Vznik exogenních a endogenních činitelů na utváření georeliéfu

Geomorfologie= věda zabývající se studiem reliéfu, nerovností zemského povrchu na jeho horninách, vertikální a horizontální činností.
Reliéf Země je výsledkem působení geologických činitelů. Endogenních, exogenních a antropogenních.
 
Zemská kůra, litosféra, litosférické desky
Svrchní obal Země je tvořen zemskou kůrou, oddělenou od zemského pláště Mohorovičičovou plochou diskontinuity.
2 typy zemské kůry:
- Pevninská- starší, má složitější geologickou stavbu, mocnost až 80km, spolu s pevnou vrstvou svrchního pláště tvoří litosféru, tvoří i dna moří a oceánů
- Oceánská- mladší, mocnost 6-15 km, tvořena převážně čedičem, na dolním okraji dosahuje teploty až 1200 ºC
 
Litosféra= zemský povrch, stýká se s atmosférou a hydrosférou, skládá se z různě velkých bloků-desek, které se pohybují po plastické části zemského pláště-astenosféře. Litosférické desky se podsouvají pod sebe a vzniká vrásnění.  Pevninská kůra zaujímá i část oceánského reliéfu—šelf a pevninský svah.

Litosférické desky jsou ohraničeny jsou ohraničeny středooceánskými hřbety, hlubokomořskými příkopy a zlomy. Ve středooceánských hřbetech dochází k výlevům lávy směrem od hřbetů k pevninám, což vede ke vzdalování pevnin. V hlubokomořských příkopech klesá šikmo jedna deska pod druhou, podsouvá se a v plášti se taví (subdukce).
Pevninská litosférická deska-silnější, ale lehčí než oceánská
Oceánská litosférická deska- má větší hustotu a je těžší
Rozlišujeme, jestli jsme na souši a nebo na pevnině: na souši se dělí podle nadmořské výšky na nížiny a vysočiny.
- Nížiny- do 200 m.n.m
- Vysočiny- nad 200 m.n.m
 
-u nás se měří od Jaderského moře
-měří se podle místního převýšení, záleží jakou vertikální vzdálenost má nejnižší a nejvyšší bod na území 16 km²
- Do 30 m-rovina
- 30- 150m- pahorkatina
- 150-300m- vrchovina
- 300-600m- hornatina
- Nad 600 m- velehory
 
Mořské dno:
Do 200m- pevninský šelf
200-3000m- pevninský svah
Oceánské lože- tvořeno oceánskou litosférickou deskou, dělí se na oceánský hřbety a oceánské pánve
Oceánské hřbety- sopečného původu, nejvýraznější je Středoatlantský hřbet (nejdelší pohoří světa)

Působení endogenních činitelů na utváření georeliéfu
Endogenní (vnitřní) činitele vyvolává vnitřní energie Země, která se uvolňuje při rozpadu radioaktivních prvků. Vycházejí ze zemského pláště a způsobují pohyby zemské kůry, její zdvihy a poklesy, vrásnění, sopečnou činnost, zemětřesení a metamorfózu hornin.

Pevniny se pohybují. Podle Wegenerovy teorie se původně jedna velká pevnina (Pangea) ke konci prvohor rozdělila na severní Laurasii a jižní Gondwanu. Odděloval je oceán Tethys. Ty se pak dále rozpojily na současné kontinenty. Geologové předpokládají, že za 1 miliardu let dojde opět ke spojení kontinentů do jedné velké pevniny, pak opět k rozpojení atd.
Litosférické desky též na sebe narážejí (kolize), čímž dochází k vrásnění a vznikají horská pásma. Při okrajích litosférických desek dochází k sopečné činnosti a k zemětřesení.
 
Působení exogenních činitelů na utváření georeliéfu
Působení exogenních či vnějších činitelů je podmíněno světelným a tepelným zářením Slunce, přitažlivostí a rotací Země. Na rozdíl od endogenních činitelů působí vytrvale a nerovnosti reliéfu převážně zarovnávají.

Eroze- rozrušování hornin, mechanický rozpad a chemický rozklad. Na erozi navazuje přenos zvětralin (transport) a ukládání (akumulace). Tyto tři procesy jsou způsobovány a ovlivňovány přímým slunečním zářením, větrem, vodou (ve všech skupenstvích), mrazem, organismy, člověkem a působením gravitace.

Proudící vodou, sněhem, ledem, mrazem a větrem dochází k modelaci reliéfu. Modelující činnost proudící vody se projevuje plošným splachem svahových uloženin, soustřeďováním odtoku do rýh, strží a údolí. Splaveniny se ukládají podél vodních toků a tvoří nivy, akumulační tělesa, v nichž řeky vytvářejí zákruty a meandry. Vodní toky se zahlubují a vytvářejí terasy. Některá údolí jsou úzká a hluboká se svislými svahy (kaňony). Vodní toky končí náplavovými kužely, deltami i nálevkovitými ústími (estuária). Výraznými tvary jsou krasové útvary na vápencích rozpustných vodou. Zahrnují povrchové tvary (závrty, propasti, krasová údolí) a tvary podpovrchové, především jeskyně s krápníky.
Modelací pobřeží působením mořských vln se utvářejí útesy a pláže.zvláštností jsou lemové a bariérové korálové útesy v teplých mořích za účasti organismů-korálů.

Asi 10% zemského povrchu pokrývají ledovce- v polárních vrchlících a v pohořích nad sněžnou čarou. Hromaděním netajícího sněhu dochází k jeho stlačování a vzniku firnu, který se mění v led. Činností ledu vznikají kary (kotle) a údolí s profilem písmene U. akumulací hornin přenesených ledovcem se vytvářejí morény. Vedle těchto glaciálních jevů rozlišujeme jevy periglaciální způsobené mrazem. Modelačně působí i sněhové laviny, které strhávají svahové uloženiny a vytvářejí lavinové dráhy.

V aridních oblastech převládá mechanický rozpad, odvívání zvětralin větrem, které způsobuje obrušování jiných hornin. Jejich akumulací vznikají písečné přesypy-duny, valy. V pouštích však vedle písečných přesypů zaujímají značné plochy i skalnaté, štěrkové, oblázkové povrchy. Vyskytují se v nich vádí (creeky), tj. suchá údolí, jen občas protékaná vodou. Na zvětrávání i odnos zvětralin má výrazný tlumivý vliv vegetační kryt.

Antropogenní činitelé
S rozvojem lidské společnosti roste význam činnosti člověka jako geomorfologického činitele, který vytváří antropogenní tvary zemského povrchu. Výrazné jsou změny spojené s výstavbou komunikací a průmyslových závodů, s těžbou surovin (povrchové doly, haldy, lomy, pískovny, skládky aj.), se stavbou sídel, zejména měst. Tam je reliéf zcela pozměněn. Takovými úpravami reliéfu často dochází ke zhoršení krajinných ekosystémů a životního prostředí lidí. Výstavba velkých technických děl (např. přehradních nádrží) může svou hmotností vyvolat vznik antropogenních zemětřesení.