Země jako vesmírné těleso

Prírodné vedy » Geografia

Autor: ergo
Typ práce: Referát
Dátum: 13.08.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 848 slov
Počet zobrazení: 5 568
Tlačení: 538
Uložení: 689
Dříve se předpokládalo, že je vesmír starý 13-18 mil. Let, ale nové výzkumy potvrdily, že je starý cca 19,7 mld. let.
 
Vznik vesmíru:
K nejvíce propracovaným koncepcím vzniku vesmíru, Země a života na Zemi patří hypotéza Velkého třesku, která vychází z představ, že existovala látka o nesmírné teplotě a hustotě v podobě kuličky o nepatrné velikosti (průměr zlomku mm). V ní došlo k výbuchu, tzv. velkému třesku. Látka se pak začala rozpínat a po období záření se shlukováním jejích částic začala tvořit kosmická tělesa.
 
Vývoj názorů na postavení Země ve Vesmíru:
Geocentrický názor- středem vesmíru je Země. Jeho filozoficko-astronomické zdůvodnění podali Aristoteles a Ptolemaios.
Heliocentrický názor- středem vesmíru je Slunce. K tomuto názoru došli Koperník, Galileo, Bruno, Tycho Brahe, Keller aj. v 16. a 17. stol.
Obrovský rozvoj prodělala astronomie pod konce 19. stol. V souvislosti s vědeckým a technickým pokrokem (konstrukce dokonalejších přístrojů pro vědecká pozorování, umělé družice,…)
Důležitá data:
1957- vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země její první umělá družice Sputnik I.
1961- první let člověka do vesmíru (Gagarin)
1969- N. Armstrong a E. Aldrin stanuli na Měsíci
 
Sluneční soustava:
Složena z: Slunce, planety, měsíce planet, planetky (asteroidy), komety, meteroidy, meziplanetární plyn a prach 
Slunce- důležité pro teplo, světlo a život, jedna z hvězd naší Galaxie, která obsahuje asi 150 mld. hvězd a má tvar disku (Mléčná dráha), průměr jádra  450 000 km, teplota 15 mil ºC, zde probíhá termojaderná reakce, z atomů vodíku vzniká helium a uvolňuje se energie, která se šíří zářením směrem ven. Teplota na povrchu od 2 milionů do 5500ºC, je zde sluneční vítr.
Galaxie= seskupení hvězd, které v průměru obsahují kolem 100 mld. hvězd a největší zahuštění je ve středu.
Asteroidy (planetky)- malá tělesa nepravidelných tvarů, tvořená horninami a kovy, nejvíce jich je mezi Marsem a Jupiterem největší z nich je planetka Ceres (Ø 950km)
Meteoridy- tělesa pohybující se bez pravidelné dráhy, když se dostanou do gravitačního pole, stávají se z nich meteory (padající hvězda), které svítí ve výškách od 100 do 80 km nad zemí. Pokud meteory neshoří a dopadnou na zem, jsou to tzv. meteority.
Meteority- části kovových nebo kamenných těles kosmického původu, jež přetrvaly průchod ovzduším a dopadly na zemský povrch.
Komety- zmrzlé ledové koule (směs hornin a prachů), prolétají sluneční soustavou, při přiblížení se ke Slunci začnou tát a přicházejí o část hmotnosti až nakonec se rozpadnou a zmizí
Planety- 9 nebo 10, dělí se na Planety vnitřního zemského typu a Planety vnější
 
Planety vnitřního zemského typu - Merkur, Venuše, Země, Mars
-mají pevný povrch
patří sem:
1) Merkur- nejbližší planeta Slunce a po Plutu druhá nejmenší ve sluneční soustavě Je známý od časů Sumerů (3. tisíciletí př. n. l.). Je zajímavé, že od Řeků dostal dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní. Řečtí astronomové nicméně věděli, že tato dvě jména označují stejné těleso.

V římské mytologii je Merkur bůh obchodu a cestování, ale také zlodějů. Dostal své jméno pravděpodobně díky svému rychlému pohybu po obloze.  Merkur je viditelný triedrem nebo okem, ale jelikož je vždy velmi blízko Slunce, je těžké ho uvidět na zesvětlené obloze. Má velmi řídkou atmosféru, složenou z atomů, které díky horkému povrchu rychle unikají do vesmíru. Atmosféra je složená především z kyslíku a sodíku, vodíku a helia.  Teplotní rozdíly na Merkuru jsou největší v celé sluneční soustavě, od -180° C na straně odvrácené od Slunce až po 430° C na straně vystavené slunečním paprskům. Jeho povrch je velice starý a pokrytý krátery planinami.
 
