Globální problémy lidstva (přírodní a civilizační rizika)
1) Přírodní katastrofy:
- zemětřesení
- sopečná činnost
-
cyklony, hurikány
- vlna tsunami
- zkracování Golfského proudu
-
globální oteplování
- rozšiřování pouští
1. Zemětřesení
- způsobeno přírodou i lidmi, je důsledkem subdukce, může mít za následek i vlnu tsunami
- náhlé pohyby či chvění zemského
povrchu způsobené prudkým uvolněním napětí nahromaděného v hloubkách
Dělí se na:
-
Tektonická – jsou nejčastější, souvisejí s pohyby litosférických desek
- Sopečná – vyvolané
sopečným výbuchem
- Řítivá – způsobená propadnutím stropů v podzemí (doly), v horských oblastech v důsledku
spadávání lavin, v přímořských oblastech jako následek ohromných vln = tsunami.
Každé zemětřesení se šíří z ohniska
tzv. hypocentra, které se nachází v různé hloubce pod zemským povrchem. Podle statistiky se hypocentra nacházejí nejčastěji
v hloubce okolo 60 km. Místo na zemském povrchu, které leží kolmo nad hypocentrem se označuje jako epicentrum. Zde bývá
intenzita zemětřesení nejvyšší. Z hypocentra se šíří zemětřesné vlny všemi směry. Podle způsobu vlnění je možné rozlišit vlny
podélné, příčné a povrchové. Rychlost zemětřesných vln závisí na prostředí, kterým se šíří. V pevných
horninách se šíří rychleji než v horninách měkkých.
- Podélné vlny - (longitudální) kmitají ve
směru šíření otřesů a dosahují v pevných horninách rychlosti
4 až 6 km. s-1. Podobají se zvukovým vlnám.
-
Příčné vlny - (transverzální) kmitají kolmo na směr šíření otřesů a v pevných horninách dosahují
rychlosti 2 až 3 km.s-1
- Povrchové vlny – nejpomalejší, rozbíhají se z
epicentra po povrchu a při silných zemětřeseních
mohou oběhnout i kolem Země. Mají charakter
příčných vln a jejich vlnění se podobá
vlnění mořské hladiny.
Seizmika –
obor, který sleduje příčiny, průběh a následky zemětřesení. Registrace zemětřesení se provádí pomocí citlivých
přístrojů seizmografů.
Intenzita zemětřesení se měří v balech. V současnosti se
používá škály 12 balů. Označuje se jako modifikovaná Mercalliho škála (MM). Kromě této stupnice existuje
i stupnice Richterova, která se běžně používá pro klasifikaci intenzity zemětřesení ve sdělovacích
prostředcích.
2. Sopečná činnost
Sopka = vulkán, místo, kde
magma proniká na zemský povrch, kde se rozlévá v podobě lávy. Utuhnutím lávy vznikají různé vyvřelé horniny ( čedič, znělec, adezit).
Někdy se roztavené horniny nedostanou až na povrch a utuhnou v hloubce (žula).
Magma = žhavotekutá hmota
obsahující především oxid siřičitý a oxid hlinitý, na povrchu tuhne v podobě lávy.
Stavba sopky:
Magma se nejprve hromadí několik stovek metrů pod povrchem v místě, které označujeme jako magmatický krb. Odtud vede
hlavní přívodní kanál (sopouch) ke kráteru, který bývá většinou ve vrcholové části sopky.
Druhy sopek:
Štítová sopka – mají širokou základnu a mírné svahy. Nejčastěji je
vytvářejí čedičové lávy, jelikož obsahují málo křemíku, a proto jsou silně roztékavé.
Andezitová sopka –
má svahy strmější. Jejich lávy obsahují více křemíku a také obsahují hodně vody a plynů. Erupce bývají prudké a ničivé. Pokud sopka
vyvrhuje převážně sypký materiál, vytváří se sypaný kužel s příkrými svahy.
Stratovulkán – je to
vulkán, v jehož těle se střídají vrstvy pyroklastik s lávovými proudy.
Sopky:
-
činné - vybuchují poměrně často
- spící - jsou dlouhý čas mezi erupcemi klidné
-
mrtvé neboli vyhaslé - už nikdy nevybuchnou
Velké katastrofy při sopečných erupcích působí zejména rychle
tekoucí bahenní proudy a popelové deště, které postihují najednou velké oblasti. Ke škodám na polích a dobytku se
připojují škody na budovách a katastrofy, které vznikají průvodními jevy. Jsou to záplavy v pobřežních krajinách a
ohně, které vznikají při zpřetrhání elektrického vedení.
Přes tato nebezpečí a nejistotu hospodářského
podnikání patří sopečné oblasti k nejhustěji osídleným a zalidněným krajinám Země, zejména v tropických oblastech, kde je jinak
řídké osídlení a malá hustota obyvatelstva. Na Jávě připadá na 1 km2 více lidí než v nejhustěji zalidněných průmyslových zemích.
