Ekonomika ČR
Česká ekonomika před rokem 1945
Po rozpadu RU se na území Československa nacházelo 70% průmyslu bývalé říše, z toho
většina byla soustředěna v jeho západní části, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Předmnichovská ČSR patřila mezi
průmyslově vyspělé státy Evropy.Ukazatelem dobrého
stavu české ekonomiky bylo i postavení naší koruny ve srovnání s ostatními
měnami.V období první republiky značně posílil český kapitál.
Přímé vojenské operace za 2.světové války se českých zemích ve
srovnání dotkly jen v menší míře, takže hospodářské škody způsobené válkou byly nižší. Československo se mezi dvěma světovými
válkami zařadilo mezi nejvyspělejší státy Evropy a svými kvalitními výrobky se dobře prosazovalo na světových trzích.
Česká ekonomika v letech 1945-1989
Již v roce 1945 došlo ke značným změnám ve vlastnických vztazích (konfiskace majetku
Němců, kolaborantů, znárodnění bank a velkého průmyslu).Tento proces byl dovršen po únoru 1948, kdy bylo zlikvidováno soukromé
vlastnictví ve všech sektorech ekonomiky.
Začlenění ČSR do sovětského bloku mělo za následek, že další vývoj československé
ekonomiky nebyl určován zájmy a potřebami jejich obyvatel, ale diktován zájmy RVHP.
Průmyslový růst v 50. s 60. letech byl spojen
s nevhodnými strukturálními změnami.
Jednostranně byl preferován těžký průmysl náročný na energii a suroviny, do tradičního
odvětví lehkého průmyslu nebyly směrovány dostatečné investice.Během 70. a 80. let se
dynamika naší společnosti zpomalovala.V
průmyslu se stále výrazněji projevovalo jeho zaostávání za rychlým vědecko-technickým pokrokem na Západě.
Proces
ekonomické transformace Česka
Přelomový rok 1989 zastihl naše území v situaci, kdy již dávno zcela ztratilo své přední
postavení v evropské ekonomice.Politické problémy postkomunistické země zdaleka nedosahovaly úrovně ekonomických problémů. Byl zahájen
proces transformace od ústředně řízeného a plánovaného hospodářství, které je charakteristické pro socialismus, k tržní
ekonomice.Prvními kroky na této cestě bylo zrušení centrálního plánování a liberalizace cen, aby odpovídaly pravidlům trhu. Tato
liberalizace se všeobecně projevila v růstu cen, zejména potravin.Přistoupilo se k privatizaci spojené s restitucemi majetku, kdy
byl majetek vrácen původním vlastníkům a jejich potomkům. Jako mezník restitučních nároků byl stanoven únor 1948. Proces privatizace byl
započat tzv. malou privatizací. Přistoupilo se i k velké privatizaci větších výrobních závodů a dalšího státního majetku. Vedle
standardních metod se u nás ve velkém uplatnila tzv. kupónová privatizace.
Zároveň se však v průběhu transformace ukazovaly
některé problémy: Nebyla doceněna úloha práva a stanovení pevných pravidel pro provádění ták rozsáhlých majetkových přesunů. To se
projevilo v pochybných finančních operacích, v ,,tunelování“ čili vykrádání bank, podniků, investičních společností, v růstu
korupce a tedy v neoprávněném obohacování jedinců.
Velké problémy provázely privatizaci zemědělství, hospodaření bank a jiných
finančních ústavů, změny ve školství, zdravotnictví a v celém sociálním systému. Země musela hledat nové ekonomické specializace,
s nimiž by pronikla na zahraniční trhy. Změnami prochází výrobní specializace závodů, mění se i dynamika rozvoje v různých částech
země. České hospodářství se nacházelo na přelomu století v nepříliš dobré situaci. Koncem 90. let se míra nezaměstnanosti více než
zdvojnásobila (ze 4% na 9%). Vzhledem k nezbytné restrukturalizaci průmyslu, ve které se ve srovnání se sousedy pokročilo jen málo,lze
předpokládat její další růst.
Přes všechny problémy patří Česká republika k nejúspěšnějším mezi státy, které
prošly komunistickou diktaturou. Zaznamenala několik diplomatických úspěchů-byla přijata do OECD, do NATO a EU.
Úloha
průmyslu v české ekonomice
Průmyslová výroba je hlavní složkou našeho hospodářství. Po roce 1989 prošel český průmysl
procesem transformace z hlediska vlastnických vztahů i odvětvové struktury. Vlastnictví privatizovaných podniků je z velké části v rukou
privatizačních fondů, které mnohdy vlastní banky. Výrazně se projevil rozpad východních trhů, kam byla značná část exportu
průmyslové produkce směrována.
Průmyslové oblasti:
Současné rozmístění průmyslu je výsledkem historického, více než
dvě století trvajícího vývoje. K nejvýznamnějším průmyslovým oblastem patří pás území podél severní hranice Čech od Sokolova přes
Ústí nad Labem a Liberec k Náchodu. V západní části: uhelná těžba, tepelná energetika a chemie, ve východní části strojírenství a
textilní průmysl.
Ve vnitrozemí jsou hlavními průmyslovými oblastmi: Plzeň s okolím, Ostravsko, Brno s okolím, Olomouc a Zlín.
Dobývání nerostných surovin:
V těžbě uhlí patřila naše země v 80. letech v přepočtu na 1
obyvatele mezi největší producenty na světě. V souvislosti s transformací ekonomiky a s poklesem poptávky doma i v zahraničí těžba
klesá. V oblastech těžby dochází k růstu nezaměstnanosti.
Hlavní uhelné pánve mají excentrickou polohu. V obou hnědouhelných
revírech (Severočeský a Sokolovský) probíhá těžba většinou povrchovým způsobem, což vede k devastaci krajiny.
Většina hnědého
uhlí směřuje do energetiky. Producentem koksovatého uhlí je Ostravsko.
Domácí těžba ropy a zemního plynu představuje
2% spotřeby-Hodonínsko.
Těžba uranu u nás byla téměř zastavena.
Ze skupin nerud je významná
těžba stavebních surovin –štěrky, písky, jíly a vápenec
Těžba kaolinu- Karlovarsko, Plzeňsko, Podbořansko.
Sklářské a slévárenské písky.
Výroba a rozvod elektřiny a plynu:
Tepelné elektrárny-zajišťují 75% výroby
elektrické energie
-Prunéřov, Tušimice, Dětmarovice, Mělník, Opatovice
Jaderné elektrárny-Dukovany-zajišťují 22%
elektrické energie
-Temelín u Týna nad Vltavou
Vodní elektrárny-3% výroby
Ropa a zemní plyn-přiváděny ropovody a
plynovody –hlavně z Ruska
-ropa také přiváděna z německého Ingolstadtu
Zpracovatelský průmysl:
Připadá na něj asi 90% celkové průmyslové výroby.
Hutnictví: Po kolapsu Poldi-Kladno zesílilo dominantní postavení
Ostravska (Ví,tkovice, Nová huť).Dále Třinec, Bohumín, Frýdek-Místek a Karviná.
Strojírenství: Škoda-Plzeň, ČKD Praha Holding (mají
závažné problémy s financováním výroby a zčásti i odbytem).
Nejlepší výsledky:Škoda auto Mladá Boleslav (strategickým
vlastníkem je Volkswagen), autobusy:Karosa Vysoké Mýto (kooperuje s Renaultem). Výroba obráběcích strojů a investičních celků je
koncentrována do Prahy a okolí, do Hradce Králové a Brna a okolí.
Elektrotechnika a elektronika: Prodělaly změny
v restrukturalizaci.Praha, Brno, Plzeň, Lanškroun, Rožnov pod Radhoštěm, Hranice.
