Zemědělská a průmyslová revoluce
V 18. století byl zaznamenán mimořádný rozmach biologie a chemie, jejichž objevy se prostřednictvím medicíny již více
uplatnily v praxi. Oba obory vyžadovaly systematičnost a nové názvosloví. Obojího se jim dostalo především zásluhou švédského vědce
Carla Linné roku 1735. Jeho pokračovateli se stali Denis Diderot a Jean d‘Alembert, vydavatelé francouzské Encyklopedie z let
1751-1772. Zcela odlišná situace byla v oblasti technických inovací, v níž zpočátku převládali „lidé z praxe“, to jest řemeslníci a
„kutilové“.
V důsledku sedmileté války (1756—1763) získala Velká Británie bezkonkurenční postavení na
světových mořích a oceánech. Takřka vzápětí po ukončení konfliktu byly v Anglii a Walesu zaznamenány výrazné projevy
industrializace. Vedle přírodních podmínek (ložiska uhlí, železné rudy a cínu, neomezené možnosti dovozu bavlny) zde hrála podstatnou roli
míra osobní svobody, které dosáhli rolníci na statkářích, řemeslníci na cechovních organizacích a obchodníci na tradičních
společenstvích. Pracovní síla byla považována za zvláštní druh zboží, který prodával osobně svobodný dělník nezávislému
podnikateli. Rozsah, kvalita i cena se stanovily smluvně a nikoli jako dosud podle „zvyklostí na věky daných“. K rozvoji nových
technických postupů dochází také díky tomu, že se různá odvětví výroby během svého rozvoje dostanou do svízelné situace: záhy se
projeví nedostatek paliva v uhelném průmyslu a lokalizovaný, ale závažný nedostatek pracovní síly v oblasti textilní mechanizace.
V druhé polovině 18. století došlo v Británii k dosud nevídanému rozmachu obyvatelstva a podobná populační exploze se brzy odehrála i v
dalších evropských zemích. Tento demografický růst si vynutil zavádění nových a produktivnějších metod agrární výroby, neboť
tradiční zemědělství nebylo schopné se s rostoucí poptávkou vyrovnat. V Británii vymizely téměř všechny stopy starého agrárního
systému „otevřených polí“. Ohrazování spojené se zabíráním půdy zvyšovalo bohatství zámožnějších farmářů a statkářů,
kteří v tomto procesu získávali polnosti malých rolníků, kteří nebyli schopní právně prokázat své vlastnictví. Na ohrazených polích
bylo nyní možno dobytek oddělit od nemocných a podvyživených kusů, což umožňovalo statkářům experimentovat s pečlivě plánovaným a
výběrovým chovem dobytka. Zvířata mohla být ve stále větším množství ustájena i v zimě, což bylo výsledkem zlepšující se krmivové
základny. Tradiční trojpolní hospodaření bylo rychle nahrazováno střídavými osevními cykly, které dovolovaly využívat půdu naplno
každý rok k pěstování různých plodin. K výraznému zvýšení a usnadnění rostlinné výroby napomáhaly nové zemědělské stroje,
jakým byl například secí stroj vynalezený 1730 Jethro Tullem. Nové stroje nepotřebovaly ke své obsluze a údržbě mnoho lidí. V některých
oblastech přinutili proto zemědělští dělníci farmáře tyto stroje zničit nebo je zničili sami. Ohrazování vedlo k likvidaci mnoha malých
hospodářství. Tato zásadní proměna evropského zemědělství umožnila, aby i klesající počet pracovních sil v zemědělství uživil
stále rostoucí populaci průmyslových měst a aglomerací. Tomuto procesu napomáhalo užívání umělých hnojiv a pěstování nových plodin:
brambor v severní a kukuřice v jižní Evropě.
V 18. století se Británie stala dominantní obchodní a námořní velmocí a mnoho
britských obchodníků dokázalo nashromáždit značný kapitál. Navíc tu již úspěšně probíhala zemědělská revoluce, která vedla k
lepšímu zásobení trhu potravinami a zároveň k uvolnění přebytečné pracovní síly z venkova do rodícího se průmyslu. Energický
nástup industrializace uspíšila také palivová krize Británie. Do poloviny 18. století lesy na britských ostrovech téměř zmizely a také
povrchové a mělké uhelné doly byly na pokraji vyčerpání. Hlubší těžbě přitom bránila nedostatečná technologie na odčerpávání
vody. Zde sehrál spásnou roli vynález parních čerpacích pump, který byl společně s objevením vysokopecní výroby železa za pomoci koksu
impulsem k intenzivní těžbě britských nerostných surovin.
Vlněné sukno vždy patřilo k tradičním britským výrobkům, ale
během 18. století nestačila již jeho výroba krýt rostoucí poptávku. Vynálezy jako spřádací stroj spinning jenny, který
sestrojil roku 1767 Hargreaves, tkadlec ze Stanhillu, vedly naopak k masové produkci bavlněné příze, pevnější a odolnější vůči
strojnímu zpracování. Bavlna, importovaná ve stále větším množství z USA, se stala životně důležitou surovinou britského textilního
průmyslu. Roku 1769 Arkwright sestrojuje spřádací stroj waterframe. V roce 1779 vynalezl Samuel Crompton nový spřádací stroj
mul, zároveň spřádající i navíjející bavlněné vlákno, který tak nahradil náročnou a zdlouhavou ruční práci. Zmíněné
vynálezy, Cartwrightův mechanický tkalcovský stav z roku 1784 a Whitneyho odzrňovač bavlny z roku 1793, znamenaly konec ručního předení a
tkaní. Tyto vynálezy stojí u zrodu moderního textilního průmyslu v celé Evropě i v USA.