Sopečná půda v teplých a hojně zavlažovaných oblastech rychle větrá ve velmi plodnou a hlubokou ornici, poskytující všechny živiny.
Vlivem sopečné činnosti vznikla mnohá rudná ložiska.
Oblasti, které jsou ohroženy zemětřesením, zaujímají zhruba jednu desetinu
plochy pevnin. Nebezpečí zemětřesení hrozí asi polovině obyvatel planety Země.
Hlavní zemětřesné
oblasti:
Subdukční zóny (oblasti, v nichž se jedna litosférická deska podsouvá pod druhou desku)
-např.:Aleuty, Kamčatka, Japonsko, východoindické souostroví, Střední a Jižní Amerika.
Riftové zóny (oblasti, v
nichž je oslabena pevninská kůra, která se pomalu mění v kůru oceánskou a oblasti, kde oceánské hřebeny vytvářejí novou oceánskou
kůru) -např.: Východoafrický prolom
Mladá pásmová pohoří _např.: Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himaláje, Andy,Kordillery
Zóny podél velkých transformních zlomů (oblasti, podél nichž se dějí horizontální posuvy jako součást systému
subdukčních a riftových zón, a které tvoří hranice mezi deskami) - např.: Kalifornský zlom San Andrea
3. Tropické
cyklony
- výjimečné tlakové níže s prudkými točivými větry o rychlosti nad 118 km/hod. vznikají nad teplými oceány
a pohybují se nejprve obou stran rovníku a v závěru se stáčejí k příslušným pólům. Uprostřed spirálových oblačných pásů je
„oko bouře“, oblast zvlášť nízkého tlaku vzduchu, kde panuje téměř bezvětří a jasná obloha. Přechod tropické cyklony je spojený p
průtržemi mračen, ničivými vichry, blesky a tornády. Na různých místech světa mají různé označení, jako hurikány (Amerika), tajfuny
(jihovýchodní Asie), willi-willy (Austrálie). Zvlášť silné cyklony dostávají svá „křestní“ jména (např. El Niňo, Katrina, Wilma
aj.)
El Niňo – opakující se porucha planetárního proudění vody a vzduchu v rovníkové části jižního
Tichého oceánu. Protože vrcholí kolem Vánoc, dostala příhodné španělské jméno El Niňo (Ježíšek). Když je rok El Niňa, monzunové
mraky nad Pacifikem odklánějí rovníkové proudění do stran a důsledkem jsou záplavy v Americe a sucha v Austrálii.
4.
Tsunami
Obrovské ničivé mořské vlny, vyvolané většinou podmořskými zemětřeseními, mohutnými sesuvy sedimentů a
výbuchy podmořských sopek, které posunou část oceánského dna vzhůru nebo dolů a tím přemístí miliony tun vody. Jsou charakteristické
velkou rychlostí (až 950 km/hod), délkou (100-200 km) a nepravidelnou periodicitou v intervalu od 5 minut do několika hodin. Ničivé jsou na
pobřeží a zejména v zátokách, kde se zvedají jako mohutná vodní stěna 30 i více metrů vysoká, která devastuje přímořské pásmo.
Vyskytují se především na březích Tichého a Indického oceánu, ale bývají i v Atlantiku a občas i ve Středozemním moři. Velice často
postihují Japonsko, které jim také dalo jejich jméno- tsunami doslova znamená „přístavní vlna“.
5. Zkracování Golfského proudu
Golfský proud – nejmohutnější teplý proud (26ºC), 800 km
šířka, díky němu není v severní Evropě tak velká zima
- od severu dochází ke zkracování proudu (proudy jsou způsobeny tlakovou
výší a níží). Studené vody tlačí proud k Americe, která se otepluje a v Evropě je zima.
- dopad: ochlazení severní Evropy,
oteplování východního břehu Severní Ameriky a Grónska.
V Americe to má za následek úbytek ptačích druhů, neboť na delší dobu
rozmrzá permafrost, vytvářejí se bahna, zvyšuje se množství komárů a ptáci, aby jimi nebyly napadeni, se na vejcích nehýbají. Tím ovšem
ztrácejí krev a umírají.
6. Globální oteplování
- jev, kdy stoupají hladiny oceánů.
-
následky: zánik měst, zatopení nížin, stěhování obyvatelstva, nedostatek zemědělských
plodin, hladomor, epidemie.
-
souvisí se skleníkovým efektem
7. Rozšiřování pouští
Dezertifikace =
rozšiřování pouští. Projevuje se nedostatkem pitné vody ve světě.
Prognóza do budoucnosti: celá Austrálie by mohla být poušť;
Sahara by postoupila až k rovníkové Africe.
V oblasti Sahelu mají lidé cca 5 litrů vody na den, dehydratace organismu, nemoci,
vysychání jezer (jezero Čad). Aralské jezero – dříve živilo hodně lidí, byly zde přístavy, později se jezero smrsklo, břehy postoupily
až o 80 km, dnes je zde poušť, půda a vzduch jsou zasoleny à rodí se postižený děti. Jezdí sem sice vědci, ale nikdo neví co s tím.
2) Přírodní problémy:
- Přelidnění
- Znečištění moří a
oceánů
- Lov ryb
- Ničení pralesů
- Skleníkový efekt, ozonová
díra
1. Přelidnění
- nerovnoměrný růst obyvatel (bohatý sever, chudý
jih). Na severu obyvatelstvo stagnuje nebo ubývá, kdežto na jihu roste.
1930 – na celé Zemi byly 2 miliardy lidí, dnes 6 miliard
(přírůstek cca 1 miliarda obyvatel za 18 let)
- nerovnoměrná spotřeba vody: průměrný Američan spotřebuje cca 500 litrů vody denně
(je do toho započítaná veškerá voda, např. i fontány), avšak průměrný člověk má spotřebu cca 50 litrů vody denně (pitná voda + voda
používaná na hygienu). V oblasti Sahelu má člověk na den jen cca 5 litrů vody, což vede k dehydrataci organismu, epidemiím a různým
jiným nemocem.
2. Znečištění moří a oceánů
- zamořeny radioaktivními odpady (nejvíce je
vypouští Anglie a Francie), znečistění moří a oceánů po
havarování tanku
- nejšpinavější moře: Černé,
Středozemní a Perský záliv
3. Skleníkový efekt a ozonová díra
Skleníkový
efekt
Při spalování paliv se do ovzduší uvolňuje oxid uhličitý, který tím, že v atmosféře zachycuje infračervené
záření, přispívá ke globálnímu oteplování, jevu označovanému jako „skleníkový efekt“. V poměru množství vyrobené energie jsou
největšími emitenty oxidu uhličitého Čína, země Blízkého východu, země bývalého SSSR a země východní Evropy.
Ozonová díra
-na pólech je ozon řidší, UV paprsky dopadají na zem.
Vznik ozonové díry: člověk
začal vyrábět fluorochlorovodíky (freony) jako chladící směsi, použití do ledniček, sprejů. Freony na Zemi ještě jsou, nejvíce jich bylo
uvolněno do ovzduší v roce 1989 (800 000 tun). Než se dostanou do ozonosféry, trvá to 10 let, tam ještě dalších 130 let působí.
Jižní polokoule - ozonosféra je více otevřená, více UV záření
Severní polokoule - v roce 1992
objeveno, že se tam každoročně na jaře otvírá ozonová díra, létě se uzavírá. Otvírá se na jaře, neboť atomy dusíku, které na sebe
vážou chlor, jsou zmrzlé a chlór vázat nemohou. Chlór tedy rozrušuje ozon, ozonová díra roste, a když poté začne léto a je tepleji,
dusík po rozmrznutí začne vázat chlór a ozonová díra se uzavírá.
UV paprsky: škodlivé, mají karcinogenní účinky
(zvýšení UV paprsků o 1%, karcinogenní účinky se zvětší o 1/5 ), poškozují oční rohovku, ničí plankton (producent kyslíku,
spotřebovává CO2m jsou na něm závislé ryby), má vliv i na skleníkový efekt.
Následky: sloni a lední medvědi nemohou
chodit přes rozpadající se krách a umírají hlady.
Léto 2005: američtí přírodovědci udělali průzkum na Aljašku a udělali
kampaň, jela sem i Clintonová.
1997 – Kjótská konference o snížení emisí, EU se zavázala dodržovat snížení těchto emisí.
- státy, co nevyprodukují všechno množství plynů, je mohou prodat státům, co jich vyprodukují více.
Největší ničitelé
ovzduší: Čína (nepoužívá filtry), Rusko, Amerika (nejvíce průmyslový stát)
4. Lov ryb
- Norové
a Japonci mají výjimku na lovení ryb, většina jejich rybářů tvrdí, že loví ke vědeckým účelům, ale ve skutečnosti je prodávají do
drahých luxusních restauracích. Byla na to i kampaň, aby lidé jedli více velrybího masa, neboť je zdravé.
- Eskymáci využijí celé
maso, Norové však jen část
Lov tuňáků: žijí v symbióze s delfíny, a proto při lovu tuňáků se nejprve sonarem najdou delfíni.
Ty poté zabijí s i tuňáky.
5. Ničení pralesů
Žďáření = vypalování pralesů za účelem
získání zemědělské půdy
- kácení kvalitního ušlechtilého dřeva à do ovzduší se dostává méně kyslíku, povrch planety má
větší odrazivost slunečního záření, což má za následek zvýšení skleníkového efektu
- po vyžďáření pralesu může mít půda
úrodu a živiny max. 2 – 3 roky. Smrky – neodolné vůči emisím
- zmizely jedle, u listnatých stromů se emise usadí v listech, ale na
podzim upadnou, kdežto u jehličnatých stromů ne. V dnešní době se proto začalo s vysazováním jeřábů, které mají schopnost odkyselovat
půdu. Každý den vymírá cca 140 druhů rostlin nebo živočichů.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta