Laponsko
I když je velmi daleko. Až za polárním kruhem. Původně to byly všechny oblasti na sever od polárního kruhu, dnes se tato
hranice posunula ještě o něco severněji a zúžila na oblast, kde žije necelých 100.000 posledních lapů. Laponsko nemá hranice, stejně tak,
jako nemají hranice třeba Alpy, avšak setkáte se s ním jak v Norsku a Švédsku, tak i ve Finsku a dokonce v Rusku. Pokud byste nevěděli, že
jste se ocitli v Laponsku, sotva to poznáte, neboť v rozlehlých tundrovitých plochách a lesech je hustota osídlení téměř neměřitelná a
typický Laponec nechodí zrovna denně ve slavnostním kroji.
Ocitnete-li se v Laponsku v zimě zčista jasna za pár hodin letu
z Čech, je téměř jisté, že přiletíte za tmy. Optimální dobou k návštěvě Laponska jsou červenec a srpen, kdy denní teploty
nezřídka přesahují 20 - 25o C. Nejdelší polární dny jsou však v červnu, resp. Od konce května do prvních dnů červencových. Z vrcholu
Aavasaksa, ačkoli leží jižněji, než je polární kruh, je půlnoční slunce viditelné 21. června. V tu dobu ostatně i ptačí zpěv zde
utichá až kolem 24. hodiny a nesměle začíná asi od 1 h po půlnoci. Kdo někdy spal v Rovaniemi v tomto období v hotelu při otevřeném okně
(teplota i v noci se někdy blíží 20o C) nebo ve stanu, jistě se na to dobře pamatuje. Podzim přichází v Laponsku velmi brzy a někdy již
koncem srpna a v září nutno počítat s velmi chladnými nocemi, popř. s prvními mrazíky a na konci září s prvním sněhem. Tehdy zde
turistická sezóna končí a příroda i lidé se připravují na dlouhou polární zimu.
Laponci žijí převážně v
Norsku, kde Laponci (Saamové či Lopaři) jsou etnickou menšinou, která dnes v Norsku kromě oblastí severně od polárního kruhu sídlí i v
jižnějších částech země. podle posledních odhadů je Laponců celkem asi 60 000 až 100 000, asi 40 000 jich žije v Norsku.
Laponci byli původně vyznavači šamanizmu, ovšem již velmi dávno se začaly projevovat snahy o jejich pokřesťanštění a
první kostely se v jimi obývaných oblastech začaly stavět již ve 12. století. Laponci byli kočovníci, kteří se neohlíželi na velmocenskou
politiku, a tak se svými stády sobů v cestě za pastvou klidně překračovali státní hranice. Od středověku až téměř do současnosti byl
tento národ soustavně diskriminován. Ke změně došlo až v 70. letech našeho století, a to v souvislosti s výstavbou přehrady na řece Alta,
při které měly být zatopeny obrovské plochy pastvin. Tomu již Laponci nechtěli jen nečinně přihlížet, a tak se otevřeně vzbouřili.
Dnes má každý Laponec právo navštěvovat školu s laponským vyučovacím jazykem a podle zákona přijatého v roce
1988 se norský stát zavázal, aby si tato etnická skupina udržela svůj jazyk, kulturu i tradiční způsob života. V roce 1989 byl také ustaven
laponský parlament (Sameting) přímo volený všemi Laponci. Sídlí v městečku Karasjok v kraji Finnmark. Jeho vliv na celonorskou politiku je
sice mizivý, ale dnes již nelze v Oslu přijmout žádné zákony týkající se Laponců, které by Sameting předem neposvětil.
K velkým
změnám došlo i v chovu sobů, který je vedle rybolovu hlavním zdrojem obživy Laponců. Produkce sobího masa sice tvoří jen 1 % celkové
norské produkce masa, ovšem poptávka po něm stoupá, a tomu se musí přizpůsobit i chovatelé sobů.
Mladí Laponci
využívají možností studia v Tromso nebo v Oslu, přičemž není vůbec jisté, zda se budou chtít vracet do svých rodných končin.
Na druhé straně si i Laponci dosud žijící v kraji Finnmark začínají uvědomovat, že jsou zajímaví pro turisty, takže kdo má zájem o
staré laponské tradice, má kde se s nimi v zimních měsících blíže seznámit.
Celkem Laponců asi: 60 000 - 100 000, z toho v Norsku 40
000 - 45 000 (nejvíce v kraji Finnmark - asi 25 000), ve Švédsku 17 000, ve Finsku 5 700 a v Rusku asi 2 000.
Laponec je
osoba, která:
- užívá Laponštinu jako svůj první jazyk jehož otec, matka nebo prarodiče užívají Laponštinu jako první
jazyk
- se považuje za Laponce
- má otce nebo matku, která splňuje výše zmíněné podmínky.
Laponština (sámština,
dříve též loparština)
Jazyk ugrofinské větve uralských jazyků. Mluví jím přes 50 tisíc osob v severních oblastech Norska (30
tis.), ve Švédsku (15 tis.), Finsku (5 tis.) a Ruska (1 tisíc na poloostrově Kola). Dělí se na tři skupiny značně odlišných nářečí:
severní (norsko-sámská, a to horská západní, východní a jižní v severním Norsku, Švédsku a ve Finsku; lule-sámská a pite-sámská v
severním Švédku a Norsku), jižní (ume-sámská a jižní ve Švédsku a Norsku) a východní (inari-sámská v severovýchodním Finsku a kolská
v Rusku). Nejstarší památky jsou ze 17. století. Laponština má několik spisovných jazyků: norsko-sámský (Norsko, Finsko) na základě
východního (od 19. století) a jižního horského nářečí (od 50. let 20. století ve Švédsku a Norsku), lule-sámský ve Švédsku a ve 30.
letech byl i kolsko-sámský spisovný jazyk. Od r. 1934 vychází ve Finsku jediný laponský časopis.
Laponština má složitý
systém samohlásek, mnoho dvojhlásek; souhlásky jsou krátké a dlouhé, v západních a jižních nářečích silné (s přídechem) a
slabé. Velmi rozšířené je střídání hlásek ve slovech, které má mluvnický význam. Je to aglutinační jazyk s rozvinutým ohýbáním,
užívá předložek i záložek. Podstatné jméno rozlišuje 8 - 9 pádů, singulár, plurál a přivlastňovací tvary. Sloveso má 3 osoby,
číslo, přítomný, budoucí a 3 minulé časy, 4 způsoby (včetně způsobu možnosti) a rod. Slovosled v prosté větě je velmi volný. Slovní
zásoba je ugrofinského původu, historicky je velmi blízká baltofinským jazykům, některá slova jsou společná se samodijskými jazyky. Mnoho
výpůjček je z finštiny a obou severských germánských jazyků. Píše se latinkou.
Kultura Laponců:
Yoik =
původní forma laponské hudby (rytmicky zpívané básně nebo poetické písně). Každý zpěvák si vytváří svou variaci.
Laponci mají
velký počet legend. Některé byly vydány v knize "Lappisk eventyr og sagn" (Laponské pohádky a legendy) J. K. Qvistadem.
Před
r. 1900 byly v Laponštině psány pouze náboženské texty, slovníky a jazykové příručky. První novelu v Laponštině napsal Anders Larsen -
"Baeivve-Algo".
Další současní autoři: Nils Viktor Aslaksen, Rauni Magga Lukkari, John Gustavsen a Ailo
Gaup.
Laponské noviny a časopisy jsou vydávány od r. 1870. Př. "Sámi Áigi" je vydáváno v Karasjoku od r. 1979.
Laponská divadelní skupina byla založena v Kautokeinu v r. 1979 a jmenuje se Beaivváš.
Duoidji = laponská řemeslná výroba.
Kurzy Laponštiny: univerzita v Oslo, v Tromso, fakulta v Kautokeinu (zal. 1989), další kurzy v Altě, Bodo, Levangeru a Nesně.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta