Donatello

Donatello, jehož celé jméno zní Donato di Niccoló di Betto Bardi, se narodil kolem roku 1386 ve Florencii a zemřel 1466 také ve Florencii, je nejvýznamějším představitelem florentského sochařství. Měl rozhodující vliv nejen na sochaře své generace, ale také na vývoj italského malířství.
Donatello se přátelil s významným sochařem a architektem Brunelleschim, který se věnoval „vyučování těch, o kterých si myslel, že jsou toho hodni“. Kolem roku 1405 podnikli několik studijních cest do Říma, kde se věnovali studiu antiky. Donetellovou první významější prací byl mramorový David (1408-1409, pro d Bargell) v němž spojil gotiku (řasení šatu) s něčím novým (výraz tváře Davida).

Donatello
začal vytvářet svůj vlastní směr umění v okamžiku, kdy spojil gotickou stylizaci s antickou modelací figury. Toto spojení vystihl v letech 1411-1415, kdy vytvořil sochu sv. Marka (Orsan Michelle) a sochu sv. Jana Evangelistu (Musco del Opera del Duomo). Gotickou část u těchto soch představuje drapérie roucha, ale výraz tváře a těla nese antické znaky. Socha sv. Jana Evangelisty zajistila Donatellovi s konečnou platností proslulost.
Donatello nejprve dlouho rozmýšlel, vymýšlel, studoval a toto všechno se nakonec odrazilo v jeho pracích. Příkladem je například socha sv. Jiří (Bargell). Zde se pojí jednoduchost s věrohodností a přirozeností. Nejdůležitějším dílem mladého Donatella je soubor proroků, které vytesal pro Giottovu kampanilu. První dva jsou z roku 1418, Abraham je z roku 1421, Jeremiáš z roku 1426 a Habakuk z roku 1434. Donatellova představa odpovídá Bibli. Prorok je podle něho člověk vyvolený Bohem, aby pozvedl svůj hlas v přesně určeném okamžiku dějin Izraele.

Donatello sdílel Brunelleschiho názory na architekturu a jako první použil teorii perspektivy v praxi, když vytvořil nízký reliéf Hostina Herodova pro Sienské baptisterium v roce (1426). Koncem první třetiny 15-tého století odešel Donatello na druhý studijní pobyt do Říma. Na podněty z této cesty reagoval vytvořením Cantorie - Zpěvácké tribuny pro florentský dóm (1433). Tato tribuna vyjadřuje radost ze života a dionýskou drzost. Je zde zachycen také určitý psychologický vývoj Donatella a to zejména na tvářích andílků. K nejslavnějším Donatellovým pracem patří bronzový David (Bergello, Florencie). Vítěz nad Goliášem se u něho nevyznačuje velitelskou mužností hrdiny; je to velmi smyslový, prostoduchý a půvabný mladík. Nové sochařství se rodilo kdesi mezi antikou a gotikou.

Na čas odchází Donatello z Florencie do Padovy. Má zde možnost realizovat monumentální práce, které mu byli svěřeny: jezdecký pomník kondoniéra Gattamelaty (1453) a hlavní oltář pro baziliku sv. Antonína. Vzor pro jezdecký pomník si Donatello vzal z Říma, kde se podobné pomníky stavěly na počest císařům. Inspiraci je možné vystopovat v jezdecké soše Marka Aurelia na Kapitolu. Dbal však také na řeckou koncepci v níž má kůň stejnou důležitost jako jezdec. Oltář v padovském Sant’Antonio, Donatellovo nejvýznamější dekorativní dílo, byl rozebrán roku 1580. Z toho důvodu se dá pouze předpokládat jak ve skutečnosti vypadal: měl podobu baldachýnu s trůnící Madonou a šesti světci. Čtyři epizody ze života sv. Antonína zdobily jakési pódium. Kromě toho tam byly hrající andělé, symboly evangelistů apod. Donatello provedl oltář velmi rychle, v letech 1447 - 1448. Donatello se nedá definovat několika slovy; svou jedinečnou tvůrčí energií vytvořil úplně nový druh a nový svět představ, jež znamenaly průlom do výtvarné i mravní problematiky doby. Ve výtvarném umění patřil jako první do řady těch, kteří se podíleli na tak bohatém a složitém dění, pro něž máme název renesance.
 
VERROCCHIO
Roku 1435 se ve Florencii narodil Andreo di Cione, zvaný Verrocchio. Jako mnohostranný umělec dělal šperky, korouhve a přilby pro slavnostní průvody. V první řadě to byl především sochař. Verrocchio velmi toužil překonat dílo velkého mistra Donatella.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta
https://www.zones.sk/studentske-prace/osobnosti-zivotopisy/3457-donatello/