2) Venuše- perla oblohy nazývaná též Jitřenka nebo Večerka. Své jméno má podle bohyně lásky a krásy. Astronomové se nyní někdy zmiňují o Venuši jako o sestře Země. Obě mají podobnou velikost, hustotu a objem a obě vznikly ve stejné době. Avšak nemá žádné oceány a je obklopena hustou atmosférou, složenou převážně z oxidu uhličitého a trochu i kyseliny sírové. V atmosféře ale nejsou téměř žádné vodní páry. Venuše je po Měsíci nejjasnější objekt na noční obloze a lze pozorovat ráno nebo večer. Povrch Venuše je zjizven velkými krátery způsobenými meteory, které na něj náhodně dopadají. Minimálně 85 % povrchu Venuše je pokryto vulkanickou horninou a více než 100 000 malými sopkami. Povrch Venuše dosahuje teplot 500° C). Hlavní příčinou této vysoké teploty je pokročilé stádium skleníkového efektu, Tento efekt způsobuje, že Venuše je dokonce teplejší než planeta Merkur, která je ke Slunci nejblíže. Pomalu se otáčí kolem své osy než kolem Slunce, takže den zde trvá déle než rok.
 
3) Země- jediná známá planeta naší sluneční soustavy, kde je vědecky ověřeno, že existuje život. Stará cca 4,7 mld. let Od Slunce je vzdálena 150 miliónů kilometrů.    Pohyby Země- a) okolo své osy (24 hodin, střídání dnů a nocí, přísluní a odsluní) Přísluní- část Země, která je blízko Slunce Odsluní- část Země, která je vzdálená od Slunce
  b) okolo Slunce (365,256 dnů), každé 4 roky přestupní rok (366 dní)   Průměr Země je 12 756 kilometrů, obvod kolem rovníku je 40 tis km, zobrazuje se jako rotační elipsoid, na  pólech je Země zploštělá. Zeměpisná šířka a délka- úhly, které pomáhají určit polohu na povrchu Země.   Zeměpisná šířka- svírá úhel mezi rovníkem a libovolným bodem na povrchu  Zeměpisná délka- svírá úhel mezi poledníkem a libovolným bodem  Naše atmosféra se skládá ze 78 % z dusíku, z 21 % kyslíku a 1 % ostatních plynů a chrání nás také před meteory, které díky ní, většinou shoří vysoko nad povrchem. 
Zemská kůra- nejsvrchnější slupka zemského těles. Síla kůry se je různá v závislosti na povrchových  
útvarech:
a) na kontinentech - 30 - 40 km
b) v horských oblastech - 50 - 70 km (v Himalájích až 80 km)
c) pod oceány - 6 - 15 km
Zemský plášť:
a) Svrchní plášť
-cca do hloubky 410 km
-část svrchního pláště spadá nad kanálem nízkých rychlostí do litosféry. Litosférou označujeme vnější pevný obal Země, který je tvořen zemskou kůrou a horní částí svrchního pláště.
b) Střední plášť
c) Spodní plášť
 
Zemské jádro:
 
a) Vnější jádro
b) Vnitřní jádro
 
Zemětřesení:
Jelikož Země není stabilní neměnné těleso, ale ve své historii prodělala a stále prodělává neustálý vývoj, během něhož dochází k zaplavování rozsáhlých ploch mořem, jinde vynořením mořského dna nad hladinu, posunováním a otáčením celých kontinentů, je pravděpodobné, že zde existují síly, které toto způsobovaly a způsobují. Jsou to například konvenční proudy, izostatické síly, gravitace... Toto působení je zdánlivě velmi pomalé, avšak trvalé Přitom také dochází k uvolnění mechanické energie a to se projevuje zemětřesením.
 
Druhy zemětřesení:
- řítivá - přibližně 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových. Bývají lokálního charakteru. Mohou způsobit značné škody.
- sopečná (vulkanická) - 7 %. Bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra se nacházejí se v hloubkách do 10 km. Mívají lokální význam a malou intenzitu.
- tektonická (dislokační) - nejčastější a nejzhoubnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech.

Roční období:
Rotační osa Země je odkloněna přibližně o 23,5º od kolmice k rovině oběžné dráhy (ekliptice). Proto je během léta na severní polokouli tato část Země přikloněna ke Slunci, kdežto jižní polokoule je v té době od Slunce odkloněna (panuje tam zima). Během zimy na severní polokouli je situace obrácená. Tím dochází nejen k teplotním rozdílům mezi létem a zimou, ale mění se i délka dne: naoř. V létě vystupuje Slunce výše nad obzor než v zimě a doba od východu do západu Slunce je proto delší než v zimním období.
 
Den a noc:
Země se otočí jednou kolem osy přibližně za 24 hodin a přitom obíhá kolem Slunce, v důsledku sklonu zemské osy se mění poměr délky dne a noci během roku, kromě období jarní a podzimní rovnodennosti, kdy jsou den i noc stejně dlouhé.
 
