Vytvoření středoevropské habsburské monarchie
(1526 - nástup Habsburků na český trůn, hospodářské a politické poměry v 16.století)
- po smrti Ludvíka
Jagellonského 1526 v bitvě u Moháče (po vpádu Turků do Uher)
- českými stavy králem zvolen Ferdinand I.Habsburský
(manžel Anny – sestry Ludvíka)
- musel stavům slíbit, že bude sídlit v Praze, že neporuší stavovská práva, zaplatí královské
dluhy, uzná náboženskou svobodu a že nástupce bude korunován až po jeho smrti
- brzy také získal uherskou korunu - vznik soustátí
– české země, rakousko, uhry - habsburská monarchie (na 400 let do roku 1918 určovala vývoj ve střední Evropě) - mnohonárodnostní říše
– rozdílnost politická, hospodářská, kulturní
příčiny vzniku habsburské říše:
- touha
Habsburků ovládnout Evropu
- celková podpora protireformačních sil - snaha o uchování starých pořádků
Habsburkové reprezentovali katolický a protireformační tábor
- potřeba silného státu proti tureckým vpádům
postavení Českého státu v monarchii
- nejbohatší habsburská država, ale zhoršení postavení země ve
srovnání se západní Evropu (vykořisťování), měl blíž k velké politice než za Jagellonců
- úředním jazykem v říši byla
němčina - germanizace
- hospodářství – izolace od centra vývoje, rozvoj hornictví a hutnictví (stříbro - jáchymovský tolar),
převaha cechovní malovýroby, hospodaření šlechty
Ferdinand I.
- obratný politik, rozhodný,
neústupný; mladší bratr španělského krále a římského císaře Karla V.
- usiloval o posílení centrální královské moci a
oslabení vlivu stavů
- to se nelíbilo stavům a tak se vytváří tzv. stavovská opozice, v níž se sdružují stavy i města
-
hlavní spory se vedly o výši daní (peníze na války), o náboženské otázky (převaha nekatolíků v Čechách – odpor k rekatolizaci)
- Ferdinand podporoval katolickou církev proti novým reformačním církvím (luteráni, jednota bratrská)
- součástí
protireformačních snah bylo povolání jezuitů do Prahy a obsazení pražského arcibiskupství katolíkem (od husitských válek zůstávalo
neobsazeno)
1.protihabsburské povstání českých stavů (1547)
- střet dvou různých principů vlády –
panovnický a stavovský
- nespokojenost a protesty české šlechty proti stálému odčerpávání finančních zdrojů ze země ve
prospěch cizích záležitostí
- podnětem šmalkaldská válka (protestantská knížata v Říši) – porušení zemských zákonů
(vojenské tažení bez souhlasu stavů)
- odboj stavů snadno potlačen (důvody: nejasný program a cíle, nejednotný postup)
-
nejhůře byla postižena královská města (více než šlechta, ačkoli si povstání vymyslela především ona): omezena samospráva, přidělen
byl dohled královských úředníků, finanční pokuty, zbavení privilegií
1555 museli Habsburkové uzavřít augšpurský
mír s protestanty v Říši, který byl pro ně velkou prohrou
- prosazena zásada „cuius regio, eius religio“ ( = čí země,
toho náboženství)
- pro české království to neplatilo, ale posílilo to odboj - protože Ferdinand potřeboval pomoc stavů při
vleklé válce s Turky, vymohl dokonce pro Čechy a Moravu povolení od papeže přijímání pod obojí, čímž také chtěl zmírnit vliv mnohem
agresivnějšího protestantismu z Německa
- do své smrti už nepodnikl žádný pokus o upevnění panovnické moci
- 1556 abdikoval
Karel V. na říšský trůn - nastoupil Ferdinand - rozdělil vládu v dědičných rakouských zemích mezi své tři syny
Maxmilián II.
- nejstarší Ferdinandův syn (1562-1576)
- přijat a korunován v českých zemích (jako
Maxmilián I) a v Uhrách a v r. 1564 se stal i císařem Říše
- přes svůj původ nakloněn nekatolickým vyznáním, zejména
luteránství – ochota ustupovat
- schválil ústně (ne písemně) náboženský program nekatolických českých stavů –
Česká konfese (1575) – vyznání víry společné pro nekatolická náboženství (luteráni, novoutrakvisté, čeští
bratři)
- získal sympatie většiny nekatolíků, přestože to byly jen sliby bez skutků – pro náboženskou snášenlivost nic
konkrétního neudělal (nedostatek odvahy, oddanost dynastickým zájmům Habsburků)
- písemné schválení České konfese dosáhly stavy
až v roce 1609 majestátem císaře a krále Rudolfa II.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta