Světový význam J. A. Komenského

Světový význam J. A. Komenského 

Baroko

Za počátek baroka u nás lze považovat období po bitvě na Bílé hoře. Zprvu byla česká literatura poznamenána odchodem části šlechty a měšťanstva do emigrace, proto je nutné brát ohledy na domácí literární situaci i na literaturu exulantskou. Oba tyto proudy se výrazně liší - domácí literatura byla výrazně katolicky a barokně orientována, kdežto literatura exulantská pokračovala v tradici tvorby renesanční a humanistické.

Barokní umění se rodí z pocitů člověka otřeseného v hloubi své bytosti, nedůvěřujícího rozumu. V literatuře představuje umělecké vidění světa a člověka v něm jako dynamický a rozporuplný proces cesty od hmotného k duchovnímu, Bohu. Hrdina se obrací od přírody a světa, pohled z vnějšku zaměří k vlastnímu nitru. Avšak ideály renesance nelze zapomenout ihned, připomínají se snahou po světové harmonii i touhou obsáhnout všechno lidské vědění, čehož je příkladem Komenský. Zapomenuto nemůže být ani úsilí o plné poznání života, to ale dostává jinou podobu.

Poznávaná skutečnost se mění ve znaky, symboly, které mají vyjádřit nevyslovitelné a tajemné. Proto baroko zrodilo nejen pansofisty, ale i astrology, proroky a stoupence magie. Renesanční člověk chtěl proniknout k pravdě kritickým rozumem, barokní člověk pravdu nehledá, byla mu zjevena a jde jen o to, jak pro ni bude zaujat, jak vášnivě ji bude prožívat. Tento proces zobrazuje baroko výrazně expresívními prostředky, které bylo možno uplatnit v poezii a dramatu. Tím došlo k určitému zúžení systému literárních žánrů a zejména k změnám v jejich hierarchii. V žánrech, které vyhovovaly barokní expresivitě, bylo dosaženo pozoruhodných výsledků, zároveň však přetrvávala v naukové literatuře do jisté míry i humanistická tradice obhajoby významu klasického vzdělání.

Jan Ámos Komenský (1992 - 1670)

J. A. Komenský žil na přelomu několika epoch.V jeho osobě doznívá tradice humanismu, je autorem reformních spisů, zároveň je také velkým barokním spisovatelem. Největší proslulost si získal tvorbou pedagogických spisů. Je to autor ryze český, ale zároveň i světový. Celým jeho dílem prostupuje rozpor člověka jeho doby : člověka věřícího, který na druhé straně poznává pokrok a novou dobu.

Život

J. A. Komenský se pravděpodobně narodili roku 1592 v Nivnici na Moravě v českobratrské rodině. Záhy osiřel. Dětství prožil v Uherském Brodě, vzdělával se na bratrských školách ve Strážnici a v Přerově a také v Německu a Herbornské akademii a na univerzitě v Heidelbergu. Po návratu učil v Přerově, později ve Fulneku, kde působil jako bratrský kněz. Šťastné období, ve kterém začíná uplatňovat svou reformu výchovy a vyučování, přerušil roku 1621. Musel uprchnout i s ženou a dvěma dětmi.

Ukrýval se ve východních Čechách v Brandýse nad Ohří, v Kunvaldu a naposledy v Bílé Třemešné. Krátce na to ztratil rodinu, která podlehla morové epidemii. Roku 1628, po vydání Obnoveného zřízení zemského, odešel do emigrace. Nejprve se usadil v polském Lešně, kde byl zvolen posledním biskupem jednoty bratrské, poté pobýval v Anglii, Švédsku, Uhrách...

Jeho cesty se protínaly v Lešně, kde mu zemřela druhá žena. V té době byl vyhlášen vestfálský mír, který zmařil veškeré naděje na návrat domů, do Čech. Za švédsko - polské války Komenskému v Lešně shořela většina majetku a část rukopisů, za zmínku stojí především materiál k připravovanému slovníku Poklad jazyka českého. Od roku 1656 až do své smrti žil - slavný a oslavovaný - v Amsterodamu. Jeho životní dráha se ukončila roku 1670 a byl pohřben v Naardenu.

Dílo

J. A. Komenský napsal za svůj život na 250 děl většího či menšího významu.

1. období

- převažují náboženské a filozofické spisy, které se zabývají sporem víry s rozumem. Ve spisku Listové do nebe, který obsahuje 5 fiktivních dopisů, adresovaných Kristovi, a z části napsaných Kristem, kritizuje současné problémy, které řeší smírně. Další spis Truchlivý (alegorický spor) se snaží hledat východisko ze zmatků a nejistot doby. K útěšným spisům patří i Přemyšlování o dokonalosti křesťanské atd. Vrcholem tohoto období a zároveň i nejdůležitějším dílem baroka je Labyrint světa a ráj srdce (1631). Je to alegorie soudobého světa, kdy se svět zdál bezvýchodným labyrintem, kdy se skutečnosti křivily do groteskních tvarů a kdy se člověk zachraňoval návrate do vlastního srdce.

Poutníka na cestě městem - bludištěm provází Všezvěd, Všudybud a Mámení, kteří mu nasazují růžové brýle. Poutník přesto všude vidí jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalé situace mu je samota a náboženské rozjímání . splynutí s Bohem, Tato myšlenka náboženské odevzdanosti je uplatněna i v e filozoficko-náboženském pojednání Centrum securitatis - Hlubina bezpečnosti.

- psal i vědecké spisy, ke kterým však stačil vytvořit pouze projekt, protože podklady byly zničeny mj. při požáru v Lešně. Šlo o slovník Linguae bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého). Překládal také žalmy, propagoval časomíru v pojednání O poezii české¨

2. období

- po přechodu do exilu
- tvoří především latinsky
- česky ještě Kšaft umírající matky jednoty bratrské (útěšná alegorická závěť z doby po uzavření vestfálského míru) a Kancionál, což je sbírka českéducovní lyriky.
- práce směřuje k pansofii (vševědě) - harmonickému poznání světa a člověka, což je myšlenka, která podnítila podstatnou část jeho díla - pedagogiku
- hledal způsob nápravy světa, nachází jej v ideji výchovy člověka. "Vzdělání má člověk využít nejen pro sebe, ale hlavně pro ostatní." Předpokladem je nová soustava vyučování. Návrh je v Didaktice české (1628 - 1630), v přepracované latinské verzi vyšla jako Didactika magna. Je to jeho nejproslulejší dílo. Bylo přeloženo do všech evropských jazyků. Byly zde shrnuty a formulovány moderní pedagogické zásady, platné dodnes: pojmová jasnost, názornost přiměřenost, postup od jednoduššího ke složitějšímu, výuka cizím jazykům na základě výuky jazyka mateřského, zřetel k dětskému chápání. navrhl také celkovou organizaci školství: třístupňové studium, které zahrnuje i odpočinek a hry. Výchovu člověka rozvrhl do čtyř věkových období, kterým mají odpovídat i instituce: mateřská škola (rodina), obecná škola (v obci), latinské - gymnázium (v každém městě), akademie, univerzity (v každé zemi).

- harmonickou výchovu celého člověka zdůrazňoval i v dalších učebnicích: Imformatorium školy mateřské, které se soustředí na děti v předškolním věku; Janua linguarum reserata (Brána jazykům otevřená) - jazyková učebnice; ilustrovaná učebnice Orbis Pictus (Svět v obrazech), spojující poučení jazykové s věcným; Nejnovější metoda jazyků obsahující metodické i praktické návody; Schola ludus (Škola na jevišti), atypická učebnice latiny obsahující 8 divadelních her určených žákům. Komenský vydal své pedagogické spisy souhrnně v Amsterodamu jako Opera didactika omnia (Sebrané spisy vychovatelské).

- celoživotní usilování o pansofii vložil do spisu Via lucis (Cesta světla) a také do svého stěžejního filozofického díla Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, které začal psát roku 1644 a na kterém pracoval až do konce života. Rukopis se ztratil a byl nalezen až roku 1935 v Halle an der Saale. Je programem vytváření spravedlivějšího světa bez válek, světa lásky a moudrosti. Celková myšlenka díla pak směřuje k základnímu cíli: univerzální náprava lidstva.

Význam

Tkví v velkolepé práci v celé řadě oborů, především v pedagogice, a v syntéze celého předchozího vývoje naší kultury. Jeho dílo zůstalo živým odkazem i dalším generacím a jeho myšlenky byly realizovány v mnohých zemích světa. I dnešní člověk nachází v jeho tvorbě poučení i inspiraci.