a nesou  ji k autu. Nastává hrobové ticho. Náhle začíná dav studentů zpívat českou hymnu. Nikým nedirigována se nese a roste, přibívá na intenzitě. Poslední slova naši hymny byly dozpívány a ta krátká pauza mezi českou a slovenskou hymnou stačí k tomu, aby si všichni uvědomili, že je zakázáno zpívat slovenskou hymnu.
Přesto je však jasně slyšet, že celé hloučky začínají zpívat Nad Tatrú sa blýská. Přidávají se další nerozhodné hlasy, chorál nabírá na síle a všechny strhuje. Zpěv ještě nedozněl a již je slyšet vtíravý zvuk sirén.Nepřehledný dav se začíná valit Prahou jako rozbouřený Pacifik. Dravý proud se nezadržitelně hrne dál na Staré Město směrem k rynku. Dav se začíná rozbíjet na malé skupinky, které se vprudkém běhu znovu spojují v kompaktní masu. Náhle se však ozval drásavý tón klaksonů policejních aut. Začala  vlastní přepadová a čistící akce. Pud sebezáchovy a možná i strach rozrušil naše řady. Všichni se začínají skrývat v domech, školách a fakultách. Část studentů však byla pochytána.

17. listopad 1939
Adolf Hitler nařídil uzavřít české školy a univerzity po dobu 3 leta a vydal směrnici o popravě tří studentských předáků za každého Němce zraněného při pražských demonstracích z předchozích dnů. Po návratu K. H. Franka a dalších představitelů okupační moci z Berlína bylo provedení tohoto brutálního zákroku urychleně připraveno na poradě velitelů bezpečnostních a policejních složek v sídle gestapa v Petschkově paláci. 17. listopadu v rozmezí 3.30 do 7.45 hodin přepadlo gestapo,jednotkami SS a ochranné policie, 6 největších studentských kolejí v Praze. Přítomní studenti byli pozatýkáni, někteří převezeni do věznice, naprostá většina dopravena do ruzyňských kasáren. Po propuštění všech zahraničních studentů a mladších 20 let bylo odtud 18.11
téměř 1000 českých vysokoškoláků posláno do koncentračního tábora- Sachsenhausenu. 17.11 došlo v jízdárně ruzyňských kasáren k popravě 9 funkcionářů studentských spolků v Praze( J. Adamec, J. Černý, M. Frauwirth, dr. J.Klíma, B. Koula, dr. J. Matoušek, dr. F. Skorkovský, V. Šafránek). Na území bylo uzavřeno 10 vysokých škol a samostatných fakult (Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, České vysoké učení technické v Praze, Česká vysoká škola technická v Brně, Vysoká škola zemědělská v Brně, Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoká škola báňská v Příbrami, Cyrilo- metodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci, Husova evangelická bohoslovecká fakulta v Praze). Od počátku bylo zřejmé, že původně na 3 roky zavřené školy nacisti již nikdy neotevřou. Jejich budovy, stejně jako objekty kolejí, okupanti zabrali s veškerým inventářem i majetkem a přeměnili je v kasárny, úřady okupačních orgánů, vězení, některé přidělili německým vysokým školám apod. Tato perzekuční akce nacistů proti českýmu školství byla současně úderem proti české kultuře a českému národu vůbec a jako součást germanizačních opatření i názorným příkladem řešení "českého problému " v nacistickém duchu. Represe proti českým vysokoškolákům  vyvolaly pobouření v celém světě: již v r. 1941 byl na manifestaci solidarity s čs. studentstvem v Londýně 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.
Zones.sk – Najväčší študentský portál
https://www.zones.sk/studentske-prace/dejepis/2702-studentska-revoluce-v-roce-1939/