Experimentální pokusy odvodnit důlní
šachty vedly k vynálezu prvních atmosférických parních strojů k čerpání spodní vody: jejich konstruktéry byli 1698 Thomas Savery
(1650—1715) a 1712 Thomas Newcomen (1663—1729). Avšak teprve James Watt (1736—1809) zdokonalil 1769 Newcomenův přístroj natolik, aby mohl v
dolech sloužit jako skutečně výkonná a levná parní pumpa. Watt využil svých poznatků 1781 k sestrojení moderního parního stroje, který
již dokázal převést expanzi páry v rotační pohyb. Jeho vynález se stal rychle hlavním zdrojem energie pro nový průmysl. V jeho práci
pokračoval např. Trevithick, který 1804 sestrojil vysokotlaký parní stroj použitelný v dopravě. Parní stroj dokázal pohánět všechny
tovární stroje, železniční lokomotivy i lodě. Bez energie páry by se nemohla průmyslová revoluce dále rozvinout. Přímým důsledkem
dostatku fungujících parních čerpadel a dalších technologických inovací byl i značný nárůst těžby uhlí. Uhlí se stalo základním
palivem pro parní stroje. V 80. letech vyvstal parnímu stroji konkurent v podobě průmyslového využití elektrické energie, která posléze
páru zatlačila do pozadí. Průkopníkem elektrotechnického průmyslu byl sice anglický fyzik Michael Faraday, ale Británie
využívala — na rozdíl od USA a Německa — parní energii ještě hluboko do 20. století.
Požadavek snadného a levného
přístupu k surovinám i na trh stimuloval úsilí o zlepšení dopravy. V 18. století v Británii došlo k intenzivnímu budování
silnic. Průkopníky při uplatňování nových metod silniční výstavby (štěrkovaný podklad, válcování) se stali inženýři John McAdam
a Thomas Telford. Zprvu bylo ještě důležitější budování kanálů pro vodní dopravu, která byla vždy nejlevnějším prostředkem
transportu zboží a surovin ve velkých objemech. Roku 1807 k tomu přispěl i vynález parníku Robertem Fultonem. Výsledkem velkorysého
britského programu na výstavbu kanálů v 18. a počátkem 19. století byla mimořádně hustá říční síť, měřící roku 1830 přes 6400
kilometrů. Kanály spojovaly všechna hlavní průmyslová centra, ale po nástupu železnice jejich význam rychle upadal. Velkým průkopníkem
železnice byl bezesporu George Stephenson – 1814 sestrojil první parní lokomotivu, 1830 lokomotivu The Rocket na principu trubkového
kotle a téhož roku ještě lokomotivu s horizontálními válci. Mezi dalšími je třeba jmenovat Roberta Stephensona a Williama Howea, kteří
1846 sestavili první tříválcovou lokomotivu, a také inženýra Cramptona, který 1849 zkonstruoval expresní lokomotivu.
Po otevření
první veřejné železniční linky 1825 mezi severoanglickými městy Stockton a Darlington (podle návrhu G. Stephensona) došlo v Británii k
živelnému rozmachu soukromých železničních společností. Vzrůstající železniční síť pomáhala účinně řešit problémy spojené s
dopravou surovin a zboží. Železnice stimulovala další vynálezy, jako třeba elektrický telegraf, a v USA sehrála po občanské válce
klíčovou roli při pronikání na Západ. První železnice byla tedy otevřena 1825 v Anglii, 1830 v USA, 1832 ve Francii a 1837 v Rusku. Nelze
zapomenout ani na společenský a kulturní přínos železniční dopravy, která umožnila poměrně rychle a levně překonávat velkému
množství cestujících značné vzdálenosti, a tím otevřela svět milionům lidí.
Několik dalších důležitých
událostí průmyslové revoluce
1792 – první úspěšný pokus Williama Murdocka o plynové osvětlení
1796 – Jenner
začal s očkováním proti neštovicím
1800 – Volta vyrobil první elektrickou baterii
1810 – Dalton v Novém systému
chemické filozofie rozpracoval atomovou teorii
1821 – Faradayovy pokusy otevřely cestu k sestrojení elektromotoru
1827 –
Fourneyon sestrojuje vodní turbínu s použitím Carnotových principů
1836 – první patenty skutečně funkčních lodních šroubů
1838 – Daguerre zhotovil první fotografie
1839 – Nasmyth vyrábí ve Velké Británii první parní buchar
1839 – vulkanizace
kaučuku Goodyearem
1844 – Morseův telegraf
1848 – Brunelova The Great Britain, první železný parník poháněný vrtulí
Zones.sk – Zóny pre každého študenta