Alžběta Bavorská - Sissi
Na počátku padesátých let se zdálo, že se vše vrací jakoby k starým dobrým časům Františka I. Po vyřešení
nejakutnějších vnitropolitických problémů vzniklých v letech 1841-49 přišel opět čas rodinných záležitostí. Mladý císař - tak
rozhodla jeho matka arcivévodkyně Žofie si měl vybrat nevěstu.
V případě Josefa I. se hledalo v nejbližším urozeném okolí.
Bavorští Wittelsbachové se měli po dvaadvacáté stát manželskými partnery vídeňských Habsburků. Matka Františka Josefa hledala
především v rodině své sestry Ludviky a jejího manžela. V úvahu přicházela devatenáctiletá Helena zvaná Nené. Leč chladné matčiny
úvahy měli být významně pozměňovány samým Františkem Josefem. Sestry nastrojili v létě 1853 neformální setkání obou rodin v letním
sídle Habsburků v Bad Ischlu. Zde se poprvé setkal František Josef s mladší sestrou Heleny, šestnáctiletou Alžbětou zvanou Sissi. I přes
protesty Františkovy matky se do Sissi zamiloval a o rok později v dubnu 1854 se konala svatba a Sissi se stala císařovnou.
František Josef jako jeden z mála Habsburků si ji vybral skutečně sám. A tím okamžikem začala veřejnosti skrytá tragédie
manželství, které se do dnešního dne stalo podkladem pro stovky románů. V Hofburgu a blízkém Laxenburgu vypukl zničující psychologický a
posléze i mocenský boj mezi císařem, mladou císařovnou a tetičkou - císařovou matkou. Tento boj neměl vítěze, ale jen šťastně
unikající. Matka Františka Josefa Žofie se projevila jako tvrdá domácí vládkyně. Nechápající Alžbětu urážely způsoby tety, které
musela vykat, a vůbec nechtěla vzít na vědomí, že k tomu měla Žofie jisté oprávnění, neboť v nebezpečných revolučních dobách byla
právě ona "jediným mužem" v Hofburgu, který zachoval chladnou hlavu. Nyní když nebezpečí opadlo, ve své roli pokračovala.
Alžběta se stala na vídeňském dvoře stala oním pověstným ptáčkem ve zlaté kleci, v níž neměla ani právo vybrat jména svým dětem,
natož právo na jejich výchovu. Jediným soukromím, kam Žofiina moc nezasahovala, byla pouze císařská ložnice, kde vídala ve sporu s matkou
naprosto nerozhodného císaře.
Alžběta nejdříve prosila Josefa aby s touto situací něco udělal, ale
Josef matku do patřičných mezí nevykázal. Alžběta posléze unikala do svého nitra skrze skutečné nebo i simulované nemoci a od poloviny
šedesátých let přešla k tvrdému prosazování své vůle i na úkor svých dětí. V roce 1865 skončil tento boj neformálně vítězstvím
Alžběty a všeobecným ústupem Františka Josefa před svojí ženou.
Do té doby přivedla Alžběta na svět tři děti v pořadí
Žofie, narozena v roce 1855, Gisela, narozena 1856 a Rudolf, narozen 1858. Žofie v dětském věku zemřela. Dne 27. srpna 1865 předala Alžběta
císaři protest proti drsné vojenské výchově malého Rudolfa. Nekompromisní požadavky František přijal.
Do politiky zasáhla Alžběta
výrazně jen jednou a stálo jí to skutečně za to. Nikdy se netajila obdivem uherské šlechtě. Byla stejně nezkrotná jako ona. V roce 1867
významně přispěla k přesvědčení císaře, aby rozdělil říši. Odměnila se mu za to čtvrtým dítětem, které porodila v dubnu 1868 na
Budínském hradě. "Uherské dítě" Marie Valerie, vychovávané v uherském jazyce, se stalo nejoblíbenějším potomkem podstatě
rozvedených rodičů.
Alžbětu nudil dvorský život. Utíkala před ním a někdy i sama před sebou do Uher, na Riviéru či na
daleké ostrovy v oceánu. Zdržovala se jen tam, kde se cítila svobodně. Její cesty trvaly měsíce a předem je s nikým nekonzultovala. Milovala
rychlé koně a odvážné muže typu hraběte Gyuly Andrássyho, který byl prvním ministerským předsedou v Uhrách. Později, když nemohla ze
zdravotních důvodů jezdit na koni, tajně veršovala ve stylu poezie Heinricha Heina. Když neveršovala, starala se především sama o sebe. Od
dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a
následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů bylo služebnictvem nenáviděno. Jestliže v šedesátých a sedmdesátých letech platila za
nejkrásnější panovnici Evropy, pak v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.
Druhý zásadní přelom v Alžbětině životě znamenala tragická smrt syna Rudolfa v zimně roku 1889. Z tohoto šoku se již nevzpamatovala.
Po jeho smrti ztratila všechnu životní sílu. Z hrdé, krásné ženy se stala černě oděná paní která svými rozmary trápila své okolí.
Poslední léta života strávila v milovaném Řecku, kde bloudila ve stopách bájného hrdiny Achilla a na ostrově Korfu nechala zbudovat
nákladný zámek Achilleion.
V depresích způsobovaných střídavě fyzickým vyčerpáním těla při dlouhých túrách a
nesmyslným hladověním myslela už jen na smrt. Z tohoto zvláštního stavu mezi životem a smrtí ji v podstatě vysvobodil italský anarchista
Luigi Lucheni, který vlastně z nedostatku lepší příležitosti probodl pilníkem císařovnu, když spěchala do ženevského přístavu a
nevnímala okolí. Takto vlastně náhodou skončil už tak zvláštní život císařovny Sissi.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta