Benjamin Franklin

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

Autor: katika
Typ práce: Referát
Dátum: 05.05.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 209 slov
Počet zobrazení: 4 025
Tlačení: 385
Uložení: 442
Praktické!
(17.1. 1706 – 17.4. 1790)

Tento americký osvícenský myslitel, diplomat, tiskař, publicista, přírodovědec.... a muž, který by si rozhodně zasloužil i více přívlastků, se narodil jako 10. ze 17ti dětí Joshiaha a Abiah Franklinových v Bostonu v Pennsylvanii. Jeho otec byl výrobcem mýdla a svíček. Malý Ben se naučil velice rychle číst a psát, přesto však chodil do školy jen 1 rok. Formální vzdělání mu otec ukončil v 10 letech a ve 12 se začal zaučovat v tiskárně svého bratra Jamese. V této době se věnoval studiu sám, psal básně, eseje, satiry a už v 15 letech začal tisknout svůj první týdenník “New England Courant”. Měl ale problémy s úřady, proto přenechal řemeslo svému mladšímu bratrovi.

V roce 1723, v 17ti letech, opustil svou rodinu a bez jediného centu v kapse odešel hledat práci do Philadelphie. Právě zde se seznámil se svou nastávající manželkou Deborah Read-Rogersovou. Jako tiskař si tu vedl znamenitě, a proto mu sám guvernér státu Pennsylvania, William Keith, nabídl proplatit cestu do Anglie, aby mladý Ben mohl navázat konexe s anglickými papírníky a knihkupci. Roku 1724 tedy odjíždí se svým přítelem Jamesem Ralphem do Londýna. Ani zde nebylo pro Franklina těžké prosadit se, získal výhodné zaměstnání a zanedlouho byl schopen financovat nejen sebe, ale i svého přítele a jeho milenku (s tou se dokonce pokusil navázat intimní poměr). Zde také napsal první ze svých filosofických pojednání o svobodě “Potěšení a bolest”.

O dva roky později, tedy 1726, se Benjamin plně nabažil londýnského života a chtěl se stát pokoutným instruktorem plavání, ale nakonec přece jen přijal nabídku Thomase Denhama, vrátil se zpět do Philadelphie a začal pracovat jako úředník v jeho obchodním domě.  Když ale Denham záhy zemřel, padla všechna tíha velkého obchodu na nyní 20ti letého, nezkušeného Franklina. Ten se však vždy zvládl velice rychle přizpůsobit, a proto už o čtyři roky později suverénně a především monopolně ovládal celý obchod.
Soukromý život tohoto období Benjaminovi přinesl jednoho syna, Williama, matkou mu však nebyla tolik milovaná Deborah Readová, nýbrž jakási, dnes blíže nespecifikovaná, pouliční dáma. Přesto Deborah syna přijala a po svatbě v září 1730 dala Franklinovi ještě dceru Sáru a syna Francise, který však tragicky zahynul v nedovršených pěti letech.
 
Svým dílem “Pátrání v přírodě“ a “Nezbytnost papírové měny“ pomohl Franklin zabezpečit tisk pennsylvanských bankovek a později se stal dokonce veřejným tiskařem New Jersey, Delaware a Marylandu. Od roku 1729 začal vydávat plátek  “Pennsylvanian Gazette (úřední novina)“, který byl obecně uznáván jako nejlepší koloniální noviny vůbec, 25 let také ročně tiskl osvětový Almanach “Chudý Richard“. Ačkoli se často potýkal s problémy, celkově byl velice úspěšný, navázal úzké kontakty s vydavately ve všech koloniích a stal se tichým společníkem prosperující firmy Franklin & Hall.

První z Franklinových projektů na sociální posílení společnosti kolektivním úsilím sdružoval od roku 1727 zájemce v organisovaném spolku s nazvaném Junto nebo Klub kožených zástěr, aby mohli otevřeně debatovat o otázkách mravů, politiky, obchodu či přirozené filosofie. Právě kvůli potřebám členů tohoto sdružení se narazilo na problém malé dostupnosti knih pro obyčejné lidi, a právě proto vznikla Philadelphská knihovní společnost.  Franklin se také zapojil do organisace placené městské ostrahy, policejních sborů a dobrovolných hasičů. Prosazoval také užší spolupráci lidí s vědeckými zájmy, jejich vzájemné odborné konzultace, debaty....... chtěl, aby fungovala kooperace americké učené společnosti.  Ke vzdělání nabádal ve svém díle z roku 1749 “Vztah ke vzdělání v mládí“ a dopomohl založení Philadelphijské akademie, z které později vyrostla dnešní Philadelphijská universita. V této době byl Benjamin neobyčejně úspěšný, obdivovaný a pro lidi se stal nedocenitelným rádcem.
 
Nepůsobil však jen v sociální sféře, jako přírodovědec se zabýval téměř všemi obory od meteorologie, astronomie, až po studium elektřiny, které ho také vyneslo pravděpodobně nevýše. Ve čtyřicátých letech byla elektřina novinkou, možná až předmětem módy. Franklin začal se svými třemi spolupracovníky v roce 1746 zkoumat elektrotechnické úkazy, konstruovali nové stroje, dělali nové experimenty a philadelphské počasí jim také nemálo pomohlo, když se Benjamin rozhodl prokázat původ blesku. Vyzkoušel nebezpečnou, ale jednoduchou metodu pouštění draka v bouřce a všechny své poznatky shrnul v díle “Experimenty a pozorování elektřiny“. V roce 1750 sestrojil Benjamin Franklin na základě všech výzkumů a hypotéz první hromosvod, který funguje dodnes. Orientoval se ale i na jiné oblasti a zavedl mnoho odborných fyzikálních termínů, jako například kladný a záporný náboj, baterie, vodič... atd.  V meteorologii se zabýval studiem Golfského proudu a byl vůbec prvním člověkem, který se pokusil o předpověď počasí!

V neposlední řadě se Franklin angažoval i v politickém směru. Nejdříve byl úředníkem zákonnodárného sboru a poté se stal philadelphským poštmistrem a spravoval všechny poštovní instituce v severních koloniích. Největší zásluhy prvního období svého politického vllivu měl ale bezesporu na organisaci milice na obranu proti hrozícímu vpádu francouzských a španělských vojsk z území kolonie Delaware. Nutnost soudržnosti a spolupráce vytvářela mezikoloniální podmínky, z kterých se Benjaminovi zrodil v hlavě tzv. Plán unie. Chtěl vytvořit jednu generální radu se zástupci kolonií, organisovat dohromady běžnou obranu a dohlížet na vztahy kolonií s indiány. Vše vypadalo ideálně a brilantně, ale zákonodárci nebyli na tak obrovské změny zatím připraveni. Mezitím byla Pennsylvanie vyčerpaná z vytrvalého bránění hranic a objevila se zároveň nutnost financí. Jedno možné řešení této situace bylo zdanit půdu obyvatel kolonií, anebo sestavit novou vládu, která si snad s nesnázemi poradí. V roce 1757 byl proto vybrán právě Franklin jako reprezentant zákonodárného sboru, odcestoval do Londýna a zdržel se tam v této záležitosti až do roku 1762. Vyjednával, nabízel kompromisy a nakonec se shodli na zdanění půd jen v rozvinutějších oblastech. Svůj dlouhý pobyt v Anglii si krátil psaním politického zamyšlení nad “Zajímavostí Velké Británie vzhledem k jejím koloniiím a zisku Kanady a Guadaloupe“. Až 1763 po ukončení 7leté války v Paříži se severní kolonie definitivně připojili k anglickým. 

O pár let později, když byly osady zmítány kolkovou krizí, ztratil Franklin dočasně svou popularitu, kvůli nedorozumění s okolkováním produktů firmy Franklin & Hall, ale vzápětí vše ve veřejném prohlášení popřel. Naopak dalšího úspěchu dosáhl, když  bylo přiznáno právo legislativcům jednotlivých osad určovat daně pro koloniální půdu. Benjamin dále zastupoval kolonie při jednání v Londýně, čelil následkům všech neúspěchů a vytrvale setrvával, ačkoli ho často opouštěla neděje. Publikoval dokonce ostré novinové články na diskutovaná témata, plné rozhořčení. Pomohl zveřejnit dopisy Thomase Hutchinsona, guvernéra Massachusetts, pro jeho britské nadřízené, a byl proto vyhozen z pošty.

Nicméně v roce 1775 byl povolán do druhého kontinentálního kongresu pro navrhování vyhlášení nezávislosti. V září 1776 byl Franklin u jednání s Charlesem Gravierema a Count de Vergennesem, ministrem zahraničí, ve Francii a zanedlouho se stal hrdinou i pro Francouze. Byl pro ně ztělesněním práv šlechty Nového světa, hrdina,  portréty se začaly objevovat všude.. na krabičkách se šňupacím tabákem, na nočníkách...atd. Benjamin se stal vyhledávaným společníkem všech vrstev společnosti a vyrovnával se s touto novou situací s přehledem.

Cesta k míru byla sice stále hrbolatá (Španělsko stále chtělo Floridu), ale konečně 3.září 1783 byl podepsán definitivní mír. B. Franklin se sice chtěl vrátit domů, ale zůstal ještě 2 roky ve Francii. Sledoval tam první vzlétnutí bratří Montgolfierů v baloně a účastnil se výboru na projednání otázky zvířecího magnetismu nebo hypnosy. Pracoval také usilovně na sepsání svého životopisu, který sice nedokončil, ale přesto je vlastně shrnutím jeho životní moudrosti a slouží nám jako vynikající pramen informací všeho druhu.
 
V 79 letech se vratil do rodné Pennsylvanie a dožil tam klidně, ačkoli se stále podílel na veřejném životě. Poslední rok života byl upoután na lůžko a unikal bolesti jen užíváním opia. V roce 1790 viděla Philadelphia nejpůsobivější pohřeb ve své historii, umřel totiž symbol osvícenství a svobody. Anna Turgotová o něm prohlásila: „Benjamin Franklin uloupil blesk nebi a žezla tyranům!“
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.031