Husitství, husitská revoluce a její dozvuky v Čechách

od poloviny 14.století – krize středověké společnosti
-  zhoršení sociálních poměrů poddaných, morové epidemie, prohlubování sociální diferenciace - všeobecná nespokojenost
- v krizových jevech spatřovali lidé boží hněv a trest za porušování božího zákona
-  podle jejich mínění úpadek zavinila především církev, která si libovala v bohatství a přepychu, zasahovala do světské politiky a opustila své prvotní poslání
-  církev je nejbohatším vlastníkem půdy, bohatne díky pravidelným poplatkům – desátky, prodávání odpustků, obchoduje s náboženskými úkony, obřady a úřady (svatokupectví)
- kritika církve od učenců nebo kazatelů - úsilí o nápravu = reformátoři
 
v Čechách skupina mistrů na pražské univerzitě
Husovi předchůdci: (už za Karla IV.)
-  Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Tomáš Štítný ze Štítného, Jakoubek ze Stříbra
 
Jan Hus
-  vůdce reformní skupiny, rektor pražské univerzity
-  oblíbeným kazatelem v Betlémské kapli
-  program: respektování Božího zákona, křesťanský způsob života, odstranění existujících zlořádů
 
-  vliv na Václava IV. – (němečtí pedagogové na univerzitě s Husovou skupinou nesouhlasili) - vydán Dekret kutnohorský (1409) – počeštění pražské univerzity (upravil počet hlasů 3:1 ve prospěch Čechů)
 
-  Hus pak vystoupil proti prodeji odpustků, za to dán papežem do klatby, nad Prahou vyhlášen interdikt (zákaz vykonávání církevních obřadů) dokud bude Hus ve městě - odjel a kázal někde ve vidlákově
-  1414 ho římský král Zikmund pozval do Kostnice na církevní koncil, Hus doufal že je tam přesvědčí o správnosti svého pojetí (Zikmund mu ochranným listem (glejtem) zaručil bezpečnost), brzo byl ale zatčen a když odmítl odvolat své učení, nechali ho uhořet jako kacíře 6.7.1415 – popel hodili do Rýna
 
Husova smrt byla signálem k odporu v Čechách (brána jeho přívrženci jako mučednická)
-  vyhrotilo se napětí mezi husitskou a katolickou stranou
-  z Říma hrozba křížové výpravy
 
Husovi přívrženci – husité
-  společným znakem byl kalich – symbol přijímání pod obojí způsob (sub utraque specie)
-  při husitských bohoslužbách přijímal lid nejen posvěcenou hostii, ale i víno - krev Boží - tím došlo ke zrovnoprávnění všech účastníků bohoslužby, věřící - laikové se dostali na úroveň kněze (výraz rovnosti lidí před Bohem) - dle husitské věrouky nutné ke spasení duše, prosadil zřejmě Jakoubek ze Stříbra - kališníci (utraquisté)
-  společný program: 4 pražské artikuly
1.  svoboda kázání
2.  právo přijímat z kalicha
3.  zákaz světské vlády kněžím, zábor církevního majetku
4.  spravedlivé trestání smrtelných hříchů
-  k dodržování těchto zásad chtěli přivést celý křesťanský svět, což ovšem přesahovalo jejich možnosti
 
-  protihusitská opatření z si mnozí vysvětlili jako doklad Antikristovy činnosti a konce blížícího se konce světa - chiliasmus (příchod tisícileté říše Kristovy) – ke spasení mělo dojít na „horách“ – pouti venkovanů na tyto hory
 
radikalizace pražské chudiny – v čele Jan Želivský (kazatel)
-  30.7.1419 žádal konšely o propuštění zajatých husitů – odmítnut - útok na radnici, konšelé vyházeni z oken na nastavená kopí = 1.pražská defenestrace
-   zahájena revoluce
 
husité se dělili do několika názorových proudů
- umírnění – část husitské šlechty, a univerzitní inteligence, nechtěli překročit Husovy názory
- střed – Pražané – zájmy hl.města
- radikálové - provinční města a venkov, jediná norma mezilidských vztahů je Boží zákon, neuvědomovali si, že rychlá a úplná přeměna není možná (došlo by ke zhroucení společnosti)
-  2 nejvýznamnější proudy:
- orebité – vojenská síla a nesmlouvavost (po smrti Žižky – sirotci)
- táboři – založili si 1420 město Tábor, obec „bratří a sester“ – důsledná společenská rovnost (odevzdávání majetku do kádí) – boží bojovníci
-  katolíci měli oporu hlavně v západních Čechách
- husitské hnutí (1419 – 1436)
-  1419 zemřel Václav IV. – na jeho místo byl korunován jeho bratr Zikmund – ale husity nebyl uznán
-  katolická Evropa považovala husity za heretiky (kacíře) a pokoušela se je zlomit vojenskou silou – vysláno celkem pět křižáckých výprav
 
1. křížová výprava
-  boj Pražanů o Prahu (pomoc táboritů – vojevůdce Jan Žižka z Trocnova) + Pražanů x Zikmund Lucemburský - přesila (během bojů se nechává korunovat na českého krále)
-  - dvojitá porážka Zikmunda - 14.7. 1420 v bitvě na Vítkově, 1. 11. 1420 na Vyšehradě
 
husitský sněm v Čáslavi (1421)
-  4 pražské artikuly prohlášeny za zemský zákon, Zikmund sesazen z českého trůnu
 
2. křížová výprava
-  vítězství husitů u Žatce, a u Německého (Havlíčkova) Brodu
-  - dočasné zmírnění nebezpečí
 
spory v Táboře
-  odsoudili tady krutost Jan Žižky, proto odešel k orebitům a založil si Menší Tábor a vyhlásil Žižkův vojenský řád - během nějakýho tažení umřel (u Přibyslavi)
- novým husitským vůdcem Prokop Holý
 
spanilé jízdy (rejsy) - za Prokopa Holého vlivem slábnoucího odporu české katolické šlechty mohlo husitství proniknout i do zahraničí (sousedních zemí); důvodem byla propagace husitských myšlenek, ale hlavně získání kořisti
 
3.křížová výprava – vítězství husitů u Ústí nad Labem
4.křížová výprava - vítězství u Tachova (křižáci před husity utekli)
5.křížová výprava - u Domažlic (křižáci utekli ještě před bojem – lekli se rachotu vozů a zpěvu husit. vojska)
 
za této situace nezbylo Zikmundovi nic jiného než navázat s husity jednání a uvažovat o jejich požadavcích
 
1433 – svolán koncil v Basileji
-  rozdíl mezi oběma stranami:
- církev: povoluje kalich, chce rozpustit polní vojska
- táborité, sirotci: obhajoba 4 artikul pražských
- jednání přerušena
 
v důsledku ekonomických potíží, válkou vyčerpané české země došlo k oslabení pozic husitských radikálů
-  přání většiny země uzavřít mír - přeskupení sil
-  Pražané, umírnění husité, i katolíci proti radikálům - bitva u Lipan 1434 – táborité a orebité poraženi
 
cesta k dohodě – vyhlášení basilejských kompaktát v Jihlavě (1436)
-  uznán jen jeden artikul - ponechání přijímání pod obojí
-  legalizace dvojí víry – katolické a kališnické (většina obyvatel) = výjimečné postavení v Evropě
-  podmínkou: Zikmund znovu přijat za českého krále
-  papež ale kompaktáta neuznal
- konec husitské revoluce
 
příčiny úspěchů husitských vojsk v boji s přesilou:
-  boj za přesvědčení, ochota bojovat za Boží zákon
-  zkušení velitelé + využití vhodných zbraní – nová vojenská taktika
-  využití selských vozů k postavení vozové hradby
 
význam:
-  vedle katolické církve vznikla nová česká církev kališnická - katolická církev oslabena
-  vznik sněmu se zasedajícími 3 stavy: páni, rytíři, měšťané - základ stavovského státu
-  rozšíření češtiny, růst vzdělanosti (i u dívek) / „táborská žena zná Bibli lépe než leckterý italský kněz“
-  posila národního sebevědomí - schopnost uhájit zemi i proti přesile cizinců
-  inspirace pro umělce dalších století: Palacký, Jirásek, Vrchlický, Aleš, Dvořák atd.
-  důsledkem bylo ale také hospodářské vyčerpání českých zemí, hladomory, devastace krajiny, izolace od zbytku Evropy
 
po Zikmundově smrti (1437) na českém trůně Albrecht II.Habsburský, brzo umřel (syn Ladislav Pohrobek) - bezvládí, neklid, rozbroje - vláda Jiřího z Poděbrad („husitský král“)
-  zvolen zemským sněmem – první skutečná volba českého panovníka
-  snažil se být dobrým vládcem „dvojího lidu“ (kališníků a katolíků)
-  také si chtěl vylepšit pověst v zahraničí a zabránit izolaci Čech
-  navrhl projekt mírové unie evropských panovníků (připomínající principy OSN) – odmítnuto
-  papež prohlásil kompaktáta za neplatná a vyzval k nové válce s husity - křížová výprava uherského krále Matyáše Korvína – střídavé úspěchy - dvojvládí (Matyáš se nechal prohlásit českým panovníkem –uznáno na Moravě, Slezsku, Lužici)