Chemický průmysl: Nízké zastoupení
farmacie a málo vyhovující struktura.Územně koncentrovaný do míst s dostatkem vody a energie a dobrou dopravní dostupností.Významná je
výrobní tradice.Ústí nad Labem, Neratovice, Kolín, Pardubice, Litvínov, Praha, Kralupy, Rakovník (prací prášky)
Gumárenský a
plastikářský průmysl: Otrokovice, Ostrava,Přerov, Zubří
Textilní,kožedělný a oděvní průmysl: Děčín, Brno, Prostějov, Praha. Řada z nich
svou činnost ukončila pro asijskou konkurenci.Nejznámější podniky: Svit, OP, Otavan, Kras, Jitex, Tiba, Kara.
Papírenský a
polygrafický průmysl: Poblíž zdrojů vody a suroviny.Štětí, Paskov, Větřní.
Potravinářský průmysl: Pivo,
cukrovary,mlékárny, pekárny.
Dřevozpracující průmysl: Šumava, Českomoravská vrchovina, Jeseníky, Beskydy.
Úloha zemědělství v české ekonomice
Úloha přírodních faktorů:
Zemědělskou výrobu, její
objem a strukturu ovlivňují přírodní podmínky.Přírodní podmínky mohou sehrávat limitující roli pro zemědělské využívání
daného území, zaměření a účinnost výroby.Naše přírodní předpoklady lze označit za průměrné až horší.
Čtyři
zemědělské výrobní typy-kukuřičná, řepařská, bramborářská a horská.
Území s nejlepšími podmínkami představuje
kukuřičná oblast-produkuje se tam kukuřice na zrno, cukrovka, teplomilná zelenina, ovoce a vinná réva. Řepařská oblast je
vhodná pro pěstování obilnin (potravinářská pšenice, ječmen a slad), cukrové řepy a raných brambor.Bramborářská oblast má
největší procento zemědělské půdy.Pěstování brambor, krmných obilnin a řepky na. Větší rozlohy zaujímají louky pastviny.
V horských oblastech je větší zastoupení luk, pastvin a lesních ploch.
Úloha sociálních faktorů:
Nedostatkem je
malá integrace zemědělských prvovýrobců při odbytu produktů, nízká je ve srovnání se zeměmi EU ochrana domácího trhu.V zemědělství
je dnes zaměstnáno asi 6% ekonomicky činného obyvatelstva. Průměrné výnosy jsou však v porovnání s EU nižší ( u obilovin kolem 80% , u
brambor jen 60%). Nižší je užitkovost hospodářských zvířat.
Pěstování užitkových plodin:
Obiloviny:Pěstovány na 55% rozlohy orné půdy.
Pšenice: Pěstuje se skoro po celém území ČR.
Ječmen: Na Hané se pěstuje
sladovnický.
Kukuřice: Na Jižní Moravě v nejteplejších oblastech.
Brambory: Českomoravská vrchovina.
Cukrovka: Vázaná ne
řepařskou a kukuřičnou oblast, má klesající tendenci
Olejniny: Došlo ke značnému nárůstu, hlavně řepky
Ovocné sady: Na
celém území ČR, hlavně na Litoměřicku a Kolínsku
Vinné révy: Znojemsko, Břeclavsko, Hodonínsko
Zelenina: Její intenzita
pěstování je nízká. V nejteplejších oblastech Moravy.
Chov hospodářských zvířat:
Živočišná výroba se na
celkové hodnotě zemědělské produkce podílí 55%. Její podíl však soustavně klesá. Výrazně se snížily stavy hospodářského
zvířectva, hlavně skotu. Pokles souvisí se snížením spotřeby hovězího masa, mléka a mléčných výrobků.
Chov prasat: Je
soustředěn do velkovýkrmen.
Chov ovcí: Neustále klesá.
Chov drůbeže:Zaznamenává rozmach. Chov hus a kachen v rybníkářských
oblastech.
Chov ryb a včelařství.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta