George Gershwin

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 24.08.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 962 slov
Počet zobrazení: 6 623
Tlačení: 552
Uložení: 643
Kdo to byl George Gershwin? Gershwin byl nejslavnějším a nejbohatším americkým skladatelem. George Gershwin proslul "mícháním" odlišných hudebních stylů jako židovské hudby, černošské hudby, jazzu, klasiky, blues a převedl je do jednoho žánru a vytvořil tak "absolutní" hudbu.
 
George Gershwin se narodil v Brooklynu, v New Yorku 26. září 1898. Své dětství prožil jako každé jiné dítě vyrůstající na začátku 20. století. Jeho otec Morris, ruský židovský imigrant, vystřídal celou řadu zaměstnání, takže George byl přinucen se neustále stěhovat a učit se, jak bojovat o přežití. Mnoho lidí říká, že byl velmi divoké a statné dítě, které nemělo příliš zájem o školní výuku a s tím spojené povinnosti (Schwartz 11).
 
V sousedství, kde Gershwin vyrůstal, byl každý, kdo se zajímal o hudbu považován za zženštilého. Gershwin proto chodil ke svým přátelům, kteří vlastnili piana a vyťukával si tam potají populární melodie. Jednou koupili Georgovi rodiče piano pro Ira, nejstaršího syna. Jakmile bylo piano nastěhováno do bytu, George se za něj posadil a začal hrát. Rodina žasla údivem. Nikdo neměl ani potuchy, že se George zajímal o hudbu a učil se hrát na piano. (Adam 12:08).
 
Georgeovi rodiče pro něj ihned vyhledali učitele. Našli paní jménem Greenová ze sousedství, která George za 50 centů na hodinu, učila všem hudebním stylům. Později pokračoval u pana Goldbergra, jenž jej za hodinovou sazbu  1.50 USD zdokonaloval v operních předehrách a áriích. Když Georgeovy hudební dovednosti dosáhly úrovně svého učitele, byl představen Charlesovi Hambutzerovi, který jej poté učil správné technice, lyrice, souzvuku a hlavně Georgovi “představil svět" Chopina, Liszta, Dubussyho a Shoenberga (Ewen 58-60).
 
Pod Hambutzerovým vedením se Gershwin poctivě věnoval cvičením a hudebním studiím a v květnu 1914 mu byla nabídnuta práce v Remickově hudebním vydavatelství v Tin Pan Alley. Gershwin s radostí přijal šanci stát se nejmladším pianistou, který kdy byl zaměstnán ve světovém centru populární hudby. V patnácti letech tak opustil školu a stal se “hitmakerem” - song pluggerem. (Schwartz 21).
 
Úkolem “song pluggera“ bylo udělat píseň nebo skladbu hitem. Každodenně přicházely do Tin Pan Allex stovky zpěváků a herců, aby se poohlédli po nových svěžích “materiálech“. Song pluggers mohli improvizovat a transponovat písně, aby je tak přizpůsobili, upravili pro jednotlivé zpěváky či herce. Zanedlouho, všichni směřovali ke Gershwinovi. Gershwin byl ve své nové práci šťastný, ale požadoval více, a proto začal se skládáním (Gojowy 303).
 
V roce 1916 vydal svou první píseň - When You Want ´Em, You Can´t Have ´Em, When You Have ´Em, You Don´t Want ´Em." Odpovědnost za vydání této písně byla svěřena slavné zpěvačce Sophii Tuckerové. Tuckerová slyšela Gershwina hrát tuto píseň v jeden večer v baru a zařídila její vydání, jelikož měla ráda Gershwinovo používání neobvyklých forem a rytmu (Adam 20:22).  Bylo to právě vydání své první písně, co vedlo k setkání Gershwina se slavným lyrikem, Irvingem Caesarem.
 
Gershwin a Caesar se rozhodli pracovat na muzikálu v Broadwayi. V květnu 1919 byl dokončen a La La Lucille měla svou premiéru. Po velkém úspěchu muzikálu La La Lucille začal Gershwin společně s Caesarem pracovat na dalším projektu. Stačilo jim deset minut, aby složili song nazvaný Swannee (Ewen 73). Al Jolson slyšel jeho melodii na jedné party a zalíbila se mu do takové míry, že ji včlenil do svého představení Sindibad v newyorské Winter Garden. Píseň měla obrovský úspěch a prodalo se jí přes dva miliony kusů kopií po celém světě a zároveň Gershwinovi a Caesarovi vydělala přes 10.000 dolarů (Gojowy 303)!
 
Od roku 1920 do 1924 byl Gershwin najat ke složení hudby pro nový muzikál na Brodwayi jménem The George White Scandals. Napsal také mini operu, jejíž představení trvalo dvacet minut, ale ihned po premiéře, byla její představení pozastavena, protože se u ní nečekal nijak zvlášť velký úspěch.
 
Paul Whitman, jeden z největších jazzových hudebníků všech dob, byl dirigentem Gershwinova neúspěšného pokusu v opeře. Whitman byl nadšen Gershwinovým používáním jazzu v melodii, souzvuku a rytmu, a proto mu navrhnul, aby pro něj napsal "hudební kousek", který by obsahoval pouze jazz. George se rozhodl napsat koncert pro dva piana, ale brzy se od toho záměru odklonil a zapomněl na něj. Jednou ráno vzal noviny a přečetl si, že jeho nejnovější dílo má mít za dva dny premiéru na koncertu v Aeolian Hall, a tak se tedy dal do práce a během dvou hodin byla skladba hotová (Adam 35:19).
 
12. února 1924 se konal koncert nazvaný “An Experiment in Modern Music“, který měl představovat jazz ve všech jeho formách (Schwartz 73). Publikum bylo tvořeno řadou společenských a aristokratických osobností jako např. Stravinsky, Chrysler, Rachmaninoff a Stakowsky. Program byl však velmi dlouhý a nudný (Smith Lecture). Na konci 23. skladby bylo publikum již velmi podrážděné a neklidné. Poté však klarinet začal štěbetat úvodní část Rhapsodie in Blue. To upoutalo pozornost publika a odměnou byl bouřlivý potlesk. S tímto výkonem se Gershwinovi a dalším americkým skladatelům otevřely brány ke světovým  koncertním halám. Nikdo dosud nebral Američana tak vážné, jako od chvíle, kdy Gershwin použil svůj jedinečný styl skládání k vytvoření tohoto díla (Smith Lecture).
 
Když se rozšířila Gershwinova sláva i bohatství, zformoval se i jeho společenský status. Začal se objevovat na všech pozvánkách pro večerní párty. Konec konců, "Večer s Gershwinem byl Gershwinův večer" (Peyser 151). Začal měnit svůj styl odívání,  mluvy a chování, aby se přizpůsobil a "zapadl" do nové společenské třídy svých přátel. Největším Gershwinovým přítelem byla Kay Swiftová. Nikdo přesně neví, jak blízcí přátelé oba byli, ale trávili společně každou možnou chvíli a složil pro ni také jednu píseň (Adam 6:19).
 
V roce 1924 byli George a Ira Gershwinovi pověřeni složením scénické hudby pro muzikál jménem Lady Be Good. Tento muzikál byl o dvou sourozencích – bratrovi a sestře, které hráli Fred a Adele Astaire. V tomto muzikálu se mimo jiné objevily dvě písně -  The Man I Love a Fascinating Rhythms. Byly vylíčeny jako plné...."troufalých, živých, vynalézavých a originálních nápadů! (Schwartz 119). Tato hudba přinesla do populární hudby novou sofistikaci a vytvořila pevný svazek mezi Georgem a Irem, kteří byli nerozluční přátelé až do Georgovy smrti.
 
George a Ira skládali nové písně každý den. Gramofon začal nahrazovat válce do piana, což ještě zvýšilo Georgovu slávu. S prodejem nahrávek byl spojen také větší příliv peněz a poskytování autorských práv. Finanční situace umožňovala Georgovi a Irovi koupit pro celou rodinu pětipodlažní cihlový dům s vlastním výtahem. George si rovněž mohl dovolit sbírat obrazy a jiná umělecká díla a dokonce několik obrazů namaloval i on sám (Peyser 200).
 
V roce 1925 měl v Carnegie Hall premiéru Gershwinův “Concerto in F“, jenž byl zahrán Newyorským symfonickým orchestrem. Gershwin se stal nejslavnějším skladatelem 20. let 20. století (Ewen 201).
 
O rok později, v roce roce 1926, mělo premiéru Gershwinovo dílo “Oh Kay“, které bylo věnováno Kay Swiftové.  Byl to asi Georgův a Irův společný největší úspěch. Zpěvu se ujala Gertrude Lawrence a zazářila v písních “Someone To Watch Over Me“, “Clap Your Hands“, a “Do Do Do“. V tomto díle Gershwin přetvořil obyčejný hudební "materiál" ve vtipné a zapamatovatelné písně (Adam 22"47).
 
9. března 1928 Gershwin navštvívil poprvé Evropu. V Evropě Gershwin představil svá díla “Rhapsody in Blue“ a “Concerto in F“. Obě skladby byly velmi dobře přijaty a vedly k seznámení se s váženými skladateli jako Ravelem, Poulencem a Prokofievem. Gershwin měl zájem stát se žákem slavné pianistky Nadie Boulangerové, ale ta jeho nabídku odmítla a George a Ira se vrátili do Ameriky.
 
Při  jejich návratu, Gershwin vytvořil koncept několika melodií, jež nakonec přetvořil do skladby "An American In Paris". Toto dílo vyznačil pro standardní orchestr a k němu navíc přidal tři saxofony a čtyři rohy (Peyser 227).  Skladba byla popisována jako vyjádření nálady "nového" světa.  Kritici toto dílo neměli příliš v lásce, ale publikum jej  zbožňovalo.
 