Rovnodennosti:
V každém roce jsou dva dny kdy jsou obě zemské polokoule osvětlovány Sluncem stejně a ani jedna z nich není přivrácená ke Slunci více než druhá. V těchto dnech jsou na celém světě den i noc stejně dlouhé. Dochází k tomu kolem 21. března (jarní rovnodennost) a 23. září (podzimní rovnodennost)
 
Slunovraty:
Tehdy nastávají nejdelší a nejkratší dny v roce, tj. den s nejdelší dobou denního světla a den s nekratší dobou denního světla. Na severní polokouli nastává letní slunovrat kolem 21. června a zimní slunovrat bývá kolem 21. prosince. Na jižní polokouli je tomu naopak (zimní slunovrat 21.6. a letní slunovrat 21.12.).
 
Polární den, polární noc:
V celé oblasti nad severním polárním kruhem v době letního slunovratu (21.6.) slunce nezapadá, zatímco v oblasti pod jižním polárním kruhem vůbec nevychází. V době zimního slunovratu (21.12.) slunce na severu nevychází a na jihu nezapadá. Přímo na pólech panuje půl roku den a půl roku noc.
Severní polární kruh- letní slunovrat (slunce nezapadá)- 21.6.
  - zimní slunovrat (slunce nevychází)- 21.12.
Jižní polární kruh - letní slunovrat (slunce nezapadá)- 21.12.
  - zimní slunovrat (slunce nevychází)- 21.6.

Slapové jevy:
-pravidelně se opakující deformace zemského tělesa. Jsou vyvolávány především Měsícem, Sluncem a odstředivou silou. Nejvýraznější jsou slapy mořské - příliv a odliv (mořské dmutí). Nejvýraznější mořské dmutí je u členitého pobřeží. Mořského dmutí se využívá při výrobě elektřiny v přílivových elektrárnách
 
Příliv a odliv:
Dvakrát denně střídavě stoupá a klesá hladina v moři v důsledku vzájemného gravitačního působení Země, Měsíce a Slunce. Měsíc přitahuje oceány na straně Země bližší Měsíci, tím vzniká přílivové vzdutí. Také na vzdálenější, odvrácené straně Země je zemské těleso přitahováno k Měsíci, a to více než vodní masy, a proto zde vzniká druhé přílivové vzedmutí, vzniká odliv. Celý proces je rovněž ovlivňován pohyby Země.

Slunce přispívá ke dmutí moře zhruba poloviční silou než Měsíc. Je-li Slunce na spojnici Země s Měsícem (při úplňku nebo novu), gravitační působení Měsíce a Slunce se sčítá a vzniká zvýšený příliv. Jestliže směry ke Slunci a k Měsíci svírají pravý úhel (Měsíc je v první nebo poslední čtvrti), působení Měsíce a Slunce se snižuje a výsledkem je zmenšený příliv. Rozpětí výšky hladiny mezi přílivem a odlivem je též ovlivňováno tvarem pobřeží a hloubkou vody.
 
4) Mars- červené až bledě oranžové nebo růžové barvy se dvěmi bílými polárními ledovými čepičkami. Tmavé plochy nejsou oceány vody, protože se na Marsu nemůže vyskytovat voda v tekutém stavu kvůli nízkému atmosférickému tlaku (~600 Pa). Tyto změny v jasnosti povrchu jsou spíše způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu: červená barva je prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla více kamenité a skalnaté oblasti. Atmosféra je složena zejména z oxidu uhličitého s malým množstvím ostatních plynů.
Planety vnější - bez pevného povrchu, patří sem Jupiter, Saturn, Uran, Neptun
 
1) Jupiter- největší planeta, má velké množství měsíců a prstenců, přitahuje sluneční záření (->velká radiace)
2) Saturn- druhá největší planeta sluneční soustavy a díky svým prstencům je považován za jeden z nejkrásnějších objektů ve vesmíru. Své jméno převzal od Saturna (vládce bohů).
3) Uran- okolo Slunce oběhne jednou za 84,01 pozemských let
4) Neptun- 8 měsíců, a prstence, den trvá cca 16 hodin. Kříží se s Plutem který je k nám někdy blíž než Neptun.
 
Měsíc:
-vznik před 4,6 miliardy let. Na rozdíl od Země není Měsíc geologicky aktivní a ani tam neprobíhá tam vulkanická činnost, jen občas se měsíční těleso slabě zachvěje. Není tam tekoucí voda, déšť, sníh nebo vítr, které by přetvářely měsíční krajinu. Útvary na povrchu Měsíce jsou převážně důsledkem dopadu meteorických těles. Doba oběhu kolem Země a kolem své osy je 27,32 dne.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#zem ako vesmirne teleso #Země #odliv a priliv


Odporúčame

Prírodné vedy » Geografia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.022 s.
Zavrieť reklamu