Vznik kaňonu působením proudu řeky

Kaňony vznikají erozním působením vody na sedimentární horninu vápenec. Tato sedimentární hornina vznikla usazováním schránek mořských živočichů. V moři se schránky usazují rovnoměrně a vznikají velké plošiny usazené horniny. (Není samozřejmě tvořena pouze vápencem, jsou zde např. jíly a jiné příměsové horniny.) Ty potom mohou být tektonickou aktivitou země vyneseny nad hladinu. Řeky začaly na takto vzniklé plošině vytvářet svá koryta, která se zarývala hlouběji a hlouběji a zároveň podzemní voda tvořila jeskyni, jejíž strop se propadne a vznikne kaňon Toto se stalo při vzniku Grand Canyonu v USA.

Na tom jak strmý a hluboký kaňon bude záleží jaké má sedimentární hornina složení. Pokud vápenec tvoří čistý uhličitan vápenatý, je sediment více odolnější vůči erozní činnosti vody. Tudíž vznikají kaňony, které mají strmé stěny a jsou hlubší, neboť voda erozně působí pouze dospodu nikoli do stran. Tímto procesem vznikly nejhlubší kaňony, jako je Colca v Peru nebo Hells Canyon na řece Snake, který tvoří hranici mezi státy Oregon a Idaho v USA. Naopak – čím více je do vápence přimíseno jílovitých slínů, tím méně je vápenec pevný a vznikají pak širší a méně strmé kaňony. Pokud koryto řeky tzv. zestárne, nepůsobí již tolik erozně a kaňon již více neprohlubuje. Jestliže se uspořádání terénu změní, může se řečiště znovu začít zařezávat ještě hlouběji. Pokud se totiž dno koryta zvedne nebo naopak ústí řeky poklesne, vodní tok se znovu zrychlí a jeho erozivní působení zřetelně vzroste. Následkem toho pak vznikají meandry, zaklesnuté ve velkých smyčkách.
    
Marble Canyon na řece Crystal je součástí největší propasti světa, Velkého kaňonu v Arizoně, zapsaného do seznamu světového přírodního bohatství UNESCO. Řeka Colorado se tu na 460 kilometrech zařízla do sedimentární náhorní plošiny a vytvořila kaňon o průměrné hloubce 1600 metrů a šířce dvacet kilometrů. Na stěně kaňonu jsou zřetelně vidět jednotlivé vrstvy sedimentů. Dalším kaňonem, který se vyznačuje předponou nej je kaňon ve Francii. Vymlela ho řeka Verdon v téměř čistém vápenci. Kaňon je jedenadvacet kilometrů dlouhý a hluboký až 700. Strmost se v některých místech dokonce blíží pravému úhlu.

Chemické působení vody na sedimenty je také neopomenutelné. Uhličitan vápenatý se mění v hydrogenuhličitan, který je ve vodě rozpustný,  je odnášen proudem vody. Tímto způsobem vznikají jeskyně, které, jak už jsem uvedl výše, se mohou propadnout a může vzniknout kaňon.