Gershwinovy další dva muzikály byly politickými satirami, ačkoli sám Gershwin se v politice nijak neangažoval. “Strike Up The Band“ je cynický protiválečný příběh snažící se o uklidnění národní hysterie. Američtí výrobci sýrů jsou “ve válce“ se Švýcarskem kvůli ceně dováženého švýcarského sýru. "Of Thee I Sing" byla další satira, která podávala velmi drsný pohled na americký život během velké hospodářské krize a dívala se na možnost vzniku diktatury v USA. Hudební ztvárnění získalo Pulitzerovou cenu, což nikdo před tím nedokázal (Adam 37:33).
 
V roce 1930 odjel Gershwin se svým bratrem do Hollywoodu, aby napsali hudbu k filmu "Delicious". Gershwin se stále  chtěl stát úspěšným filmovým skladatelem, a proto se v Hoolywoodu usadil a pokračoval v psaní hudby pro tři další filmy - "Damsel In Distress", "Galdwin Follies" a  "Shall We Dance" (Schwartz 219). V roce 1931, se Gershwin vrátil do New Yorku a napsal "Second Rhapsody". Premiérově byla zahrána Bostonskou symfonií s Gershwinem jako sólistou. Podle jeho mínění to byla nejlepší skladba, kterou kdy vytvořil (Smith Lecture). Přemíra sebedůvěry vedla Gershwina k vytvoření něčeho, co dosud ještě neudělal, a to složení klasické opery.
 
Během studií jazzu se Gershwin začal zajímat o černošskou kulturu. V roce 1934 se vzdálil od centra dění a na jistou dobu se usadil v malé chatě v Jižní Karolíně a po 21 měsících složil "Porgy and Bess". Byla to vůbec první opera obsahující černé dědictví - jazz a blues.
 
Nabídky z Metropolitní opery se jen hrnuly, ale Gershwin je odmítl, protože mu nemohly slíbit obsazení hlavních rolí černoškými umělci (Gojowy 304). Takže premiéru si tato opera odbyla v Boston´s Colonial Theater dne 30. září 1935 (Schwartz 257). Newyorští kritici se vyhýbali jeho netradičnímu použití jazzu a blues v opeře, ale publikum bylo úplně šílené a to jediné ho zajímalo. Byly tam jisté smíšené pocity o životním stylu černochů, který byl zobrazován z pohledu bělocha, ale opera měla jednoznačný hudební úspěch (Adam 45:55).  Toto dílo obsahovalo to všechny základní prvky; dramatičnost, provedení, vyvrcholení, sdělení a talent. Budoucí úspěch opery byl zaručen patnáctiminutovým mohutným aplausem po představení. 
 
Dílo "Porgy a Bess" zase umožnilo Gershwinovi sloučit jeho dvě nevášnivější lásky - pupulární a vážnou hudbu. Pro obrovském úspěchu "Porgy a Bess" se Gershwin vrátil zpátky do Californie. Chtěl tam relaxovat a užívat si slunce a psát hudbu jen pro sebe. Byl ale nešťastný, protože pouze písně, které mohl psát nestačily na "velké plátno". Plánoval si proto, že se po pár představeních vrátí do New Yorku. Do jeho života ovšem zasáhla tragická událost (Ewen 291).
 
V únoru 1937, když právě sólově koncertoval v Los Angeles, najednou ztratil vědomí. Několik dnů poté stále trpěl závratěmi, bolestmi hlavy a dalšími zdravotními potížemi (Schwartz 299). Byl proto odvezen do nemocnice a krátce nato mu byla sdělena krutá diagnózna - nádor na mozku. Z nemocnice volal své rodině a přátelům a sdělil  jim, že půjde na operaci, která by měla nádor odstranit, a že zanedlouho bude zpátky doma (Adam 50:53). Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku.
 
Hudební svět byl ztrátou jednoho z největších světových skladatelů doslova šokován. Gershwin měl ve své duši vášeň, nadšení, jenž proudilo prostřednictvím jeho hudby k srdcím posluchačů. "Stejně jako vzácná květina, která  kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén" -- Leonard Bernstein
 
1. Ewen, David.  A Journey to Greatness.  New York:  Henry Holt and Company, 1986.
2.   George Gershwin Remembered. Dir. Peter Adam. Writer Peter Adam. Commentary Clarke Peters. BBC TV,  1987.
3.   Gojowy, Detlef.  “George Gershwin.” New Grove Encyclopedia of Music.  1980.
4.   Peyser, Joan.  The Memory of All That.  New York:  Simon and Schuster, 1993.
5.   Rowley, Eric.  George Gershwin “The Early Years.” 1997.
  *http://www.Chuckever.aol.com* (17 March 1998).
6.   Schwartz, Charles.  Gershwin:  His Life and Music. Indianapolis:  Bobbs-Merrill Company, Inc., 1973.
7. Smith, Tony.  “Music History:  George Gershwin.” Northwestern State University.  Natchitoches,
duben 1997.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#příprava nabídky maturita angličtina #opera Porgy a Bess #george gershwin #švýcarské osobnosti #slavné osobnosti #Leonard Bernstein životopis


Odporúčame

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.016 s.
Zavrieť reklamu