Přírodní zóny na Zemi

Přírodní oblasti (zóny) Země představují rozsáhlé územní celky charakterizované určitým podnebím, rostlinstvem, živočišstvem a půdami.
 
1) Tropická oblast
Rozkládá se mezi obratníky Raka a Kozoroha, do 10º severní a jižní šířky. Zaujímá přibližně 40% plochy zemského povrchu. Patří k ní část Afriky, Jižní Ameriky, Asie (jich a jihovýchod), jih Severní Ameriky a sever Austrálie.
Dělí se na tři části podle klimatu, vegetace a půd:
a) vlhké tropy =ekvatoriální (podrovníkový) pás
b) střídavě vlhké tropy =subekvatoriální (podrovníkový) pás
c) aridní oblasti
 
a) Vlhké tropy:
Zahrnují Amazonskou nížinu, pobřeží Guinejského zálivu, Konžskou pánev a většinu ostrovů Indonésie. Průměrné roční teploty jsou 24-28ºC, průměrné roční srážky 2000-4000mm. Nejvyšších hodnot dosahuje na návětrných svazích v blízkosti oceánů (Kamerunská hora, sopka Faco u Guinejského zálivu 10 500mm). Je zde nízký tlak a každodenní prudké deště brzo po poledni. Díky mohutným srážkám jsou řeky bohaté vodou celý rok, mají vyrovnaný roční průtok a patří k největším na světe- Amazonka, Kongo. Vysoké roční teploty a značná vlhkost ovzduší vytvářejí skleníkové klima, které poskytuje příznivé podmínky pro růst rostlinstva.

Vždyzelené deštné lesy- 4 miliony km², výška až 60 m. je zde velká druhová rozmanitost stromů, keřů, bylin a spousta druhů ptáků, plazů a hmyzu. Deštné lesy jsou označovány za „plíce Země“ a zmenšování jejich rozlohy může mít vážné ekologické důsledky. Převládají žluté a žlutočervené půdy, ale úrodnost je nízká, neboť velké srážky splavují živiny do nižších půdních horizontů. Východ Slunce- 6 am, západ Slunce- 6pm.
 
b) Střídavě vlhké tropy:
charakterizují je střídání dvou ročních období- dešťů a sucha. S rostoucí vzdáleností od rovníku množství srážek ubývá a období sucha se prodlužuje. Blíže k rovníku se šíří vlhké savany se stále zelenými lesy podél říčních toků a u podzemních vod. Ty poté přecházejí v suché savany (v Africe baobaby, akácie, v Austrálii eukalypty) a posléze v křovinné savany. Stromy mají silnou kůru, rozlezlou korunu a kořeny do stran. Savany, zejména africké, vynikají bohatstvím zvěře (sloni, hroši, antilopy, zebry, žirafy, lvi, leopardi aj.) specifické druhy zvířat mají savany jihoamerické (campos v Brazílii, llanos ve Venezuele a Kolumbii) a australské. Převládají zde půdy s vysokým obsahem železa a typickou červenou, popřípadě žlutou barvou.

Tropické monzunové oblasti v Přední a Zadní Indii- období dešťů a sucha (období vegetačního klidu) jsou podmíněna změnami teplotních a tlakových poměrů v průběhu roku (vlhký letní monzun a suchý zimní monzun).
 
c) Aridní oblasti:
- kolem obratníků, oblast savan a stepů, vysokého tlaku vzduchu, minimálních srážek a vysokých denních teplot, velké rozdíly mezi dnem a nocí. Tyto velké teplotní rozdíly umožňují silné mechanické zvětrávání hornin. Je zde nedostatek srážek a vysoký výpar, proto se tu nacházejí nejrozsáhlejší pouště, např. Sahara, která zaujímá čtvrtinu africké pevniny (téměř 8000 km²), poušť Thar v Pákistánu, pouště na severu Mexika, Kalahari, Namib, Atacama. Pouště zabírají asi osminu povrchu souše. Nejrozšířenější jsou pouště kamenité (skalní) a štěrkové, málo pouště písečné.  Pouště jsou lemovány polopouštěmi, které posléze přecházejí v suché stepy. Jedním ze současných problémů je šíření pouští do těchto oblastí (dezertifikace). Dezertifikace je vyvolána výkyvy podnebí (menší srážky, vyšší teploty) a hospodářskou činností tamních obyvatel.
 
V oblasti tropů se výrazně projevuje výšková stupňovitost. S rostoucí nadmořskou výškou se zde můžeme setkat s přírodními krajinami odpovídajícími subtropům, mírnému pásu i polárním oblastem. Se zastoupením všech přírodních pásů podle nadmořské výšky se lze setkat zejména ve střední Africe. Je však typická také pro tropické andské státy v Jižní Americe.
 
2) Subtropy
Oblast mezi obratníky a 40. šířkovým stupněm.
Dělí se na:
- subtropy západních okrajů kontinentu (západní subtropy)
- subtropy východních okrajů kontinentu (východní subtropy)
- subtropy vnitrozemské

1) subtropy západních okrajů kontinentu (západní subtropy)
- teplá slunečná a suchá léta, mírná deštivá zima. Původní neopadavé středomořské lesy v minulosti z větší části vykáceny. Zachovaly se pouhé zbytky. Typické jsou trvale zelené křovité porosty-macchie. V létě jsou zde často požáry. Půdy mají vysoký obsah železa a na svazích často dochází k půdní erozi. K této oblasti patří území přiléhající ke Středozemnímu moři (jižní Evropa, pobřeží jihozápadní Asie, pobřežní část severní Afriky, Kalifornie, střední Chile, jihozápadní pobřeží v Africe a Austrálii).
 
2) Subtropy východních okrajů kontinentu
- suché období v zimě,  srážky přicházejí v teplém letním období,  výskyt stále zelených lesů, které směrem na sever přecházejí v lesy opadavé a smíšené. Na jihoamerickém území převládají vlhké savany.
Patří sem: střední část východní Číny, Japonsko, Korea, Filipíny, Florida, pobřeží Mexického zálivu, jih Brazílie, severovýchod Argentiny, jihovýchodní okraje Afriky a Austrálie.

3) Vnitrozemské subtropy
- liší se jestli jsou u moře nebo ve vnitrozemí
- horká a suchá léta, chladné zimy, poměrně málo srážek. S rostoucí vzdáleností od moře narůstají znaky kontinentality klimatu (klesá množství srážek, zvyšují se teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, létem a zimou- např. Írán, Mexiko, Tibet). Vnitrozemí subtropických oblastí je často odděleno od moře horskými pásmy. Znaky kontinentality se projevují již ve vnitrozemí poloostrovů (např. Pyrenejský poloostrov). Vegetace má charakter stepí, polopouští až pouští.
 
3) Mírný pás
Mezi 40. až 60. stupněm severní šířky (většina území Evropy, Asie, Severní Ameriky), na jižní polokouli zabírá pouze jižní části Jižní Ameriky, Tasmánii a Jižní ostrov Nového Zélandu. Rozdíly klimatu, vegetace a půd této rozsáhlé přírodní zóny souvisejí se zeměpisnou šířkou (oblasti mírně teplé a mírně chladné) a se vzdáleností od moře (klima oceánské, přechodné a kontinentální).

Oblasti mírného oceánského podnebí- západní a severozápadní Evropa (Britské ostrovy), severozápad USA, jižní Chile, Tasmánie a jih Nového Zélandu. Mírná chladná léta i teplé zimy (nevelké teplotní rozdíly mezi létem a zimou) a dostatkem srážek. Převládají západní větry od oceánů. Původní vegetaci představují opadavé listnaté lesy a lesy smíšené. Půdy jsou převážně hnědozemní.

Oblast přechodného podnebí- se vzdáleností od moře se přímořské klima mění a občas se projevují i vlivy kontinentální. Zvyšují se teplotní rozdíly a snižuje se množství srážek. Typická jsou delší přechodná období mezi létem a zimou (jaro, podzim). Počasí se vyznačuje proměnlivostí v průběhu roku i mezi jednotlivými roky (někdy jsou léta teplá a suchá, jindy chladná a deštivá). Lesy jsou hlavně smíšené, zastoupení půdních typů je též rozmanité a závisí hlavně na nadmořské výšce.

Oblast kontinentálního podnebí- oblast východní Evropy, Asie a vnitrozemí Severní Ameriky. Značné teplotní rozdíly. Dlouhé a studené zimy, léta krátká a horká (teplotní poměry ovlivňuje výrazně i zeměpisná šířka a nadmořská výška). Nízké množství srážek. Extrémně kontinentální klima má východní Sibiř, kde vysoké mrazy způsobuje sibiřská tlaková výše. V oblastech na severu, kde je výpar nízký, většinu území zaujímají severské jehličnaté lesy (tajga). Tvoří souvislý pás v Kanadě, Švédsku, Finsku a Rusku. Povrch země tvoří dlouhodobě zmrzlá půda, ze které po rozmrzání vznikají četné močály a bažiny. V oblastech ležících na jihu je naopak výpar vysoký, podíl lesů nízký a původní rostlinou formaci tvoří stepi (jih Ruska, Ukrajina, jih západní Sibiře, Kazachstán, Mongolsko, severovýchodní Čína, severoamerické prérie, suché jihoamerické pampy). Východně od Kaspického jezera a v severozápadní Číně přecházejí v pouště a polopouště, vyznačující se studenou zimou. Půdy v oblasti jehličnatých lesů jsou podzolové, ve stepích černozemní, v pouštních oblastech pouštní.

4) Polární pás
- oblast Arktidy a Antarktidy, na jejich okraji je provázejí pásy subarktický a subantarktický.

Arktida - území Severního ledového oceánu s okolními moři včetně ostrovů a nejsevernějšího pobřeží pevniny. Severní pás patří do oblasti mrazových pouští, jižní okraje do pásma tundry. Jižní hrabici subarktického pásu tvoří hranice lesotundry a tajgy.

Antarktida - dvojnásobně větší než Arktida, podnebí je studené a suché (v centru kontinentu stálá tlaková výše). Průměrná roční teplota je okolo -56ºC, nejnižší naměřená teplota -89,2ºC. Subantarktický pás leží severně od jižního polárního kruhu a zahrnuje některé ostrovy a souostroví.